U korupce přeceňovaný "efekt Salačová"

Spolupracující obviněný neboli lidově ne úplně správně korunní svědek existuje v našem právním řádu od roku 2010. „Vylepšen“ pak byl novelou účinnou od podzimu roku 2012. Dle údajů Nejvyššího státního zastupitelství jej využilo do srpna loňského roku, tj. za necelé čtyři roky, celkem 48 obviněných. Zhruba polovina z nich se rekrutovala z pachatelů drogových deliktů, následovaly majetkové, daňové a násilné trestné činy. Korupce se spolu se zbytkem problematik krčí až na úplném chvostu. Přeloženo do čísel – kromě Salačové se mohlo jednat o maximálně jeden, možná dva další případy.

Zejména u této kriminality je třeba nadšení některých v souvislosti s novináři pojmenovaným „efektem Salačová“ krotit a věc uvést na pravou míru. Rozhodně se nyní se spolupracujícími obviněnými v jiných obdobných případech neroztrhne pytel. Velmi zkratkovitou a realitě neodpovídající argumentaci v duchu „na korupci přece máme spolupracujícího obviněného“ přitom bohužel mnohdy přiživují i někteří významní policisté a státní zástupci.

Není to ale pravda. Jistě, v řízeních o korupčních trestných činech spolupracujícího obviněného teoreticky použít lze. Úplně stejně jako i u jiných druhů kriminality. Současná úprava je však sešněrována splněním takových přísných podmínek, že další Salačovou při uplácení hned tak neuvidíme.

Předně se musí jednat o závažnější korupci buď úředních osob nebo s úplatkem 500 tisíc korun. V tom problém není, takových případů je již řada. Zákon pak požaduje pravdivé a svobodné doznání pachatele objasňující dostatečně určitým způsobem trestnou činnost nejen dalších osob, ale i jeho samotného.

Většímu rozšíření spolupracujícího obviněného v úplatkářských kauzách brání zejména přísná podmínka prokázané formální organizovanosti pachatelů. A ta se vyskytuje v naprostém minimu případů pouze u té skutečně „velké“ – rozsáhlé, systémové a institucionální korupce, typicky s napojením na organizovaný zločin. Institut tak rozhodně není použitelný v každém případě s větším množstvím pachatelů, jak se často nesprávně uvádí.

Stále se u nás jedná o relativně novou úpravu a určitě krok správným směrem. Nicméně jsme zůstali na půl cesty. Například i ve srovnání se sousedním Slovenskem. To má v tomto ohledu legislativu funkčnější a použitelnější rozhodně na mnohem větší počet kauz, včetně těch úplatkářských.

Situace by se částečně mohla zlepšit aspoň pro skupinu případů, v nichž pachatel poskytne nebo slíbí úplatek jen proto, že o něj byl požádán, a dobrovolně tuto skutečnost v přiměřené době oznámí. Tento vládní návrh víceméně nahrazuje před pěti lety zrušenou účinnou lítost. I on již téměř půl roku leží v Poslanecké sněmovně a je otázkou, jestli nakonec bude vůbec přijat.

Dnes platná legislativa na teoretické doznání pachatele – korupčníka nahlíží maximálně jako na jednu z polehčujících okolností až při udělování trestu soudem. Také proto se doznává jen málokdo.