V úvodním komentáři po posledních polských parlamentních volbách v roce 2011 napsal Adam Michnik, šéfredaktor Gazety Wyborcza, že si Poláci vybrali svoji malou stabilizaci. Po vítězství Občanské platformy, pro kterou málokdo hlasoval z přesvědčení, byl odkaz na léta 1956-1968, čili léta relativního závětří lidového Polska, velmi trefný. Úspěchem Andrzeje Dudy, zdá se, tato stabilizace končí.
Zatímco ještě v roce 2011 se Poláci obávali změny, v těchto prezidentských volbách jí vyšli vstříc. V prvním kole dvaceti procenty podpořili rockera Pawła Kukize, kandidáta bez sofistikovaného programu, jehož cílem bylo prakticky jen zavedení jednomandátových okrsků při volbách do dolní komory. Ve druhém kole vyhrál Andrzej Duda. Ještě před rokem neznámý partajní kádr, který dříve působil na ministerstvu spravedlnosti a v kanceláři polského premiéra, od prosincového oznámení nominace ušel dlouhou a přímočarou cestu. V kampani neudělal žádnou zásadní chybu. Byl aktivní. Kontroverzní ikony a ikonky jeho národně-konzervativní strany Právo a spravedlnost se v posledních měsících mírnily a i Jarosław Kaczyńský, polarizující element polské politické scény, nebyl tolik vidět a slyšet. Duda kampaň na rozdíl od Komorowského zvládl.
Končící prezident jakoby se nechal ukolébat dobrými předvolebními průzkumy. Vždyť ještě v únoru se čekalo, že vyhraje v prvním kole. Úřad prezidenta je navíc stále jednou z nejdůvěryhodnějších institucí v Polsku. Kampaň ale zanedbal a porážka z prvního měření sil ho zaskočila. Hned druhý den ráno Komorowski prohlásil, že podporuje postuláty třetího Pawła Kukize, včetně jednomandátových obvodů při volbách do Sejmu, a navrhl o nich uspořádat referendum. Tím udělal to nejhorší, co mohl. Voliči Kukize nejsou dlouhodobými obdivovateli této formy volebního systému, kteří by čekali na kohokoli, až návrh prosadí. Vybrali si prostě toho, který je nejvíce slyšet, aby dali najevo, že nesnáší politiky zajímající se o občany jen, když se blíží volby. A přesně to svým laciným gestem Komorowski udělal.
Tím, že obvyklí voliči Platformy nešli k urnám, se stal Komorowski první obětí Platformy, třebaže si to až tolik nezasloužil. Svoji funkci naplňoval poklidně, nekonfrontačně, věnoval se bezpečnostním otázkám, nekřičel, neurážel, netrousil peprné bonmoty… Přesto frustrovaní voliči řekli po aférách osm let vládnoucí Platformy své dost.
Podzim rozhodne
Neokoukanost a slabé napojení na vysokou politiku, Dudovy výhody v prezidentské kampani, budou jeho hlavním nedostatkem v začátcích spravování úřadu. Jak ale ukázal v posledních měsících a týdnech, učí se velmi rychle.
Charakter jeho prezidentského mandátu určí podzimní výsledky parlamentních voleb. V těch podle všeho vyhraje jeho Právo a spravedlnost. Zůstává ale otázkou, kolik stran se do sejmu dostane a zda nevznikne koalice proti partaji Jarosława Kaczyńského. Pokud však bude Duda vládnout s Kaczyńským, bude spíše partnerem a spolupracovníkem kabinetu. Pokud nastane kohabitace Dudy s koalicí stvořenou proti Právu a spravedlnost, čekají Polsko další čtyři roky konfrontací a přetahování.
Vít Dostál
Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
