Ruské potravinové embargo rok poté

V srpnu 2014 Ruská federace uvalila plošný zákaz na dovoz vybraných zemědělských produktů ze západních zemí (kromě EU, také z USA, Austrálie, Kanady a Norska). Podle propočtů Finské centrální banky dosáhla roční hodnota exportů zasažených ruským embargem téměř sedmi miliard EUR. Ze všech západních zemí byla nejvíce postižena Litva (zasažení exportů v hodnotě 910 milionů EUR), následovaná Norskem (838 milionů EUR) a Polskem (832 milionů EUR).

Část tohoto zboží si přesto našla cestu na ruský trh. Často přes Bělorusko nebo Kazachstán, které jsou spolu s Ruskem členy euroazijské celní unie. Boj ruských úřadů s dodávkami v rozporu s embargem byl začátkem letošního srpna podpořen prezidentským dekretem o povinné likvidaci zachycených potravin. Ten již vyvolal nesouhlasné reakce. Do médií se navíc dostaly informace o zvažovaném zavedení kriminalizace samotného konzumování ilegálně dovezených potravin. Zde je však otázkou, jak by takový trestný čin měl být koncipován. Ruské embargo se prozatím nevztahuje na potraviny dovezené pro osobní spotřebu v rozsahu dovoleném celními předpisy například ruskými turisty vracejícími se z dovolené v EU. To by jistě mohlo v praxi vést k řadě absurdních situací. U trvanlivějších potravin by jeden obal od sýra dovezeného z výletu do EU mohl ještě po řadu měsíců sloužit ruským gurmánům coby doklad o řádném pořízení potravin.

Ruské embargo přesto značné části potravinových exportů zamezilo. To v Evropské unii způsobilo značný přebytek nabídky. V loňském září tak ceny ovoce, zeleniny a mléčných výrobků v některých státech EU poklesly o více jak 50 procent. Vliv byl částečně podpořen i loňskou nadprůměrnou úrodou. Přestože se tedy potravinové embargo mohlo jevit, jako kdyby se Rusko postřelilo do vlastní nohy, způsobilo nelehkou situaci i v EU.

Evropská unie v loňském roce přispěla alespoň k částečnému oslabení napětí na přeplněném trhu se zemědělskými výrobky několika intervenčními programy. Bez nich by byly jednotlivé státy mnohem více lákány vzít řešení do svých rukou a to by zákonitě vedlo k prohloubení rozdílů v podnikání zemědělců v různých zemích. Intervence EU zahrnovaly nástroje na stažení ovoce a zeleniny v hodnotě několika set milionů EUR z trhu či podporu skladování mléčných výrobků. Ani na celounijní úrovni však opatření nebyla vždy bez problémů. První intervenční program pro ovoce a zeleninu byl ušit velmi horkou jehlou a musel být předčasně ukončen z důvodů jeho zneužívání. Požadavky na stažení produkce z trhu u některých druhů ovoce a zeleniny totiž několikanásobně převýšily průměrný roční export daného druhu do Ruska v předchozích letech. Nový program byl proto již koncipován tak, aby takovému zneužití předcházel. Obdobná situace nastala i u programu na podporu skladování sýrů, kde velký zájem o podpory vzešel i z regionů, které předtím do Ruska příliš neexportovaly. I v tomto případě pak byl program ve vztahu k sýrům předčasně ukončen.

V reakci na prodloužení ruského potravinového embarga již Evropská komise navrhla pokračování všech intervenčních opatření i v příštím roce. Lze předpokládat, že takový postup získá zelenou i od zemědělských ministrů v radě. Přes opatření na podporu zemědělského exportu do třetích zemí je jasné, že ruský trh se prozatím plně nahradit nepodařilo. Přesto však nelze letošní situaci zcela srovnávat se situací loňskou a to nejen pro předpokládanou nižší úrodu v některých zemích. V loňském roce bylo možné ruské embargo považovat za umělý zásah do trhu, který přišel nečekaně a nedával producentům možnost se mu přizpůsobit. S postupem času od uvalení embarga však bude tento argument o nepředvídatelnosti stále slabší.

Při stanovení rozsahu intervencí v sektoru ovoce a zeleniny v jednotlivých státech hodlá Evropská komise nadále přihlížet k exportům do Ruska v posledních třech letech před zavedením embarga. Konzervuje se tak exportní historie z určitého období a odhlíží se od možných trendů, které mohly nastat po zavedení embarga. Primární pozornost EU by se tak měla věnovat hledání nových trhů a podpoře exportu. Rusko si navíc již nachází nové dodavatele a může dále rozvíjet vlastní potravinářský průmysl. Po skončení potravinového embarga již hodnoty exportu tři roky zpět před jeho zavedením nemusí hrát žádnou roli a hrozí, že sektor zemědělství přivyklý intervencím bude tuto berličku požadovat i po skončení ruského embarga.

Příspěvek vychází ze studie Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) podpořené nadací Friedricha Neumanna. Studie je v angličtině dostupná zde.

Původní znění komentáře vydaného v Hospodářských novinách dne 12.8.2015.

Kryštof Kruliš

Autor je analytik Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz