Jak ušetřit miliardy

Jedním z klíčových hybatelů současnosti je digitalizace. Státní správa i firmy převádí svoje dokumenty, procesy a archívy do digitální podoby. Dokonce se ani nikdo neptá na návratnost investic. Možná právě proto si zkusme udělat malý příklad zpracování podání podnikatelů.

Celkem je zhruba 850 000 podnikatelů neboli OSVČ. Čas na zpracování jednoho elektronického podání z papírového formuláře do počítače trvá asi půl hodiny. Je nutné si uvědomit, že s papírem je spousta manipulace, počínaje dodáním poštou, rozbalením, roztříděním až na stůl příslušného úředníka.

Pokud jde vše dobře, dá se to za půl hodiny stihnout. Ale pozor, v podání bývají chyby. Špatné součty, špatná evidenční čísla, někdy je nečitelné, jindy chybí povinné položky. Pak se celý proces zpomalí a reálně jeden úředník stihne tak 10 podání za den. Úředník je taky jen člověk – bývá nemocný a potřebuje si občas vzít dovolenou a nebo hlídat nemocné dítě, takže počítejme 40 podání za týden, 120 za měsíc.

Na zpracování 850 000 podání tedy potřebujeme 7100 měsíců práce ideálního úředníka, což v praxi moc reálné není, protože některé finanční úřady nemají ideální poměr úředníků ku počtu podání. Kromě toho je nutné podání zpracovat v určitých lhůtách, tedy reálně na to máme 3, maximálně 6 měsíců.

Abychom za 6 měsíců zpracovali 850 000 papírových podání potřebujeme 1200 úředníků.

Náklady na jednoho úředníka jsou cca 65000 Kč. Jeho plat je sice 25000 – 30000 ale sociální a zdravotní pojištění je téměř 10000 Kč, je nutné platit nájem, topení, elektriku, výpočetní techniku, software, podporu, nemoci, dovolené a administrativní zabezpečení. Pod 65000 Kč se nedostaneme ani když dáme nižší platy. Ročně nás ideální úředník stojí 780000 Kč.

Náklad na zpracování za jeden rok je téměř jedna miliarda korun. 

Pokud však dostaneme elektronické podání, minimálně 75% práce odpadne, protože elektronické podání není nutné přepisovat a obsahuje většinu kontrol ohledně součtů, číselníků, povinných položek apod. Kromě toho mohou elektronické formuláře čerpat z rejstříků a uživatel tedy nemusí do nekonečna opisovat stejné údaje.

Jedním z problémů prý je, že daňoví poplatníci neumějí s počítačem nebo si ho nemohou dovolit. Pokud daňový poplatník neumí pracovat s počítačem, tak se velmi pravděpodobně nevyzná ani v tom papírovém formuláři (autoři formuláře prominou), který buď vyplní chybně  a nebo mu to udělá nějaká „paní“, které přinese účty v krabici od bot. Tato paní jistě má počítač a může to elektronicky poslat. Zpracování celého daňového přiznání stojí 500-2000 Kč.

Ohledně výpočetní techniky. Například na Alza, třetí nejprodávanější tablet stojí 1590 Kč, slovy tisícpětsetdevadesát korun i s daní. Takový tablet je plně dostačující na vyplnění daňového přiznání! Na WiFi se může napojit v kterémkoliv obchodním centru, kam stejně o víkendu chodí. Se zařízením umí pracovat pětileté děti. (www.podejto.cz)

První otázkou je, co budou dělat  přebyteční úředníci? Není třeba se obávat, potřebujeme dále digitalizovat. Na úřadech je spousta dokumentů, formulářů, procesů a archívů, které musíme v dohledné době převést do elektronické podoby. 

Je paradoxní, že největším digitalizačním projektem současné doby jsou elektronické pokladny, za kterými stojí Andrej Babiš, člověk, který nemá rád počítače a donedávna raději používal papírový notes.  Nechci se pouštět do polemik, jestli jsou elektronické pokladny dobře navrženy, ale je to krok k další digitalizaci, která v důsledku ušetří miliardy, protože umožní převést práci na stroje.

Ale nedělejme si iluze, z těch pokladen poteče opravdu spousta dat (tzv. Big Data), která nebude jednoduché zpracovat. Stroje budou hromadit ohromné množství hlášení nesrovnalostí a upozornění a bude potřeba práce spousty lidí, nežli se odladí různé výjimky dané velkou rozmanitostí práce, zboží a obchodních modelů.

No ale co až se všechno zdigitalizuje? A co budou dělat zaměstnanci v administrativě? Je zajímavé, že politici řeší opačný problém, protože předpokládají, že bude významně růst podíl starých lidí vůči lidem v produktivním věku (tento poměr v roce 2000 byl průměrně v zemích Evropské Unie téměř 30 % a očekává se jeho nárůst v roce 2025 na 40 % a v roce 2050 dokonce na 55 %). Dva velké problémy jdou proti sobě. Nedostatek lidí na práci a nedostatek práce pro lidi.

Současní zaměstnanci si vědomě nebo nevědomě vytvářejí polštář do důchodu a možná je rozumnější svoji práci převést na stroje, nežli spořit ve druhém a třetím pilíři a dávat prostor pro manipulace finančních makléřů.

V minulosti existovala řada problémů, které se tak nějak vyřešily. Podle předpovědí nám v současné době už měla dávno dojít fosilní paliva, měl řádit hladomor a chybět voda. Ty problémy jistě existují, ale nikoliv globálně a řadu věcí řešíme vyspělejšími technologiemi – efektivnějším zpracováním energií nebo alternativními zdroji, novými biologickými postupy při čištění vody i v zemědělství.  Stejně tak digitalizace může pomoci při řešení problému stárnutí obyvatelstva.

Já nechci tvrdit, že problémy se mají nechat odležet, jen je potřeba se na některé věci podívat z větší perspektivy a neutrácet peníze na řešení něčeho, co třeba vůbec nenastane.