Příliv uprchlíků má omezit Turecko (aktualizace: Po návštěvě)

V pondělí 5. října se v Bruselu setká turecký prezident Recep Tayyip Erdogan s předsedou Evropské rady  Donaldem Tuskem, s předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem a s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem. Nejdříve k samostatným jednáním, poté ke společné večeři.

Den předem zveřejnily německé noviny F.A.S. předjednaný obsah dohody, akčního plánu.*

Jádrem plánu je střežení vnější námořní hranice EU společnými patrolami Řecka a Turecka, které bude koordinovat evropská agentura Frontex. Běženci zachycení na moři mají být ihned vraceni do Turecka, v němž bude zřízeno šest nových uprchlických táborů s celkovou kapacitou až 2 miliony osob.

Turecko má s Evropskou unií již dva roky uzavřenu dohodu o navracení, jejíž realizace však zatím vázla. Právě akční plán má umožnit její lepší provedení. Z asi 350.000 uprchlíků, kteří v tomto roce překročili Egejské moře, bylo tureckou pobřežní stráží zachyceno jen okolo 50.000 osob. Vracení ve velkém nepřicházalo zatím do úvahy i proto, jelikož Turecko již řádově 2 miliony uprchlíků hostí a jeho kapacity jsou vyčerpány. Dalším faktorem jsou sporné hranice mezi Tureckem a Řeckem v členitém pobřeží, což umožnily vyřešit právě společné patroly.

Protiplnění EU

EU poskytne několik „protiplnění“. Předně nejméně 250 milionů Eur na pomoc uprchlíkům v Turecku prostřednictvím OSN.

V rámci dřívější dohody EU přislíbila usnadnit či zavádět částečně bezvízový režim vůči Turecku. Plán, včetně své preambule, slibuje Turecku „zrychlení“ usnadnění víz. Podle Johannese Hahna, komisaře EU pro sousedskou politiku, rušení víz přichází do úvahy ve výhledu roku 2017.

Konečně, EU se rovněž zavázala, že postupně přijme dalších až 500 tisíc uprchlíků. Ti se tak vyhnou pašerákům i nebezpečnému přeplouvání moře.

Nová kapitola vztahů s Tureckem?

Vyjednávání Evropské unie s Tureckem o možnosti přistoupení do EU je již delší dobu u ledu. Nyní se zdá, že dojde k otevření nové kapitoly.

Předsedající nějvětší frakce EVP v Evropském parlamentu (z CSU, Německo) Manfred Weber se sice vyjádřil, že „stav plného členství je iluze, která jen vede ke zklamáním“, současně však: „je stále jasnější, že náš vztah s Tureckem se bude muset principielně vyjasnit.“ Je tedy pravděpodobné, že vůči Turecku bude vytvořen jakýsi zvláštní vztah.

Bruselská schůzka je pro tureckého prezidenta ideálně načasovaná. Počátkem listopadu mají v Turecku proběhnout nové parlamentní volby a Erdogan doufá, že bude zvoleno takové složení, které jeho prezidentskému úřadu svěří více pravomocí.

Turecko by též mělo být brzy zařazeno na seznam bezpečných zemí původu, kde není nikdo systematicky pronásledován, tj. v případě Turecka tedy ani Kurdové ne.

Další kroky

Akční plán byl sjednán mezi předsedou Evropské komise Junckerem, který měl jednat se souhlasem německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta François Hollanda, a zástupci turecké vlády. Za vyjednávání s Erdoganem se veřejně stavěl i Viktor Orbán, jako prakticky nejschůdnější možnost řešení krize.

Brusel předpokládá, že se v pondělí obě strany jednání politicky zaváží k uvedenému akčnímu plánu.

Pro další summit EU, plánovaný na říjen, by plán měl být podrobně rozpracován pro členské státy, a po jejich schválení poté i co nejrychleji proveden.

Aktualizace: Po návštěvě

Průběh návštěvy prezidenta Erdogana v Bruselu neodpovídal tomu, že by Turecko mělo a chtělo být řešitelem potíží, které příliv uprchlíků do Evropy působí, ačkoli by to pravděpodobně s pomocí EU finančně i technicky zvládlo.

Zatímco bylo možné, že příprava plánu probíhala v utajení kvůli dojednávání podmínek, průběh návštěvy nepůsobil, že dochází ke zvratu v uprchlické krizi a že strany jsou dohodnuty.

Erdogan výslovně zmiňoval dvě podmínky, které klade, a sice považování Kurdské strany pracujících za teroristickou organizaci srovnatelnou s ISIL, a to všemi evropskými státy, za druhé zřízení bezpečnostního pásma v severní Sýrii a bezletové zóny nad ním. Právě zde by Erdogan chtěl zřídit nová kontejnerová města pro Syřany, aby mohli zůstat ve své vlastní zemi a nemuseli tedy ani do Turecka.

Tusk váhavě připustil zvážení této možnosti, nicméně podmínka je obtížně splnitelná z pohledu mezinárodního práva i z pohledu vojenského, nehledě ani na čerstvou ruskou přítomnost v oblasti.

Ankara údajně byla ochotna úplně zastavit příliv uprchlíků i si vzít zpět všechny ty, kteří dosud přišli přes Turecko, pokud by došlo k okamžitému zrušení vízové povinnosti Turků do Evropské unie.

Většina členských států je však pouze pro postupné uvolňování víz, s přechodným obdobím. Splnění Erdoganovy podmínky by sice asi zastavilo uprchlíky, ti by však byli nahrazeni záplavou Turků po EU.

Erdogan měl odmítnout budování dalších táborů na území Turecka. Odmítá i „vybírání si“ uprchlíků pro azyl do Evropy. Považuje to za „nelidské“ s tím, že Turecko při příjmu Syřanů na své území bere všechny a jejich vzdělání a náboženství  nezkoumá.

Komentátoři upozorňují, že i kdyby nějaká dohoda byla s Tureckem uzavřena, je rozdíl mezi dohodou na papíře a v praxi. Řecko má s Tureckem dohodu o navracení. Za roky 2002 až 2010 z 65 tisíc žádostí o navrácení Turecko akceptovalo asi 10 tisíc a skutečně se vrátilo jen 2,5 tisíce osob.

Vzhledem k průběhu návštěvy lze uzavřít, že nebyla potvrzením uniklého akčního plánu.

Je možné, že Erdoganovi dohoda nevyhovuje i z tureckých vnitropolitických důvodů. Ve středu 7. 10. večer se Merkelová v televizním pořadu s Anne Will vyjádřila, že se rozhovory s Tureckem vlečou více, než by jí bylo milé.

Z komentářů, které k návštěvě učinili diskutéři německých webových fór mi přijdou zajímavé dva. První  udává, že Turecko je místním hráčem v konfliktu, pravděpodobně se podílející i na financování a chodu ISIL.

Nejpádnější mi ale přijde, že historicky je velmi ošemetné spoléhat se na jakoukoli delegaci své ochrany na někoho jiného. Jediná spolehlivá ochrana je vlastní, vlastními lidmi a prostředky.

------

Volně podle:

4.10.2015 Europa will die Ägäis abriegeln (F.A.Z.)

5.10.2015 Flüchtlinge: Erdoğan zeigt der EU die kalte Schulter (Die Presse)

a dalších zdrojů z německého, rakouského a anglosaského tisku.

* pojem „akční plán“ se v EU běžně používá pro označení dokumentů obsahujících strategické záměry v určité oblasti, včetně podkladů a odůvodnění; zde zřejmě bude použit pro mezinárodní dohodu určitého druhu mezi EU a třetím státem, zde Tureckem.

Vojtěch Kment na Facebooku