Barnevernet není anděl strážný - petice norských odborníků

Múza mého blogu – bývalý spolužák Anděl, by ode mne rád něco slyšel na diskutované a stále žhavé téma „Barnevernet“. Přiznám se, že jsem si toto téma přehazovala jak horký brambor, ale nakonec jsem se rozhodla své geografické obzory rozšířit dále na sever. A to právě ve chvíli, kdy se iniciativy chopila skupina pěti norských odborníků, která předala norské vládě petici vyjadřující znepokojení týkající se organizace Barnevernet. Těmito odborníky jsou vedoucí projektu Elvis Nwosu, advokátka Thea Totland, psycholog Einar C. Salvesen, poradkyně v oblasti lidských práv a bývalá členka Evropského soudu pro lidská práva Gro Hillestad Thune a vedoucí výzkumu Střediska trvale udržitelného rozvoje na Univerzitě v Oslo Nina Witoszek.

Český Rom v norské rodině

Původně jsem měla v úmyslu se na toto téma podívat z trochu jiného úhlu. Moji známí v Dánsku žijící norští antropologové totiž z českého dětského domova adoptovali Roma předškolního věku s poruchou sluchu, kterého by u nás určitě jen tak někdo nechtěl. Z dánské školky utíkal, a tak se kvůli němu vrátili zpět do Norska. Tam prý okamžitě dostal k dispozici asistenta, který se v předškolním zařízení několikrát týdně věnoval pouze jemu. Na severu Evropy dostal i moderní naslouchadlo a podle FB je doma téměř zavalený nejrůznějšími hudebními nástroji.

Oslovila jsem jeho adoptivní matku a zeptala se jí, co si myslí o případu Michaláková versus Barnevernet. Do té doby o něm neslyšela. Nejprve mi sdělila něco ze své zkušenosti: několikrát pomáhala v podobných případech známým svého druhého manžela, ale zpravidla se ukázalo, že případy odebrání dětí byly vždy odůvodněné. Bývá podle ní těžké určit, kdo má pravdu. Děti, které systémem náhradní péče projdou, bývají nespokojené jak s Barnevernetem, tak s vlastními biologickými rodiči. Záhy nato mi ale poslala odkaz na aktuální články norského deníku Aftenposten. A podle nich se zdá, že v této chvíli se začaly ledy hýbat i v samotném Norsku. 

Pětice norských odborníků předala vládě petici

Iniciativy se totiž chopila skupina pěti výše zmíněných odborníků, která tvrdí, že v oblasti náhradní rodinné péče, do níž Barnevernet spadá, je třeba zásadních změn. Pod jejich petici se podepsalo již více než sto odborníků. Poradkyně v oblasti lidských práv Gro Hillestad Thune uvádí jako zásadní problém konflikt zájmů - např. na straně městských úřadů, které mají na jedné straně pomáhat, ale zároveň fungují jako kontroloři, téměř v roli rodinné policie. Důrazně proto doporučuje rozdělení obou funkcí, což bylo poprvé zmíněno již před patnácti lety! Podle jejích slov by mělo být úlohou Barnevernetu, jenž vznikl v 60. letech jako dobrovolná organizace, zajistit pro dítě „to nejlepší“. Řada dětí a rodin takovou pomoc dostává. Skutečnost, že někdy jsou děti ponechány v rodině příliš dlouho, je známý problém. O tom, že jsou často vystaveny nepochopení, týrání nebo zneužití ze strany Barnevernetu, již ale norská veřejnost tolik neví.

Nulová tolerance tělesných trestů jako výchovného prostředku

Elvis Nwosu, jeden z iniciátorů petice, upozorňuje na skutečnost, že Barnevernet nemá dostatečné kulturní kompetence. Rodiny cizinců mají podle něj zpravidla problém s nulovou tolerancí tělesných trestů jakožto výchovného prostředku, která v celém Norsku platí. Tělesné tresty byly v rodinách cizinců používány po generace a je třeba vzájemného dialogu, aby bylo vyloučeno neakceptovatelné násilí. Dále je třeba přijmout preventivní opatření, jak tuto zásadu „nulové tolerance“ rodinám zprostředkovat a vštípit. Dalším kulturně podmíněným problémem je, že děti po odebrání často skončí v norských pěstounských rodinách, kde jsou „vyprány doběla“ a ztratí zde svoji mateřštinu a kulturní identitu. Řešením by přitom bylo jejich umístění v rodinách příbuzných.

Ministryně dětí, rovnoprávnosti a integrace Solveig Horne, jejíž ministerstvo má Barnevernet v gesci, sdílí s touto skupinou odborníků jejich znepokojení. Zavedla již řadu opatření především v oblasti rodinného práva a vztahu Barnevernetu k cizincům. Vyzvala také znepokojené experty a autory této iniciativy k setkání, na kterém by se s ní mohli podělit o své návrhy na konkrétní opatření.

Petra Hůlová by neměla jezdit s dětmi do Norska ani na dovolenou

V Čechách byly tělesné tresty ještě nedávno obhajovány v tisku a „pochlubí“ se jimi i nejedna důležitá osoba. Ve svém článku exkluzivně napsaném pro přílohu Pátek Lidových novin z února letošního roku rozebírá Petra Hůlová, „to, co zná každý rodič“ – zda „vlastní dítě uhodit, či neuhodit “. Popisuje zde situaci, v níž svému potomkovi vlepila facku, a jaké pocity ji k tomu vedly. Petro, na dovolenou do Norska s dětmi raději nejezděte, protože i ten „plácánek přes zadek“ je tělesný trest.

Evropský výbor pro sociální práva při Radě Evropy na základě výzvy Asociace na ochranu dětí upozornil v květnu 2015 Českou republiku (stejně jako Belgii, Francii, Irsko, Itálii, Kypr a Slovinsko) na chybějící legislativu v oblasti zákazu tělesných trestů, které děti fyzicky i psychicky ohrožují. Z tohoto upozornění vyplývá, že i česká strana může situaci týkající se rodinné politiky zlepšit. Pokud by Česká republika tělesné tresty zakázala, možná by pak pan prezident a česká diplomacie neměli s norskou stranou tolik starostí.