Averroes/Ibn Rušd (1126 až 1198) byl arabský filosof islámského zlatého věku, žijící v Andalusii, který se snažil spojit Aristotelovu filosofii s islámem. Měl znalosti práva, matematiky a medicíny. Byl soudcem v Seville a v Córdobě a který byl také osobním lékařem marockého chalífa. Jeho racionalistické názory inspirovaly v dalším uvažování mnoho jiných filozofů včetně Tomáše Akvinského nebo Jana Husa a které byly v rozporu s oficiální křesťanskou i muslimskou náboženskou naukou.

1) Znalost je konformita věci a intelektu.

2) Dvě pravdy si vzájemně neodporují.

3) S ženami by se mělo zacházet jako s lidskými bytostmi, ne jako s domácími zvířaty.

4) Co je pravda ve filozofii, nemusí být pravda v teologii a naopak. Víra vypráví jen pohádky k potřebě nevzdělaných davů, skutečná pravda je jenom pravda vědecká, pravda filozofická, pravda Aristotelova.

5) Armáda filozofů nestačí na změnu podstaty chyby a udělat ji pravdou.

6) Ignorance vede ke strachu, strach vede k nenávisti a nenávist vede k násilí. To je rovnice.

7) Svět je rozdělen na "lidi s důvtipem a bez víry" a "lidi s vírou a bez důvtipu".

8) Nezbytná spojitost pohybu a času je skutečností a čas je něčím, co duše vytváří v pohybu.

9) Všechny vědy pocházejí od synů Izraele, důvodem je existence proroctví mezi nimi, které dělá jejich vědeckou dokonalost úžasnou.

10) Nečiň, co odsuzuje tvé svědomí a neříkej, co není v souladu s pravdou.

 

Čtěte na podobné téma:

Osvícený emirátský premiér a vládce Dubaje: Inovovat nebo stagnovat