Angela - evropská kancléřka

Dluhová krize, která se vleče Evropou od začátku této dekády, jasně ukázala, že rozhodující slovo mají stále členské státy.  Nedá se říct, jestli je to dobře nebo špatně, každopádně je to tak. Množství mimořádných summitů Evropské rady či setkání ministrů financí dává jasný signál o tom, že Evropská komise, jakožto evropská exekutiva, neumí reagovat na situace, na které není dopředu připravena. Základní smluvní rámec EU, primární právo, dosud ještě stále nepřesunul na Brusel tolik pravomocí, aby v okamžiku nepředpokládaných krizí, byla Komise schopna si s takovouto situaci poradit. Musí zde tak nastoupit členské státy, které v rukou třímají moc a politickou sílu řešit i to, co se předtím zdálo nepravděpodobné.

Krize také ukázala další věc. Fakt, že členské státy si ve svém rozhodování nejsou rovny, je dlouho známý. Nicméně ekonomická síla byla vždy spíše latentním prvkem, který nikdy nebyl, ať už záměrně či naopak nezáměrně, zdůrazňován. Od roku 2011 začali novináři používat termín „Merkozy“ pro kancléřku Merkelovou a prezidenta Sarkozyho. Ukázalo to, že představitelé dvou nejvýznamnějších ekonomik EU už dávno nejsou „primus inter pares“, ale že zaujímají vůdčí rozhodující, postavení. S nástupem prezidenta Hollanda zůstala na špici Merkelová sama.

Merkelová jako odpověď na Kissingerovu otázku

Angela Merkelová dnes představuje nejdůležitější osobu v Evropské unii. Tím, že je hlavou exekutivy největší evropské ekonomiky, která „hradí“ největší část současné měnové krize, se stala i neformálně evropskou kancléřkou a osobou s největším vlivem. Lisabonská smlouva se sice snažila o vytvoření postu nejvyššího představitele EU, který bude schopen odpovídat na všechny otázky týkající se evropské integrace, přirozený vývoj vedl ale jiným směrem.

V aktuálních vyhrocených dnech, ve kterých obrazně každou minutou může zbankrotovat jedna země eurozóny, není hlavním představitelem ani předseda Evropské rady Donald Tusk, ani předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, a už vůbec ne předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Všechny oči se obracejí na „evropskou kancléřku“ Angelu Merkelovou.

Evropská integrace se dnes i přesto, že mluvíme stále více o integraci politické, vrací k ekonomickým parametrům, které jsou rozhodující. Neformální vliv související s hospodářským výkonem stoupá a zastiňuje více a více formální politickou rovnost členských států.  Představitelé evropských institucí jsou spíše vykonavatelé než tvůrci. Uvidíme, zda jsme opravdu na cestě k tomu, že vrcholným představitelem EU se stane evropský (německý) kancléř, a jeho číslo tak bude odpověď na otázku Henryho Kissingera: „Jaké telefonní číslo mám vytočit, když chci mluvit s Evropou?"

 Původní znění komentáře vydaného v Hospodářských novinách 14.7.2015.

Ondřej Mocek

Autor je analytik Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz