Balkánské hranice

Pro pochopení, co se vlastně děje na slovinsko-chorvatské hranici a kde tkví kořen problémů v organizaci přílivu uprchlíků, je potřeba rozlišit různé pohledy na řešení uprchlické krize v zemích, jimiž vlna migrantů momentálně prochází.

Nejjednodušší řešení zvolili Maďaři. Postavení bariéry na hranici s Chorvatskem vyhlásili hned na začátku příchodu migrantů do Evropy a je zřejmé, že ani neuvažovali o jiném řešení. Davy uprchlíků před postavením plotu jednoduše nakládali do vlaků a autobusů a odváželi do Rakouska s minimální snahou o jakoukoliv evidenci přicházejících a koordinaci s okolními státy. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ani EU neprojevila příliš zájmu o pomoc při řešení krize a zmohla se víceméně jen na kritiku maďarského postoje. Maďaři tak vyřešili svou situaci na výbornou, nicméně jen svou.

Další zemí Schengenského prostoru je Slovinsko, kam po uzavření maďarských hranic začaly s vydatnou pomocí chorvatských úřadů proudit davy migrantů o uplynulém víkendu. Slovinci s odpovědností jim vlastní a ohledem na mezinárodní právo, humanitární i morální rovinu situace (postavení plotu problém neřeší, ale jen přesouvá jinam) zvolili zcela jiné řešení. Migranty přijímali na oficiálních hraničních přechodech, kde je identifikovali, registrovali a převáželi do připravených ubytovacích zařízení, odkud byli po dohodě s rakouskými úřady převáženi dál. Slovinsko tak je první v řadě evropských států, které jmenovitě ví, kdo do země přichází, v jakém počtu i stavu, a tyto informace může předávat dál. Omezení bezpečnostních a zdravotních rizik je zřejmé.

Jak dříve Maďarsko, tak nyní Slovinsko se ovšem potýkají s postojem Chorvatska, které se pasovalo do postavení úředního převaděče. Ze své jižní hranice transportuje vlaky a autobusy migranty na slovinskou hranici bez jakéhokoliv řádu či snahy o spolupráci s okolními zeměmi. Těžko je pochopitelné, že chorvatská policie vypouští davy lidí do polí s odkazem, že tím a tím směrem leží Rakousko. Slovinské protesty, že k přechodu hranic jsou určeny přechody, a prosby, aby dopředu slovinským úřadům sdělili místa, kam migranty vezou, a jejich počty, odbývají prohlášeními na úrovni škodolibých žáků základní školy. „Zbytečně komplikujete. Dělejte to jako my, prostě je vezměte a převezte dál,“ nechal se slyšet chorvatský ministr vnitra Ranko Ostojić. Evidence migrantů podle něj není potřeba, když ji neprovedli v Řecku, a navíc je zbytečně dlouhá. „Slovinci jsou ve stresu, to chce dva dny, oni si zvyknou a pak už tomu nechají volný průběh,“ dodal premiér Milanović.

O chorvatském chápání pojmu hranice svědčí i další prohlášení chorvatského premiéra v reakci na angažmá slovinské armády. „A co by měli ti vojáci hlídat, když tam není žádný plot?“ ptal se Milanović. Chorvatům zcela jasně uniká smysl základního administrativního pořádku a pojem Schengen neslyšeli. A pravděpodobně nevidí ani rozdíl mezi stavem tábora v Bapske, o nějž se kromě dobrovolníků prakticky nikdo nestará a slovinskými uprchlickými centry, kde mají hlavní slovo slovinské úřady.

Slovinci tak na svých hranicích hasí požár, který by nemusel vzniknout, pokud by Chorvaté projevili vůli k elementární spolupráci. Slovinsko se tedy v rozporu se zprávami agentury Reuters nerozhodlo v pondělí vpustit migranty na své území, ale bylo okolnostmi donuceno přijmout osoby, které už zelenou hranici překročily a byly tam dopraveny za asistence policie sousedního státu. Přestože Chorvaté ze svého laxního přístupu neslevují, nevzdali se ani Slovinci. Pokračují v evidenci migrantů a jejich pohybu po EU se snaží vtisknout řád, byť je v posledních hodinách tato snaha na hranici možností. V tomto smyslu je třeba chápat i prosbu o pomoc, součinnost a spolupráci, kterou Slovinsko vyjádřilo ve středu. A je otázka, jestli by oněch 50 českých policistů nebylo víc platných tady než za plotem v Maďarsku.