Bude Británie vytlačena z EU?

Vytváření nového strategického energetického partnerství mezi EU a Tureckem

Designing a new EU-Turkey strategic gas partnership

Simone Tagliapietra a Georg Zachmann; Bruegel

Současná ukrajinská krize přenesla problematiku energetické bezpečnosti zpět do popředí zájmů EU. Tento proces vyvrcholil vytvořením energetické unie s pěti základními principy: energetická bezpečnost, solidarita a důvěra, plně integrovaný vnitřní energetický trh, zvýšení efektivnosti, dekarbonizace a výzkum nových technologií. V rámci energetické bezpečnosti jsou definovány další dílčí cíle, mezi které patří i klíčová diverzifikace zdrojů. Partnerství EU a Turecka v oblasti energetiky lze tudíž označit za nutné.

Jižní koridor (SGC) je nejdůležitějším projektem EU a Turecka, který má zabezpečit dodávky fosilních paliv. Cílem je zajistit i druhou cestu těchto dodávek pro východní členské státy Unie. SGC se stal prioritním projektem po selhaní projektu Nabucco, který měl vést plyn přes Černé moře. Nově plánovaná cesta by tedy měla vést skrz turecké území a pokračovat dále přes Řecko. Jak pro EU, tak i pro Turecko se jedná o jedinečnou možnost snížit energetickou závislost na Rusku. Z toho důvodu je pro EU naprosto nezbytná větší spolupráce s Tureckem v této oblasti. Při dnešní mezinárodní situaci by byl hlavním dodavatelem Ázerbájdžán, který často zmiňoval touhu dostat se na evropský trh. Nabízí se ale i možnost dalšího rozšíření k Turkmenistánu, popřípadě i Íránu. Pro Evropskou unii skrývá projekt SGC obrovský potenciál zabránit Rusku realizovat své zahraničněpolitické zájmy vydíráním Evropy prostřednictvím přerušení dodávek energie.

I Rusko se snaží navýšit svůj vliv v tomto regionu. Na začátku roku 2014 avizoval Vladimír Putin vybudování nového plynovodu, tzv. Turkish Stream, který má za úkol obejít nestabilní Ukrajinu a poskytnout nejen Turecku, ale i EU novou alternativu. Dodavatelem by ovšem stále bylo jen Rusko, které by si tímto zajistilo kontrolu nad všemi dostupnými cestami. Pro Turecko je lákavé, že by celý projekt byl financován jen z ruské strany. To by však na druhou stranu mělo jen minimální vliv. Z toho důvodu je pravděpodobnější, že bude Turecko následovat cestu SGC. Ovšem pro EU je nezbytné nabídnout Turecku takové podmínky, které se jeho představitelům budou zamlouvat. 

Vzhůru k nové Evropské politice sousedství

Towards a new European Neighbourhood Policy

Heinrich-Böll-Stiftung; Heinrich Böll Foundation

EU je politickou unií fungující na principech společných zájmů a ochotě spolupracovat, avšak Evropská politika sousedství, která by měla být postavena na stejných základech, je vnímána zcela jinak. V této oblasti se projevuje nedostatek politické vůle, což následně vede k neefektivní reakci v případě takových událostí, jako byly například Arabské jaro nebo ukrajinská krize, jež zastihly EU zcela nepřipravenou. Z tohoto důvodu je nutné, aby Evropská politika sousedství prošla výraznou změnou a nebyla již nadále pouze prázdnou frází založenou na politické nutnosti spolupráce. Vzhledem k velkým geopolitickým změnám jak ve východním, tak v jižním sousedství, je na čase vnést do této oblasti určitou politickou perspektivu založenou na důkladné analýze, klíčových evropských hodnotách a porozumění vzájemným potřebám EU a sousedních států, která by stanovila reálné cíle pro každý sousední stát a region zvlášť.

Středem Evropské politiky sousedství jsou zejména zahraniční vztahy, nicméně je nutné, aby EU své styky s těmito zeměmi budovala také v regulérních oblastech. Jedná se zejména o obchod, energetiku a bezpečnost, jež spadají do oblasti zájmu i jejích sousedů, což může vést k prohloubení vzájemných vztahů. Z těchto sektorů je nejvýznamnější bezpečnost, která stále více nabývá na důležitosti, a proto by měla být také její podpora hlavním zájmem členských států. Navzdory tomu, že je oficiální součástí Evropské politiky sousedství, je k bezpečnosti stále přistupováno spíše jako k položce na seznamu povinností. EU nyní musí čelit stálým nepokojům na své východní a jižní hranici, nemluvě o situaci na Blízkém východě, proto by se měla EPS postavit reálným hrozbám a nevybírat pouze ty nejjednodušší elementy, kterými se bude zabývat. Jejím hlavním zaměřením by tedy měly být právě dlouhodobé konflikty, které nepodléhají jednoduchým řešením, a zaměření na nalezení určité rovnováhy v těchto krizových situacích, která by posléze mohla vést k nastolení stability v sousedství EU.

