Nevzdělanost pohřbívá demokracii

Motto: "Demokracie je opravdu lidská. Zná a chápe lidské bolesti a slabosti, lidský egoism, vášně i city. Je však a má býti k nim přísná. Ale ví, že žádný společenský řád není a nemůže být dokonalý a že ideální a dokonalá společnost neexistuje a je nedosažitelná - právě pro slabosti lidské. Věří však v možnost lidského zdokonalování a vidí největší úkol člověka a společnosti v boji o toto denní a stálé zdokonalování, v boji o mravní ideál, v boji o silného, mravného, dokonalého člověka.“ 

Dr. Edvard Beneš, Z doslovu k dílu Demokracie dnes a zítra 

Liberálně demokratická civilizace, jejíž podstatnou součástí je i naše euroatlantické společenství, není dokonalá. Je ale tím dosud nejlepším společenským uspořádáním, jakého lidstvo dosáhlo. Je to zřízení, ve kterém člověk a jeho osobní svoboda je absolutní hodnotou a mírou života a světa. Systém základních společenských a sociálních hodnot liberální demokracie vychází z křesťansko-židovsko-antického dědictví, ze kterého jsme si vybrali to nejlepší, tedy víru ve spravedlnost a ve vládu práva, vzájemnou toleranci a respekt k menšinám, názorovou pluralitu, svobodné volby a všeobecné volební právo, pochopení, že svoboda každého jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhých, lásku k bližnímu a solidaritu s potřebnými, ale nepochybně také úctu k moudrosti a vzdělanosti. Neboť je to právě vzdělání, které nás osvobozuje a činí nás kvalitativně způsobilejšími žít svobodně, a tedy odpovědně. 

Liberálně demokratická civilizace, je tím dosud nejlepším společenským uspořádáním, jakého lidstvo dosáhlo.

Proto je vzdělání nejlepší obranou naší svobody a investicí do naší budoucnosti. 

Vzděláním ovšem není míněno pouze studium a shromažďování znalostí, ale znamená to rozvíjet svůj intelekt všemi možnými způsoby a jevit aktivní zájem o dění kolem nás. Vzdělání, či spíše vzdělávání, je třeba pojímat jako nekonečný proces, jako snahu o co nejkomplexnější chápání souvislostí, a to i v historickém kontextu společenského, religiózního, ekonomického a kulturního vývoje. Znamená to udržovat otevřenou mysl. Znamená to kriticky myslet, vyhledávat informace a poznatky z různých zdrojů a jejich verifikací, kombinací a konfrontací se blížit pravdivému poznání skutečnosti. 

Jedním z důležitých prostředků vzdělávání je také kritická a svobodná diskuse. Ti, kteří nerozumí demokracii a je jim protivná, pokládají diskusi za projev slabosti a za ztrátu času. Nechápou, že v diskusi je naopak mocná síla demokracie. Diskusí ovšem nejsou nekonečné paralelní monology sebestředných hlupců, ale průběžná kultivovaná debata svobodných a zodpovědných lidí, naslouchání různým názorům, tříbení si vlastních argumentů, schopnost zaujmout stanovisko, obhájit ho a přesvědčit o své pravdě druhé, ale i umění nechat se přesvědčit. K diskusi patří tolerance a respekt k oponentům, ale také odvaha vzepřít se a čelit demagogii. 

Vzdělávání je cesta. Cesta k poznání vlastní identity a formování osobnostní integrity. Je to cesta dvousměrná - prostřednictvím sebevzdělávání mohu vzdělávat druhé. V tomto širším výše popsaném pojetí je skutečné vzdělání možné jen ve svobodné, tedy demokratické společnosti. 

Demokracie a vzdělávání se navzájem potřebují, jsou na sobě symbioticky závislé. Zkusme si tedy tento postulát podepřít argumentačně. 

1. Vzdělání jako ochrana proti opakování chyb minulosti 

 Dnešní demokracie se rodila za krutých porodních bolestí na ruinách válkami a šílenými ideologiemi rozvráceného světa. Než se nám povedlo dosáhnout stavu, ve kterém se naše společnost nyní nachází, protekly Evropou řeky krve. Když se s koncem studené války a po pádu komunismu začala do té doby železnou oponou rozdělená Evropa postupně sjednocovat a liberálně demokratický politický model se etabloval i v bývalých satelitech zaniklého Sovětského svazu, vypadalo to jako dokonalý happy end. Zdálo se, že už bude pořád jenom líp. Zdání ale často klame. 

V současné době čelí liberálně demokratický hodnotový systém vážným výzvám. Kromě vnější hrozby ze strany Putinova Ruska, Islámského státu a obtížně zvladatelného náporu běženců převážně ze severní Afriky a Blízkého východu jsme konfrontováni se souvisejícími hrozbami vnitřními, jejichž palčivost a naléhavost je svým způsobem snad ještě akutnější než ohrožení vnější. Nárůst podpory extrémistických a xenofobních ideologií a populistických politiků je varovný.  

Má-li demokracie jako forma společenského zřízení přežít, musí neustále prokazovat nejen svou smysluplnost, ale také svou životaschopnost. Musí dokázat, že se umí bránit, a to všemi dostupnými prostředky slučitelnými s principy, na kterých je postavena. 

Jednou z nejfunkčnějších zbraní nepřátel demokracie je nevzdělanost. 

Než se nám povedlo dosáhnout stavu, ve kterém se naše společnost nyní nachází, protekly Evropou řeky krve. 

2. Vzdělání jako obrana proti strachu 

Jsme svobodní občané svobodné země integrované do euroatlantického společenství vyznávajícího shodné liberálně demokratické hodnoty. Nikdy v minulosti jsme nepožívali takové míry obecného blahobytu a bezpečí. Máme tedy co ztratit a náš strach z této hrozící ztráty je přirozený. Nemá valného smyslu vyčítat lidem, že jejich strach je často iracionální, vyvolaný neznalostí, předsudky či propagandistickou manipulací našich nepřátel. Strach je přirozený instinkt. Nelze však přijmout strach jako axiom, jako něco neměnného, jako alibi či jako návod na přežití. 

Strach může být i zdravým motivačním elementem. Pokud správně chápeme svou svobodu jako zodpovědnost za sebe sama, za své rodiny, za svou zemi, za budoucnost Evropy a transatlantického spojenectví, musíme i ke svým oprávněným obavám přistupovat zodpovědně. Abychom se díky strachu nestali snadnou kořistí politických manipulátorů, populistů, xenofobů a extremistů, musíme hledat pravdu. Hledání pravdy znamená kriticky myslet a neustále se vzdělávat. 

Abychom se díky strachu nestali snadnou kořistí xenofobů a extremistů, musíme hledat pravdu. 

3. Vzdělání jako obrana proti manipulaci a davové psychóze 

Vzdělání není patent na rozum a duše lidská má svá složitá zákoutí. I vzdělaný člověk může mít zálibu v různých konspiračních teoriích. Může být i fanatickým vyznavačem různých učení, ať už politických či náboženských. Neplatí, že čím je člověk vzdělanější, tím je přesvědčenější demokrat. Dějiny lidstva přinášejí spousty příkladů pravého opaku. Řada vzdělaných autokratů, diktátorů či náboženských fanatiků dokázala své vzdělání skvěle využít k manipulaci mas. Přesto lze předpokládat, že vzdělání umožňující větší přehled a orientaci činí člověka méně manipulovatelným a nejistým. Vzdělaný člověk lépe odhalí demagogy, kteří drze a suverénně hlásají svá moudra a nabízejí jednoduchá a pokud možno definitivní řešení na všechny strasti světa. Nevzdělaný člověk se naopak dá lépe oblbnout a vystrašit, snáze zpanikaří a je víc ovladatelný. 

Nevzdělaný člověk se dá lépe vystrašit, snáze zpanikaří a je víc ovladatelný. 

4. Vzdělání jako nástroj pro zodpovědné užití práva volby 

Liberálně demokratické politické zřízení je postaveno na svobodných volbách. Občané jsou si ve volbách váhou svého hlasu rovni. 

Skutečnost je ovšem taková, že tito před zákonem si rovní voliči se dělí do dvou kategorií. V jedné kategorii jsou ti, kteří preferují svou osobní svobodu a důstojnost a chápou svobodu jako závazek. Vědí, že svoboda není zadarmo, že se těžko nabývá, ale snadno ztrácí. 

Do druhé kategorie patří lidé, kteří na svobodě v podstatě jen parazitují a dávají přednost především jistotě. Odpovědnost za svůj život raději delegují na ty, kteří jim slíbí, že se o ně postarají. 

Nejspíš se nikdy nedočkáme naplnění Aristotelova ideálu vlády moudrých, ale aby se demokracie nestala onou Platónem obávanou nadvládou lůzy, musí se všichni, kteří patří do první kategorie, ze všech sil přičinlivě snažit pozvednout co nejvíce občanů-voličů mezi sebe. Pomoci jim pochopit líbezné a vzrušující kouzlo svobody, půvab občanské angažovanosti, spanilost a ušlechtilost zodpovědnosti. Toho nelze dosáhnout autoritativně, silou. Toho dosáhneme pouze prostřednictvím vzdělávání. Musíme začít u sebe, ale pak je šířit osobním příkladem, vytrvalou a často úmornou diskusí, trpělivým a rozumným přesvědčováním. 

Ano, demokracie je trpělivá diskuse, která může být i velmi frustrující. Nezbývá však než vydržet. Každý, kdo se někdy zapojil do veřejné debaty s občany, si jistě umí představit, co vedlo Winstona Churchilla k jeho údajnému sarkastickému výroku, že nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. 

Přesto nedopusťme, ať prostor pro přesvědčování a získávání strachem zmateného občana, ergo voliče, ovládnou nepřátelé demokracie a populisté slibující na vše jednoduchý recept s definitivním řešením. Střežme svobodu slova a nezávislost médií, ať se z naší demokracie nestane demokratura. Varujme se xenofobie, pocitu superiority, ale i bezbřehého naivně idealistického kvazihumanismu a paralyzující přehnané politické korektnosti. Braňme se sebevražedné relativizaci a popření svých hodnot. Používejme vzdělání k podpoře zdravého rozumu, ne k jeho potlačení. Kultivujme své přirozené instinkty, ale odmítejme jejich laciné uspokojování. Nevěřme těm, kdo nám nabízejí klid a trvalé pohodlí ve sterilním, všech nebezpečenství prostém a před okolním světem uzavřeném vakuu, ale ani těm, kteří se snaží využít a ještě více rozdmýchat náš strach a učinit z nás vyděšené a snadno ovladatelné stádo. Podporujme a volme ty, kteří nám prokáží respekt a svou úctu tím, že nám nebudou lhát. 

5. Vzdělání jako cesta k prosperitě, stabilitě a bezpečí 

Chceme-li žít v bezpečí a trvale si zajistit svou svobodu a hodnotový liberálně demokratický systém, musíme zajistit i svou ekonomickou prosperitu. Dostali jsme se do takové fáze vývoje, že v konkurenci s nedemokratickými systémy rozhoduje primárně ekonomická moc. A to nejen ve vztahu k zajišťování naší obranné vojenské kapacity. Jde o budoucí zajištění základních potřeb našeho obyvatelstva, o potravinovou dostatečnost, o ochranu životního prostředí, o hledání nových zdrojů energie a posilování naší energetické bezpečnosti a nezávislosti, o další rozvoj medicíny, o nové technologie a objevy, které nám umožní dál se rozvíjet a zůstat v globální a stále více digitalizované ekonomice konkurenceschopnými. To vše není možné bez vědy a výzkumu, tedy bez důrazné podpory vzdělanosti. Souvislost mezi vzděláním a prosperitou, potažmo naší bezpečností a svobodou je tedy zřejmá. 

Vzdělání má ve vztahu k prosperitě ovšem nejen progresivní a ofenzivní, ale i defenzivní funkci. Je to obrana proti státem řízené či korporátními zájmy vnucované infantilizaci společnosti. Bez základní finanční a ekonomické gramotnosti a odpovědnosti nelze dosáhnout zdravé ekonomiky a trvalého růstu. 

Odpovědný a finančně gramotný občan ví, že se nemůže předlužit, že stav úvěrové a spotřebitelské imbecility je nebezpečný nejen pro něj, ale pro celou společnost a že nemá volit takové politiky, kteří pro své krátkodobé politické zisky kašlou na rozpočtovou odpovědnost a zadlužují stát na úkor příštích generací. Ví, že to nevede ani k prosperitě, ani k větší sociální jistotě a stabilitě a že to v konečném důsledku ohrožuje naši bezpečnost. 

Elementárně ekonomicky vzdělaný občan také ví, že volný trh bez umělých bariér a omezení, který je skutečně jen nezbytně regulovaný, má obrovský růstový potenciál a že zdravá konkurence v harmonii s právním státem, nikoli proletariát, je hybatelem pokroku. 

Shrnuto, podtrženo, sečteno: abychom tváří v tvář novým výzvám a hrozbám uspěli, abychom uhájili svůj způsob života, své hodnotové uspořádání a liberálně demokratický systém, musíme být prosperující, silní a sebevědomí. A abychom byli prosperující, silní a sebevědomí, musíme být svobodní a zodpovědní. A abychom si udrželi a ochránili svou svobodu, musíme se neustále zdokonalovat, vzdělávat. Je to nekonečný proces... 

Článek byl dne 19.9.2015 vydán v príloze Lidových novin. Původně byl napsán pro Forum 2000.

Petr Kolář působí jako předseda dozorčí rady Iniciativy pro evropské hodnoty.