Ruské sankce a jejich (ne)žádoucí účinky

Tento komentář vychází z rozsáhlejšího odborného podkladu think-tanku Evropské hodnoty, který je dostupný ke stažení ZDE.

Během roku 2014 uvalila EU na Ruskou federaci sankce na několika úrovních. Nejdříve šlo pouze o restriktivní opatření proti několika činitelům zodpovědným za ohrožování územní celistvosti Ukrajiny. Po anexi Krymu se rozšířily o exportní sankce pro Krym a Sevastopol a následkem sestřelení letadla MH17 došlo i k hospodářským sankcím cíleným na konkrétní sektory průmyslu, bankovnictví a finanční služby.

Žádné z těchto sankcí nejsou zamýšleny jakožto trest, ale jako způsob, jak přimět Rusko ke změně svého chování na Ukrajině a na Krymu. Existuje proto snaha omezit jejich působení na ruské civilní obyvatelstvo na minimum. Od března tohoto roku jsou sankce navázány na implementaci Druhé minské dohody, která mimo jiné požaduje např. úplný klid zbraní na Ukrajině, stažení těžkých zbraní oběma stranami a odchod všech zahraničních vojsk ze země. Implementace bodů této dohody pokračuje, rozhodně ale není kompletní a většina z nich je konstantně porušována.

Zhodnotit dopad sankcí na Rusko i zbytek Evropy po ekonomické stránce je poměrně náročné, a to hned z několika důvodů. Zároveň s nimi paralelně působí vnitřní strukturální problémy Ruska, pokles hodnoty rublu a zejména také prudký propad cen ropy. Efekty těchto trendů je téměř nemožné zcela odlišit. Ekonomický růst Ruska se navíc průběžně zhoršuje už delší dobu. Konkrétní případy můžeme najít například ve zpomalování růstu investic, rostoucím tempu inflace, které bylo v roce 2014 nejvyšší za posledních 6 let, nebo ve snížení známky ruského státního dluhu na spekulativní stupeň. Predikce Centrální banky Ruska pak napovídají, že stagnace a recese budou pokračovat i během následujících dvou let.

Nejviditelnější vliv sankcí lze pozorovat v ruském finančním sektoru. Uzavření přístupu ruských firem na kapitálové trhy jim způsobilo nemalé obtíže se získáváním a refinancováním půjček. Následkem je rekordní čistý odliv soukromého kapitálu a narůstající tlak firem na státní podporu. Okamžitý ekonomický dopad sankcí byl nicméně relativně nízký a v ostatních sektorech se příliš distinktivně neprojevil.

Výrazné změny nicméně nastaly v ruské hospodářské a obchodní politice. Rusko se situaci snaží řešit podporou odvětví, které jsou sankcemi zasaženy, a začíná využívat strategie nahrazování importu. Liberální ekonomické reformy jsou v současnosti v nedohlednu. Zatímco se nepředpokládá strmý a dlouhodobý propad ekonomické aktivity nezávisle na vývoji sankčního režimu, Rusku stále více hrozí nástup ekonomického nacionalismu. Svou situaci se Rusko kromě politicko-hospodářských změn pokouší řešit také přeorientováním na čínský trh. Do jisté míry sankce posloužily také jako nástroj prezidenta Putina pro konsolidaci vlastního režimu, většinu hospodářských nezdarů totiž přes jejich omezený efekt přisuzuje právě jim.

Pokud se podíváme na celkový dopad sankcí a ruských protiopatření na EU, zjistíme, že je opět spíše mírný, i když je třeba konstatovat, že ztráty jednotlivých zemí se liší podle jejich závislosti na exportu a také podílu vývozu do Ruské federace. Samozřejmý je pokles bilaterálního obchodu, ten by ale pravděpodobně nastal i bez sankcí, čistě na základě ruských ekonomických problémů vyvolaných jinými faktory.

Pokles vývozu do Ruska byl samozřejmě zaznamenán i v ČR, nicméně globální dopad na naši ekonomiku je v zásadě zanedbatelný. Je tomu tak částečně i proto, že export ČR do Ruska v posledních třech letech činil pouze 2 – 3,7 %. Český vývoz pak za první pololetí tohoto roku meziročně vzrostl o 136,5 mld. Kč. Ministerstvo průmyslu a obchodu bohužel na toto téma nezpracovalo žádnou důkladnější analýzu.

Zda mají sankce do budoucna potenciál změnit zahraniční politiku Ruska, je náročné zodpovědět. Vzhledem k jeho autoritativní povaze je to ovšem pravděpodobné spíše méně. Obtížně se také odhaduje, zda by se jeho dosavadní chování změnilo k horšímu, pokud by sankce uvaleny nebyly. Přesto by jakákoliv změna sankčního režimu měla být dobře promyšlena. Zpřísnění opatření by mohlo Rusko popostrčit k hospodářské politice, která se zcela liší od zájmů Evropy. Jejich odvolání by ale mohlo dát Rusku jasnou zprávu o tom, co si do budoucna bude moci dovolit. Zvláště v současnosti, kdy je implementace Minských dohod skutečně důležitá a vyžaduje ruské přispění.

Jakou roli v současné bezpečnostní situaci hrají země střední Evropy, bude detailně prodiskutováno 27. října na konferenci In Search of Central European Security: Responding to New Regional Security Challenges v Praze, kterou pořádá think-tank Evropské hodnoty ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung, Friedrich-Ebert-Stiftung in Prague, Mezinárodním visegrádským fondem a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. Registrovat na tuto akci se můžete zde.

Veronika Víchová působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty.