Z Dánska uprchlíci prchají

Minulý týden dorazilo do Dánska více než 5000 migrantů, z toho jich asi 900 požádalo v zemi o azyl. Tato čísla jsou v této chvíli posledními odhady, a to doslova - policie totiž na vyčíslování odhadů dočasně rezignovala. Ve chvíli kdy první migranti překročili v neděli 6. září hranice, vyzval dánský premiér Lars Løkke Rasmussen obyvatele, aby se na nastalou situaci podívali z perspektivy prvního dánského astronauta. Později komentoval samostatný zásah policie – děláme to dánským způsobem.

Pánem situace je policejní prezident

Nedá se říci, že by příchod migrantů někoho překvapil - spíše šlo o to, jak dlouho trvá neschůdná cesta z jihu na sever Evropy. Možná vás ale překvapí, na jaké úrovni se řeší. Pánem této výjimečné situace je totiž v Dánsku policejní prezident. Díky němu a rozhodnutí policie dostali migranti, zadržovaní ve vlacích a na trajektech, z humanitárních důvodů ve středu večer na cestu zelenou.

A policejní prezident Jens Henrik Højbjerg na tiskové konferenci přímo vyzval zahraniční novináře, aby popsali situaci tak, jak je: „Migranti, kteří překročili naše hranice s námi nechtěli navázat kontakt. Je mezi nimi mnoho žen a dětí, proto je naším úkolem především zajištění klidu a bezpečnosti. Zadržet migranty můžeme na 3 x 24 hodin, ale v současné situaci je nelze vyhostit do země původu nebo první země, kde překročili hranice Schengenu. … Podle Dublinských konvencí odebíráme otisky prstů pouze žadatelům o azyl…ostatním nabízíme humanitární pomoc...“ Tou je například možnost přenocovat ve školních budovách. Slovy jednoho z policistů, citovanými v americkém deníku The Washington Post: „Nepoužíváme násilí … škola není vězení a kolem není plot“.

Dánsko jako tranzitní země

Kdysi modelovým sociálním státem migranti nicméně většinou jen procházejí do sousedního Švédska - údajně za rodinami. Vzhledem k nedávným vládou přijatým opatřením, mezi něž patří inzeráty v libanonském tisku odrazující Syřany od úmyslu směřovat do Dánska, odklad sloučení s rodinou o rok nebo snížení finanční pomoci uprchlíkům, se možná zarazíte jen nad jejich efektivitou.

Ve chvíli, kdy za jeden den připlulo do země téměř tisíc migrantů, sebrala řada Dánů auto, napakovala ho jídlem a penězi a vydala se jim na pomoc. Někteří je brali jako stopaře, např. známá bojovnice za práva dětí Lisbeth Zorning Andersen, která za tuto pomoc čelí trestnímu stíhání. Vzápětí se objevila pravidla – co se smí a co ne.

Tak tedy: Pomoc ze strany občanů může podle policejního prezidenta zahrnovat jídlo, vodu nebo oblečení. Právníci na dotaz novinářů doplnili i menší finanční částky ve výši 500 DKK (asi dvou tisíc Kč). Naopak nedoporučují vozit migranty přes hranice, např. do Švédska, protože tím se dopouštíte trestného činu převaděčství. Ubytovat je smíte pouze tehdy, pokud jsou registrovaní policií – ubytování je šedá zóna. Migranti však byli údajně promíchaní s místními a řada řidičů vzala „stopaře“ a svezla je k letišti, což je také šedá zóna.

Řešíme humanitární situaci jako za války

Situace vyvolává hořkosladké asociace se záchranou Židů za druhé světové války. Na FB se například objevila následující satira:

„Pomáháme uprchlíkům do Švédska úplně jako za 2. světové války,

tedy až na to, že to nejsou Židé…

a že nás neohrožují žádní nacisté, ne ne…

A taky neskončí v koncentračních táborech, když je nedostaneme do Švédska…

Ale jinak je to úplně stejné…“

V situaci, kdy se o migranty nestará stát, se probudila občanská společnost. V sobotu 12. září se v Kodani a dalších velkých dánských městech konaly demonstrace na podporu uprchlíků. Třicet tisíc lidí před Parlamentem neslo hesla jako „Say it loud and say it clear, refugees are welcome here“ neboli „Řekněte to jasně a nahlas: uprchlíci jsou zde vítáni“ nebo „ Debata o cizincích je mrtvá, začíná debata o solidaritě. Mluvčí skupiny, která tuto demonstraci zorganizovala, říká: "Dánská politická reprezentace minulých 15 let počítala s tím, že dánští voliči jsou v otázce migrace pravicově orientovaní a nedůvěřiví. Teď se ukazuje, že tomu tak není."

Podle aktuálních výsledků šetření institutu Epinion si více než 60 procent Dánů přeje společné evropské řešení migrační vlny. Přibližně stejné procento dotazovaných uprchlíkům rádo pomůže, ale zároveň si přeje jejich rychlý návrat do země původu.

Migranti nebo uprchlíci a co na to antropologové?

Když se na FB profilu AJ+ objevil videopříspěvek s názvem „uprchlík“ nebo „migrant“? a otázkou: Jsou tisíce lidí, kteří opouštějí své země a míří do Evropy „uprchlíci“ nebo „migranti“?, vybavila se mi seminární práce s názvem „The new refugees“, kterou jsem kdysi zpracovala na Institutu antropologie v Kodani.

Jedním z paradoxů, na které jsem tehdy narazila, byla skutečnost, že v uprchlických táborech nejsou žádní uprchlíci. Jsou tam totiž žadatelé o azyl. Uprchlíkem se paradoxně stanete až v okamžiku, kdy azyl získáte. V současné situaci suspendování Dublinské konvence jsou desetitisíce lidí na své cestě Evropou na sever migranty a to až do okamžiku, kdy někde o azyl požádají respektive jej získají.

Terénním výzkumem mezi migranty a pašeráky lidí především ze zemí severní Afriky, ale také například přijetím azylových center místním obyvatelstvem, se zabývá řada doktorandů Institutu antropologie. Výsledky jejich výzkumu se za současné migrační vlny staly vítaným vhledem do situace a rozhovory s nimi se v dánských sdělovacích prostředcích objevují již od začátku léta. Jeden z postdoktorandů události posledního týdne komentuje i v článku „Uprchlíci hromadně prchají z pohádkové skandinávské země Dánska“ v deníku The Washington Post, jehož názvem jsem se v tomto příspěvku inspirovala.