Růst a stabilita eurozóny: Dvojí výhoda z prohloubení jednotného evropského trhu se službami

Growth and Euro Area Stability: The Double Dividend of a Deepened European Single Market for Services

Anna auf dem Brinke, Katharina Gnath a Jörg Haas; Notre Europe – Jacques Delors Institute

Nedávné iniciativy jednotného trhu Evropské komise mají kromě ekonomického růstu také jiný užitek, který je často přehlížený. Prohloubení jednotného trhu pro zboží a služby totiž může navíc snížit nerovnováhu v eurozóně a omezit zranitelnost vůči krizím. Z takové integrace plynou dvě výhody: růst a stabilita. Jednotný trh je považován za hlavní a nejdůležitější prvek Evropské unie. Když se občas zadrhává politická integrace, s ekonomickou stránkou a jejími výhodami souhlasí většina členských států. Dokonce i Britové, kteří v brzké době uspořádají referendum o setrvání v Unii, nechtějí především odejít kvůli jednotnému trhu. Cameronův kabinet však často kritizuje přílišnou evropskou byrokratizaci a uzavřenost.

Dobře fungující jednotný trh může poskytnout automatický způsob korekce konkurenceschopnosti a míry inflace v členských státech. Pokud se zaměříme na klíčový prvek další integrace, přichází na řadu služby, a to z následujících důvodů. Na jednotném trhu se služby podílí oproti zboží zcela minimálně. Tento nedostatek v integraci se pak odráží v cenové hladině států a v tom, že cena stejného druhu služeb se pohybuje v každém státě v jiné hodnotě. Celkový rozvoj služeb by měl vést k potupné konvergenci cen, především ve státech se sdílenou měnou. Služby jsou nejdynamičtější části ekonomiky v EU. V roce 2014 představovaly přínos 75 % HDP EU a zaměstnávají 70 % obyvatel Unie.

Junckerova komise si je vědoma, že systém prohlubování může napomoci potenciálu růstu a odolnosti vůči krizím, především v odvětví služeb, a proto ji aktivně podporuje. Přichází tak s novou sadou legislativních návrhů. Zaprvé chce Komise zajistit úplnou implementaci a vymáhání stávajících předpisů služeb, zcela odstranit překážky přeshraniční spolupráce a integrovat také hodnotový řetězec, včetně marketingu, údržby a prodejních servisů. Nakonec chce Komise předložit návrhy v oblastech, kde obchodování brzdí vnitrostátní předpisy, dále pak v oblasti uznávání kvalifikací a praxí v jiných členských státech. Návrhy se mimo jiné budou zabývat otázkou pojištění a dalšími dílčími nedostatky v oblasti služeb. 

Lucemburské předsednictví Rady EU: Přehled priorit

Luxembourg EU Council Presidency: Overview of priority dossiers

Dora Boytha; European Parliamentary Research Service

V první polovině roku 2015 bylo předsednickou zemí Lotyšsko. Na jeho místo nyní pro období dalších šesti měsíců nastoupí Lucembursko. Oficiální seznam priorit, kterými se chce tato nová předsednická země zabývat, bude představen 8. a 9. července premiérem Xavierem Bettelem.

Již teď je však agenda, která se bude během lucemburského předsednictví řešit, poměrně zřejmá. Především má Lucembursko zájem o vytvoření investičního plánu v oblasti pracovních míst, růstu a investic. Plán by pak mohl být uskutečnitelný od září roku 2015. Dále Komise chystá předložit návrh na reformu strategie Evropa 2020. V této souvislosti lucemburské ambice spočívají zejména v prosazování navýšení investic do výzkumu a vývoje, stejně jako do vzdělání. Vzhledem k aktuální situaci bude během následujících šesti měsíců jedno z nejdůležitějších samozřejmě také téma migrace. Bude se vyjednávat především o reformním balíčku o ochraně dat. V této oblasti již částečné dohody dosáhlo lotyšské předsednictví v březnu, ale konečná verze návrhu by měla být schválena pod vedením Lucemburska. Mimo jiné by měla být během července vytvořena zpráva týkající se prevence radikalizace a náborů obyvatel Evropy do fundamentalistických hnutí.

Co se týče ekonomických témat, bude se v následujících šesti měsících vyjednávat zejména o dohodě TTIP s USA a CETA s Kanadou. Zde by Lucembursko z pozice předsednického státu mohlo sehrát významnou roli jako mediátor vyjednávání v citlivých politických oblastech, a tak by se celý proces uzavírání těchto dohod mohl urychlit. Do konce roku 2015 se také bude jednat v oblasti energetiky, která je úzce spojena s tématem životního prostředí. Právě na toto téma se bude v prosinci 2015 konat mezinárodní konference v Paříži, kde bude zhodnocen dosavadní vývoj a nastíněn postup do budoucna.

