Afričané klepají na brány našeho pozemského evropského ráje

Tento týden zaplavily dánská i česká média zprávy z míst, která pro mne byla vždy rájem na zemi i letním domovem. Antropologická minikonference s hvězdnou účastí na univerzitě v Kodani a tématem „Anthropology and Engagement“ mi připomněla, že kdysi jsem právě do těchto míst chtěla jet na terénní výzkum. Ze Skandinávie se tedy tentokrát přesuneme na italsko-francouzskou hranici.

Staré známé nádraží ve Ventimiglii vypadá na agenturních fotografiích jako obležený kemp. Pláže plné bezprizorních afrických migrantů, kteří právě přežili nebezpečnou plavbu do Evropy, se nachlup podobají těm v bezprostřední blízkosti francouzské hranice s rajskými názvy jako Balzi Rossi nebo Le Calandre, které tak důvěrně znám. Také na FB se objevují surrealistické fotografie: dnes to byla hádanka, jaké bienále představují stříbrné fólie na skalnatém pobřeží – to v Itálii na pláži pršelo.

Včerejší setkání evropských ministrů vnitra v Lucemburku potvrdilo, že Česká republika podobně jako Dánsko (které v této oblasti uplatňuje jednu ze svých výjimek) odmítají kvóty na přijímání migrantů jako žadatelů o azyl, nicméně podporují dobrovolnou pomoc jednotlivých zemí.

S obavami se ptám Lucilly z ekovesnice ležící jen pár kilometrů od posledního města na italské straně hranic, jak to u nich vypadá.  Posílá mi několik řádků a také pár odkazů na místní italská média i facebookové stránky: „Obyvatelé ekovesnice vaří a jídlo pak dodáváme potřebným společně s první pomocí ve formě oblečení, pokrývek atd. Naštěstí máme mladého a velice šikovného starostu, který tuto krizovou situaci řeší v první linii. Afričtí migranti se snaží překročit hranice kdekoliv to jde, i v horách, dnes dva z nich usmrtil ve francouzském Mentonu vlak.“

Podle článku místních novin Sanremonews již zmiňovaný mladý starosta Ventimiglie Enrico Ioculano žádá, aby Francie otevřela koridor pro průchod migrantů. Afričtí migranti již čtyři dny protestují u hraničního přechodu u mostu Sv. Ludvíka. Setkání a koordinace společných řešení probíhají na úrovni starostů i hejtmanů příhraničních měst. V italském deníku Rivierapress obhajuje starosta francouzského města Menton současná opatření zvýšené hraniční kontroly v rámci schengenského prostoru. Problém migrantů tak zůstává na italské straně.

Na FB stránkách starosty Ventimiglie najdeme fotografie s následujícími texty: Mnoho občanů města poskytuje pomoc neznámým lidem. Na nádraží přinášejí jídlo, oblečení a hračky, ale i úsměv. Krátce zde také komentuje Dublinskou smlouvu: Politika má krátkou paměť. Je příliš snadné spekulovat s neštěstím mnoha chudých lidí. Jsme pro jejich přijetí, protože všichni by měli mít stejná práva.

Na Itálii plně dopadla pravidla Dublinské smlouvy, podle níž musí migrant požádat o azyl v prvním členském státu EU, jehož hranice překročil. V jiné zemi EU má tak šanci jen ten, jehož rodinný příslušník již v dané zemi status uprchlíka získal.

PS: Evropa potřebuje antropology.

PPS: V sobotu 20. června proběhla ve Ventimiglii demonstrace na podporu svobody pohybu při příležitosti Světového dne uprchlíků. Demonstranti nesli transparenty s hesly: „svobodu pohybu a práce pro všechny“ nebo „všichni jsme světoobčané“.

V neděli se do Ventimiglie přijel osobně podívat tajemník italského ministerstva vnitra Domenico Manzione s doprovodem. Musel konstatovat, že afričtí migranti nemají zájem žádat v  Itálii o azyl. Paradoxně utíkají dál, a to přes veškerou péči a vlnu solidarity, kterou mezi občany města probudili.