Laibach nás baví

Slovinská skupina Laibach jsou rození provokatéři a v těchto dnech jsem jim povedl pořádný zásek – jejich koncert v Severní Koreji zvedl prach v celém západním světě.

Zpočátku to vypadalo jako dobrý vtip – Laibach, proslulí svou vizuálně hudební sarkastickou pózou čerpající inspiraci v propagandistickém umění autoritativních režimů, vystoupí v zemi, jež slouží jako nejdokonalejší reference diktatury a kultu osobnosti. I kdyby zůstalo jen u oznámení a koncert se nakonec neuskutečnil, už jsme se dobře bavili (byť John Oliver střílel lehce mimo).

Nicméně nakonec to vůbec nebyl vtip a vystoupení proběhlo. Původně dva koncerty se sice smrskly na jeden pro 1500 lidí a jedno menší vystoupení. Některé skladby, zejména předělávky korejských písní, nebo choreografie (korejské tanečnice v žádném případě nemohou dělat kroví bělošskému zpěvákovi) neprošly cenzurou. Ale jinak se však podle všech zpráv jednalo o běžnou Laibachovskou produkci. Aspoň se tak dá soudit podle ohlasů asi sto padesáti západních hostů. Další hosté byli diplomaté a příslušníci pchjongjangské střední vrstvy, ať už to znamená cokoliv.

Co víc, nikdo ze skupiny nebyl zatčen za protistátní činnost, jak se satirickým provokátérům v podobných zemích často stává. Dokážete si třeba představit Orwella předčítajícího v padesátých letech minulého století v moskevské knihovně z Farmy zvířat?

To je asi nejzajímavější moment celé události, který fascinuje západní média. Doposud se světoví VIP návštěvníci Severní Koreje rekrutovali z řad kvazihězd chudých duchem, jimž bylo dáno obejmout milovaného vůdce a pohřbít svou kariéru v přímém přenosu. Posloužili jako nástroj propagandy jedné i druhé strany.

Slovinci jsou jiný kalibr a ze Severní Koreje si vezou zcela nový set fotek ve slušivých režimních oblečcích a pověst "první rockové (ehm) skupiny, která hrála v zemi zla." A pokud z této pozice může kdokoliv cokoliv  propagandisticky či jinak vytěžit, tak jedině Laibach.