Špatná viditelnost a konstrukční chyby brání potenciálu evropské občanské iniciativy

Poor visibility and design flaws are hampering the potential of the European Citizens’ Initiative

Sergiu Gherhina and Adriana Groh; LSE European Politics and Policy Blog

Lisabonská smlouva zavedla evropskou občanskou iniciativu, která měla za úkol zlepšit a rozšířit zapojení široké veřejnosti do tvorby politik EU.  Po tříletém fungování však iniciativa ztratila svůj predikovaný potenciál kvůli špatné znalosti občanů a dalším konstrukčním chybám. Jako první problém se jeví špatná informovanost o iniciativě. Tento nadnárodní prvek přímé demokracie nebyl zkrátka dostatečně propagován, a proto u lidí nevzbudil žádný rozruch, protože většina o ničem neví.

V nedávném webovém průzkumu byli respondenti z Německa a Spojeného království dotazováni na občanskou iniciativu. I přes velmi malý vzorek byly některé výsledky udivující. Na otázku, zda by využili iniciativu, odpovědělo kladně 10 % Němců a 26 % Britů. Navzdory nižší úrovni znalostí o EU v Británii jsou Britové odhodláni využít iniciativu třikrát více než Němci. Tento paradoxní výsledek ukazuje, že britský euroskepticismus je silnější, než německý eurooptimismus. Britové by následně iniciativou bránili rozhodovacím procesům v EU, spíše než podporovali prohlubování integrace. Upřednostnili by tak osobní pocity a státní zájmy před celospolečenským dobrem. Na otázku, jestli by iniciativu využilo v budoucnu, odpovědělo kladně mnohem méně respondentů. Vysvětlit si tuto odpověď lze nevěřícností, že inciativa je účinným nástrojem. Za tři roky pouze tři iniciativy dosáhly milionu podpisů, ani jeden však neprošel legislativním procesem.

Stávající výzkum ukázal, že občané touží po lepším zastoupení v EU. Občanská iniciativa je však v současné době nedostatečným prvkem s mnoha chybami, které je nutno opravit. Obyvatelé mají navíc malou motivaci iniciativu používat, pokud ví, jak funguje a jaké jsou naděje pro její úspěšnost. 

Vytlačení Velké Británie z EU spíše než Brexit?

Could it be ‘Brexpulsion’ rather than ‘Brexit’?

IainBegg; The Swedish Institute for European Policy Studies

Koncem roku 2017 proběhne ve Velké Británii referendum o setrvání země v Evropské unii, které by mohlo vyústit v její odchod z EU – tzv. Brexit. Hlavní strategií současného premiéra Davida Camerona je vyjednat nové podmínky britského členství a poté doporučit občanům hlasovat pro setrvání v Unii. Samotný prostor pro vyjednávání je ovšem značně omezený, což je dáno poměrně dlouhým seznamem již existujících britských výjimek.  I když jsou spojenci Velké Británie k některým jí navrhovaným reformám nakloněni, je nutné podotknout, že při konečném hlasování již několikrát upřednostnili širší zájem Unie před partikulárními britskými požadavky. Nabízí se tedy možnost, že členské státy již nebudou ochotny tolerovat další britské nároky, a naopak tuto zemi z EU postupně vytlačí. 

V průběhu posledních měsíců se objevilo mnoho spekulací o tom, jak konkrétně chce Británie změnit podmínky svého členství, a také o tom, v čem by jí ostatní státy a instituce Unie byly připraveny vyhovět. Z hlediska širší interpretace nároků Velké Británie lze obecně říci, že tato země chce zastavit veškeré aktivity EU, jež vedou směrem k posílení politické unie. Její primární snahou je naopak znovu plně obnovit národní autonomii států v rámci EU, a to především prostřednictvím posílení pravomocí národních parlamentů. Otázka ovšem je, zda dlouhotrvající britský antagonismus k prohlubování aktivit Unie již nepřerostl ve zřetelnou překážku, jež brání realizaci nezbytných reforem nutných k funkčnosti a efektivitě Unie jako celku.

Není novinkou, že postoj Velké Británie k Evropské unii se dá označit za dlouhodobě nejistý a neochotný k novým krokům, které vedou k vyšší formě politické integrace. V současné době se však nabízí otázka, zdali vlastně stojí za to udržet Velkou Británii v EU. Zatím byla odpověď většinou kladná, i když ji vždy doprovázely jasné výhrady týkající se určitých nerealizovatelných požadavků Británie. V případě, že se odpověď na danou otázku změní na negativní, lze očekávat, že budou britské požadavky opakovaně odmítány, což intenzivně podnítí již dlouho přítomný místní euroskepticismus. Trpělivost tradičních britských partnerských států totiž může být v krátkém časovém horizontu vyčerpána, a místo potenciálního dobrovolného odchodu Velké Británie z EU tak může dojít k jejímu záměrnému vytlačení. 

Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 66 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.