Anglie vs. Skotsko: Cameron jako útočník i obránce

Nejenom, že Anglie i Skotsko mají odlišné národní fotbalové ligy, odlišný mají i pohled na politické směřování své země. Jedni podporují konzervativce, druzí skotské nacionalisty. Proto Skoty ani příliš nezajímalo, že předseda Konzervativní strany David Cameron neprokázal v předvolební kampani přílišnou znalost fotbalových reálií, za což si vysloužil velkou mediální kritiku. Tento ani jiný Cameronův přešlap příliš neovlivnil ani Angličany, jak se ukázalo ve včerejších volbách do britského parlamentu. Předvolebním průzkumům navzdory umožnili voliči Cameronovi sestavit většinovou vládu. A to především voliči z Anglie. I když oproti minulým volbám konzervativci posílili o tři křesla i ve Walesu a s celkovými jedenácti mandáty se zde stali druhou nejsilnější stranou. Naopak ve Skotsku se jejich podpora nezměnila a strana zde dokázala obhájit své jediné křeslo.

Ve srovnání s konzervativci bylo vítězství Skotské národní strany očekávané. Poprvé v historii strana dokázala v britských volbách získat většinu křesel ve Skotsku. Podařilo se jí tak podporu v regionálních volbách přenést i na národní úroveň. Velká podpora nacionalistů a minimální pro unionistické strany (labouristé i liberální demokraté získali po jednom mandátu) vede k otázce, zda budou Skotové ochotni naslouchat konzervativní vládě, pro kterou ve volbách nehlasovali. Předsedkyně Skotské národní strany si je tohoto resentimentu vědoma a zdůrazňuje, že konzervativci nemohou ve své vládní politice opomíjet skotské zájmy. A nevzdává se ani možného opakování referenda o nezávislosti Skotska. Zda se ale strana k tomuto kroku oficiálně zaváže, ukáží až volby do skotského parlamentu konané v příštím roce. Současné průzkumy ukazují, že vize nezávislého Skotska není nereálná. Tuto tendenci může ještě více umocnit plánované referendum o vystoupení Spojeného království z Evropské unie.

Míra popularity stran ve Skotsku i v Anglii ovlivnila i výsledky dalších stran. Labouristé těmito volbami přišli o silnou voličskou základnu ve Skotsku, kterou nebyli schopni nahradit mírou podpory v Anglii (ačkoli tam získali více křesel než v předchozích volbách v roce 2010) či ve Walesu. Liberální demokraté dopadli ještě hůře. O svou podporu přišli jak v Anglii, tak ve Skotsku a z třetí nejsilnější strany se propadli mezi řadu malých stran stojících v opozici. Historicky první křeslo v řádných parlamentních volbách získala Strana nezávislosti Spojeného království. V Anglii, nikoli ve Skotsku. V kontextu volebního systému lze tento výsledek interpretovat jako úspěch, s ohledem na předvolební průzkumy ale nikoli. Navíc nebyl zvolen předseda strany Nigel Farage, nýbrž své křeslo obhájil bývalý člen Konzervativní strany, který k UKIP přešel v loňském roce. Ať již je možné hledat důvody neúspěchu všech tří stran v různých aspektech, jejich předsedové vyvodili z výsledků voleb osobní zodpovědnost a na své posty rezignovali.

David Cameron jakožto předseda nové většinové britské vlády má nyní míč na své straně hřiště. Bude záležet na jeho politického umu a zdatnosti, zda bude schopen zabránit prohlubujícímu se rozdílu mezi Skotskem a Anglií, který by potenciálně mohl vést k odchodu Skotska ze Spojeného království. Nebude to ale jenom otázka decentralizace, ale také vztahu k Evropské unii.