Brno, nejprůměrnější město světa

Po pár letech váhání jsem vyrazil na turistický zájezd do Brna. Těšil jsem se na atmosféru neměnnosti, provinčnosti a šedi.

Zakomplexovanou identitu založenou na obsesivním opakování, že Brno je nejprůměrnějším městem světa, buduje už několik let řada mých přátel na Facebooku. Marketing je bohužel vždycky trochu lež.

Vydal jsem se na sousedský festival Překročme řeku na nábřeží řeky Svitavy, který pořádá v brněnské části Černovice místní spolek. Zatímco v Praze máme řadu pěkných konferencí o oživování městského prostoru, v Černovicích městský prostor oživují.

Pětadvacet dobrovolníků spolupracuje na řadě věcí a jedna z nich je proměna nábřeží řeky Svitavy na místo, kde to žije. Místní filantropové tomu dávají spoustu času, firmy přispívají penězi nebo třeba elektřinou na festival zdarma.

K budování komunitního života dobře posloužily tradiční zbraně - neckiáda, rytíři, guláš, parní vlak, bazén a pivo.

Na politiky tu nečekají. Sdružení, které podporuje Nadace Via, pro kterou pracuju, nábřeží uklidilo, vyrobilo lavičky, chce postavit nový mostek přes řeku a v celém místě vidí velký potenciál.

Není divu, má to tu kouzlo. Okolo řeky jsou zarostlé železniční koleje a za nimi areál bývalých jatek se spoustou starých cihlových domů, ze kterých by jednou mohly být muzea, byty, cokoliv.

Dříve se tu ve velkém porážela prasata, v jedné z budov se sušila krev, v další se vyráběla kvalitní paštika z vepřových kůží a hlav a v menší budově se učni učili zabíjet.

Dnes tu sídlí technická správa, ale také třeba malý pivovar Hauskrecht. Zakládá si na tom, že je to pivovar parní, díky čemuž je prý pivo odlišné od ostatních. Funguje od loňska, a jak říká jeden z jeho šéfů, mají vyprodáno a nestíhají vařit.

Ano, je to tak. V Brně už se dokonce dá pít i vcelku slušné místní pivo.

O pár bloků dál se nachází kreativní hub Industra. Funguje dva roky, leží v areálu dosud funkčních mrazíren, daleko od všeho a bez zbytečných cedulí, abyste to jakože nemohli najít. Kávu vaří nejlepší baristka střední Evropy, v houpacích sítích se učí čínština a v Cut&Sew komuntitní textilní dílně si můžete ušít třeba obal na mobil.

Je tu zahrádka s pytli hlíny, které si můžete adoptovat a zasadit si vlastní celer. Uvnitř najdete galerii a prostor, kde se pořádají workshopy jako „Efektivita práce s mobilními telefony“. Úroveň urban hackathonů a DIY může Kobzova galerka z Krymské jen tiše závidět.

Lídři projektu mají ambici už dnes velkorysý prostor ztrojnásobit, udělat sdílenou kuchyň pro foodies a vytvořit workerspace, což ani v Praze nevíme co je. Nutno dodat, že prozatím to tu vypadá jen o něco líp než v berlínských podnicích podobného stylu.

Spoustu zajímavých míst, nových barů, bláznivých akcí, ambiciozních startupů a trendy podniků člověk nachází i jinde po Brně, byť o moc dál za centrum jsem se neodvážil, aby mi to nezkazilo příběh.

Člověk, který v Brně tři roky nebyl, si o městě udělá jednoznačný obrázek. Ožívá nová generace, která odmítá jezdit na chatu luštit sudoku, a osidluje město. Aniž by si toho facebookoví propagátoři brněnského zmaru všimli, Brno se změnilo. Střelte se do hlavy. 

Naštěstí jsou v Brně stále místa, která identitu průměrnosti respektují. Ulice okolo nádraží dýchají východoevropskou poetikou. Balkánské kiosky, reklamy, rezavá zábradlí, erotické obchody nižší kategorie a pach čerstvých párků zvýrazněný glutamátem sodným z čínského bistra. V dáli pak panorama stometrového paneláku nazvaného AZ Tower, který svou provinční nápaditostí ze všeho nejvíce připomíná jiný brněnský počin – AZ Kvíz.

Doufejme, že město tuto oblast u nádraží zachová v nezměněném stavu, abychom si z Brna mohli u nás v Praze dál dělat srandu. Jinak by se totiž mohlo stát, že se z něj brzo stane příjemné, živé a inspirativní evropské město.