A co na to běžní Slovinci?

Po minulém propršeném víkendu zavládlo na celý týden ve Slovinsku slunce. V průměru je přes den 14 stupňů Celsia, a byť je větrno, počasí láká k výletu do přírody. Pokud se nenacházíte poblíž východní hranice s Chorvatskem, máte výtečnou příležitost prožít krásný podzimní den, kdy vám dlaně zahřejí teplé kaštany od pouličních prodavačů nebo čaj v některé z četných restauračních zahrádek, které ve Slovinsku nezavírají ani přes zimu. Jestli jste z dosahu médií, možná ani netušíte, že někde v relativní blízkosti řádí uprchlická krize.

Když se v Lublani zeptáte, co na uprchlickou krizi říkají místní, dostane se vám smíšené reakce. „Je to katastrofa, ale spíš pro ně než pro nás. Všechna čest policistům a ostatním, co to pomáhají zvládnout,“ říká obyvatel Lublaně. „Nechápu, kde se berou v takovém množství. A zůstane po nich jen nepořádek,“ dodává jeho paní. „Vláda se snaží, ale ti lidi na terénu jsou na konci sil. Možná měli zavřít hranice, a byl by klid,“ přidává svůj názor další muž. „Musíme jim pomoci, když už jsou tady. Přece je nenecháme jen tak napospas,“ doplňuje prodavač kaštanů.

Na sociálních sítích se nacházejí mnohem ostřejší výroky. Kolem úterní zprávy o hořícím stanu v přijímacím centru nechyběly zmínky o potřebě lynče, použití plynu nebo kalašnikovů. S nimi soupeří výzvy k materiální pomoci nebo dobrovolnické účasti, které se podle všeho setkávají s ohlasem. „Musím poděkovat všem, kteří nám posíláte teplé oblečení, boty i další věci a taky všem, kteří se k nám přidáváte,“ reagovala ředitelka Slovinské filantropije Tereza Novak.

Úplně jiné zážitky než ve většině slovinských míst vás budou čekat na kraji vsi Brežice na východě Slovinska poblíž hranic s Chorvatskem. Odsud pochází většina foto a video materiálu světových tiskových agentur. Tady hořel stana tady musela policie použít pepřový sprej. Ohořelé zbytky stanu po úterním incidentu v přijímacím centru jsou již odklizeny, ale pocit apokalypsy přetrvává. Stovky lidí za plotem hlídaným unavenými policisty sloužícími ve více než dvanáctihodinových službách, další tisíce na přístupových cestách od hranic doprovázených stejně unavenými policisti na koních a usměrňovaných ozbrojenci. Okolo odpadky, nepořádek, zmatek, sem tam křik. Podíl jedné z cest stojí kolona vojenských vozidel. Katastrofickou scénu dokresluje zvuk neustále kroužící helikoptéry vyhledávající migranty, které chorvatská policie směřuje do polí na zelené hranici. Kromě pořádkových sil, dobrovolných hasičů a dobrovolníků humanitárních organizací tady Slovince nepotkáte.

Policistům moc do řeči není, sdílnější jsou dobrovolní hasiči. „Policajtů je málo, třeba v noci tady byli jen čtyři, takže jsme jim pomáhali vytahovat migranty z bláta a usměrňovat je,“ říká jeden z nich. „Ti Chorvati to podělali, proč je posílají v noci a tady přes pole?“ ptá se v reakci na zvláštní jednání úřadů na druhé straně hranice. „Je tady několikanásobně víc lidí, než má tábor kapacitu, ale snad vydržíme, dokud nepřijde pomoc z Evropy,“ dodává, než se vydá domů vyspat.

Přímo v obci je relativní klid. „Mám strach, když to vidím. Zažila jsem exodus za války a řeknu vám, radši bych umřela, než abych se ocitla na místě těch chudáků tady. Ale jich se nebojím, oni přijdou a zase půjdou,“ vyjadřuje pocity místních obyvatel starší žena v šátku. Restauratéři z Brežic a okolí podporují policisty dodávkami teplého jídla a dělí se o nákupy vody i potravin přímo pro běžence. „Naše lidi musíme podržet, jsou tady 24 hodin denně v plném nasazení,“ říká majitel pizzerie, když vykládá dodávku pizzy určenou mužům zákona. „Nikdo nás neprosil, sami jsme se zorganizovali a střídáme se,“ vysvětluje, jak se provozovatelé restaurací stali téměř úředními dodavateli jídla.

V nejužším styku s migranty jsou dobrovolníci. Někteří přicházejí ze zahraničí, ale většina je Slovinců. „Občas je to chaos, ale zvládáme to. Policisti jsou super, obdivuju, jak dokážou zachovat klid,“ říká dobrovolník Matej. „Nejhorší je čištění tábora po odchodu jedné skupiny před příchodem druhé. Ale víte, nejsou všichni stejní. Po některých zůstane brajgl, jiní si všechno připraví a uklidí po sobě. Neházel bych je do jednoho koše, jsou to normální lidi v hodně špatné situaci. A někteří se chovají hůř, jiní líp, jako všude,“ shrnuje své postřehy Matej.

V Brežicích i na dalších místech, kde se nacházejí přijímací nebo ubytovací tábory všichni doufají, že slunečné počasí, tak typické pro říjnové Slovinsko, vydrží aspoň do té doby, než dorazí pomoc z Evropy. Doufat, že příliv uprchlíků ustane, si zatím netroufne nikdo.