Vyšlo 13. srpna 2015 v Lidových novinách.

Čeští politici za víc než dekádu nebyli schopni pořádně vysvětlit lidem, proč jsme členy Evropské unie.  Na otázku, co my přinášíme tomuto společenství, existují odpovědi jen v kategorii anekdot. Jenže doposud jsme se pohybovali v klidném teple střední Evropy, kdy hrozby zevnitř i zvenku osmadvacítky byly pro Česko jen hypotetické. Dlouhá léta jsme "z EU" dostávali stovky miliard korun jen ze solidarity, protože jsme byli chudšími postkomunistickými bratry.

Další roky však budou zásadně jiné. Náročnější. Za pár let nebudeme už z unijního rozpočtu jen dostávat miliardové sumy. Intenzita vnějších hrozeb bude narůstat, přičemž existence lidmi tolik ceněného Schengenu bude s velkým otazníkem. Realitou je, že časy klidu končí. Migrační tlak bude kvůli populačnímu boomu Afriky a destabilizovanému Blízkému Východu narůstat. Hrozba džihádismu uvnitř Evropy se v řádu jednotek let pravděpodobně nezmenší. Pokud nedojde k něčemu nečekanému, ruský tlak se na naší východní hranici nezmenší. Síly směřující proti liberálním demokraciím budou sílit jak zvenku, tak zevnitř - islamisté, Le Penové, Orbánové, ale i Honzové od vedle, kterým je jejich země upřímně ukradená, či svůj stát přímo nenávidí.

V této době už bude čas chovat se jako dospělá demokracie. Nebudeme už jen dětmi, které dostávají pochopení a peníze od svých starších sousedů. Neobávám se tolik vnějšího tlaku. Tomu se ubráníme, pokud budeme vědět, co na našich systémech milujeme tak, že to chceme se vším odhodláním bránit. Bojím se toho, že nám budou chybět lídři, kteří by byli schopni liberální demokracii a naši příslušnost k transatlantické rodině nejen hájit, ale i vysvětlit.

Nejde o to, že by naši politici působili v evropských debatách trapně - až na výjimky v nich prostě nejsou.

(zdroj: commons.wikimedia.org)

Není nutné naivně toužit po spasitelích. Naše politické strany musí najít a vychovat zralé osobnosti, které rozumí vnějšímu světu. Může to znít banálně, ale když chcete něco najít, tak to nejdřív musíte hledat. Což se neděje. Potřebujeme jich totiž několik desítek. Dnes máme tak maximálně jednotlivce, po kterých občas v Evropě štěkne pes. To je zoufale málo, pokud jsme jako desetimilionová země závislí na dění na kontinentu. Nejde o to, že by naši politici působili v evropských debatách povětšinou trapně. Problém je v tom, že v nich až na výjimky prostě nejsou.

Když jsme se v nedávné studii ptali stranických sekretariátů, jak a kdo u nich denně sleduje zásadní evropské dění, obdrželi jsme žalostné odpovědi. Jediná sněmovní partaj se přiznala, že má zárodek svého vlastní odborné zázemí, ostatní se občas na něco zeptají externích odborníků. V době, kdy se evropská bezpečnostní situace mění každým dnem, skutečně nelze generovat politické vedení pomocí pár mladých asistentů či osamělých poslanců. Když pečlivě nerozumíte a denně vaši odborníci nestudují, co se okolo vás děje, těžko můžete určit politický zájem a směr pro svou zemi. Dnešní realita je vypovídající – české politické strany jen reagují na všechny vnější události a z české kotliny za deset let nevyšla pořádná politická iniciativa, která by dávala smysl, a někdo z našich spojenců by si jí alespoň všiml. Nejde ale tolik o naše partnery, jde o nás. Prostě nevíme kudy a jen reagujeme.

Historie nám ukazuje, že bez fungujících politických stran nemůže existovat liberální demokracie. Různá hnutí jistě mohou být úspěšná ve volbách, ale pro dlouhodobou existenci našeho státu potřebujeme to, co se za čtvrtstoletí moc nepovedlo. Tedy vybudovat politické strany jako fungující instituce, které plní svou roli. Například skutečně tvoří program, který naší společnost povede v jednotlivých oblastech kupředu, nebo že skutečně vede veřejnou debatu na nejpalčivější témata. Dnešní česká debata o migraci, islámu, či o ruské agresi na Ukrajině drtivě ukazuje, jak málo expertízy a tedy strukturovaných konstruktivních názorů naše partaje mají. Povětšinou se bohužel omezují na komentování titulků novin. Nutně potřebujeme, aby z nich vycházeli lídři. Protože když lídři nevedou, ostatní nemohou cítit bezpečí. A pak ze strachu a nejistoty volí ty, kteří liberální demokracii zneužívají pro své soukromé cíle.

Jakub Janda působí jako zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty. 

 

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist