Vysoká hra makedonského „malého diktátora“

Dlouholetý makedonský premiér Nikola Gruevski, který si na základě svého stylu vládnutí vysloužil nelichotivou přezdívku „malý diktátor“, čelí skandálu nebývalých rozměrů. Nahrávky postupně zveřejňované opozicí od února tohoto roku jej usvědčují z nezákonného odposlouchávání desetitisíců lidí, z manipulace loňských parlamentních voleb a pokusu o ovlivňování vyšetřování vraždy mladého muže.

V účelovém pokusu o změnu směřování veřejné diskuze zorganizoval Gruevski 9. května „protiteroristickou operaci“ ve městě Kumanovo. Následovala přestřelka, jíž padlo za oběť osm policistů a čtrnáct etnických Albánců, což představuje největší násilnosti na Balkáně od roku 2004. Snaha nacionalistického premiéra o rozpoutání etnických nepokojů, které by mu mohly pomoci zůstat u moci, se však alespoň prozatím nenaplnila. Právě naopak – Albánci, tvořící více než čtvrtinu obyvatel země, se ve vzrůstající míře účastní protivládních protestů.

Na opozicí svolanou demonstraci 17. května přišlo Gruevského vyzvat k rezignaci až 60 000 lidí, což je v kontextu dvoumilionové Makedonie bezprecedentní účast. Gruevski, který za devět let u moci zcela ovládnul státní aparát, ale odstoupit odmítá a namísto toho obviňuje opozici z pokusu o státní převrat a ze spolupráce s blíže neurčenými zahraničními agenty. Hned na 18. května také svolal veřejnou manifestaci na svoji podporu, na níž dorazily tisíce lidí.

Evropská unie je po zkušenostech Arabského jara a ukrajinského Majdanu tváří v tvář politické krizi v Makedonii nanejvýš zdrženlivá. A to přesto, že obvinění vznesená proti Gruevskimu jsou natolik závažná, že by je žádný politik v demokratické zemi nemohl ustát.

Kromě rozsáhlého zneužívání moci, likvidace nezávislých médií a budování kultu osobnosti se Gruevského vláda vyznačuje také upevněním přátelských vztahů s Ruskem. Pro Kreml je Makedonie strategickým regionálním partnerem, a dokonce plánuje skrze její území vybudovat nový plynovod.

Ani Evropská unie by tak význam této malé jihobalkánské země neměla podceňovat. V první řadě by měla vyslovit jednoznačný požadavek Gruevského rezignace. Následovat by měl tlak na Řecko, aby ustoupilo z dlouhodobého sporu o název země. Poté může Unie s Makedonií otevřít dlouho odkládané přístupové rozhovory, jejichž prostřednictvím bude prosazovat zásady demokratického právního státu. Tedy právě ty zásady, které Gruevski za dobu, co byl u moci, téměř beze zbytku zlikvidoval.

Tomáš Jungwirth

Autor je analytik Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz