TTIP jako příležitost ke globální konkurenceschopnosti?

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) je v současné době jedním z nejdiskutova­nějších a nejkontroverzněj­ších témat v EU a jejích členských zemích. TTIP je obchodní a investiční dohoda mezi EU a USA – největším evropským exportním trhem. Cílem dohody je odstranit tarify na obou stranách, redukovat překážky investicím a zlepšit tak vzájemnou obchodní výměnu. Odstranění obchodních bariér má pak podpořit ekonomiku obou celků a v důsledku také např. snížit ceny pro spotřebitele. Proti TTIP se však vyjadřuje mnoho odpůrců.

Podle Evropské komise a nezávislých studií nyní EU čelí obecným výzvám , jako je adaptace na rozvíjející se ekonomiky mimo Evropu a dosažení většího vlivu v okolním světě. TTIP by mohla Evropě umožnit projekci evropských hodnot na globální úrovni a zároveň posílit vliv EU na světová obchodní pravidla. Podle Kryštofa Kruliše a Václava Lídla bude mít posílení transatlantické obchodní výměny pozitivní vliv na vytváření pracovních míst, sdílení know-how a odstranění obchodních bariér, tím by byla posílena konkurenceschopnost na obou stranách Atlantiku zejména vůči asijské produkci. TTIP pak představuje nejlepší řešení, jak zastavit klesající trend podílu evropského a amerického HDP na globálním HDP.

Příznivci dohody vyzdvihují budoucí zlepšení přístupu evropských společností a zejména SMEs (malých a středních podniků) na americký trh, kdy pro ně budou odstraněny současné namáhavé regulace a požadavky na registraci. Některé druhy evropského průmyslu jsou stále zatíženy obchodními tarify, jejichž odstraněním by došlo ke snížení ceny výrobků. TTIP si klade za cíl rovněž ustavit pravidla pro řešení rozporu mezi vládami a zahraničními firmami, a to skrze arbitrážní řízení. Toto řízení má podle Komise obsahovat jasnější pravidla řešení sporů, veřejnost má mít přístup k dokumentům a všechny zainteresované strany by měly mít možnost předkládat důkazy při slyšení.

TTIP by měla založit společný standart pro EU i USA vzhledem k respektování práv zaměstnanců, podporovat obchod a investice do obnovitelných zdrojů, zakázat testování výrobků na zvířatech – v případě USA vytvořit alternativu pro testování, vytvořit prostředí pro sdílení vědomostí atp. Celkově pak napříkladstudie Centra pro výzkum hospodářské politiky CEPR v Londýně odhaduje přínos pro EU ve výši 0,5% až 0,9% HDP (EU v roce 2013) a nárůst exportu EU do USA o 28%, nárůst celkového exportu pak o 6%.

Evropská komise si byla již od počátků vědoma kontroverzí, které tato dohoda může vyvolat zejména v důsledku rozdílných standardů produkce v USA a Evropě, a proto zdůrazňuje, že produkty importované do EU budou dosahovat vysokých evropských standardů a bude zajištěna ochrana lidského zdraví a životního prostředí. Panují však obavy ohledně zmatku v informacích o kvalitě výrobků pro spotřebitele, který je v Evropě zvyklý na určité označování potravin. Odlišné systémy obou kontinentů jsou promítnuty také v možnostech výroby a s tím související konkurenceschop­nosti. Jako příklad může sloužit odlišný přístup k chovu drůbeže. Zatímco podle nařízení EU je stanoveno, že nosnice má nárok na klec o rozměru 720 cm2, v USA je 95% drůbeže drženo v tradičních bateriových klecích (v EU zakázaných od roku 2012 ) s kapacitou 23 zvířat na metr čtvereční. Ve Spojených státech tedy panují nižší výrobní náklady nejen ve vztahu k chovu drůbeže, ale také ve smyslu používání levného geneticky modifikovaného krmiva a aplikace léčiv ve velkochovech. Evropský opatrný přístup ke GMO krmivům se ve světle TTIP mění. V dubnu letošního roku bylo na evropský trh přijato 17 GMO produktů.Martin Häusling z MEP za stranu Zelených to vidí jako případ podrobení se: „Evropská komise evidentně cítí potřebu nabídnout Američanům několik lákadel v probíhajících jednáních o TTIP.“ Ekonomka Ilona Švihlíkováupozorňuje na rozdílné standardy v oblasti sociální, ekologické, spotřebitelské atp. Jednání o TTIP a případná dohoda by podle ní mohla vyústit spíše v odstranění evropské úrovně regulace a zrychlit tzv. závod ke dnu, jelikož volný obchod je nástroj specializace a nepodporuje vytváření nových pracovních míst.

Další překážkou pro dohodu na obou stranách je rozdílný právní systém, a to zejména evropská zásada předběžné opatrnosti. Dle této zásady mohou být materiály a procesy použity až tehdy, kdy se prokáží jako neškodné. Naopak v USA mohou být na trhu umístěny výrobky a produkty tak dlouho, dokud se neprokáže jejich škodlivost s tím, že producent nese následky případné újmy na zdraví.

Evropský parlament je ohledně dohody rovněž názorově rozdělen. Jako kontroverzní je vnímána klauzule o ochraně investorů , kterým bude umožněno žalovat členské státy EU nebo EU samotnou za opatření, která jim způsobují újmu. Zde spadají také zákony na ochranu spotřebitelů, životního prostředí nebo jiných veřejných zájmů. Jak vysvětluje iniciativa STOP TTIP, spadá tato problematika pod žalobu za nepřímé vyvlastnění . Tímto mohou být částečně ovlivněni zákonodárci, jelikož případné arbitrážní řešení je příliš nákladné a prostor pro vydávání zákonů je taktéž omezen.

Na druhou stranu dle ekonoma Pavla Kohouta je toto posílení právní ochrany investic přínosné stejně jako posílení konkurenčního prostředí. Prezident Hospodářské komory České republiky Vladimír Dlouhý podporuje myšlenku liberalizace investičních toků a podpory konkurenceschop­nosti, kterou TTIP přinese, a to zejména vůči ostatním rozvíjejícím se ekonomikám. Připravovaná dohoda však může mít negativní dopad na rozvojové cíle OSN. Dle Stefana Rebmanna (SPD) nesmíme chybovat v tom, že na jednu stranu ustavíme rozvojové cíle, zatímco budeme uzavírat dohodu, která je znemožní. Příkladem může být to, že USA uznaly pouze dvě z osmi základních pracovních konvencí (ILO), což má vliv na vyjednávání cílů udržitelného rozvoje a volného obchodu s rozvojovými zeměmi. Podobně Klaus Schilder z NGO MISEROR upozorňuje, že TTIP založí standardy globálního investování a obchodu pro následující dekády. Rozvojové země si tak podle něj nebudou schopny vyjednat lepší bilaterální a trilaterální podmínky.

Téma TTIP je vnímáno jako velmi kontroverzní. K vyjednávání dohody se vyjadřuje (ať již kladně či záporně) většina evropských politiků. Pokud má být dohoda TTIP dovedena k úspěšnému podpisu a následné implementaci, bude zapotřebí přesvědčit evropské podnikatele a veřejnost o jejích přínosech a smluvně ošetřit dopady rozdílných systémů. Otázkou je, zda i potom bude taková dohoda pro USA atraktivní.