Cesta do pravěku s ministrem Mládkem

Konečně politik s vizí, chce se říci. Má to ale dva háčky – ten menší z nich je otázka, co se s betonovými monstry a vyhořelým palivem stane po roce 2097. Většinu dnešních čtenářů Ekonomu to patrně už nebude trápit vůbec a stejně na tom bude podle současných statistik i většina letos narozených dětí. Větším problémem je, že zrovna energetika je dnes velmi dynamický obor. Jak bude vypadat energetika v druhé polovině tohoto století, si možná neumíme ani představit, natož to naplánovat. Bláhovost podobného počínání dobře ilustruje pohled do minulosti, a to lze očekávat, že tempo změn nabere v 21. století ještě vyšší obrátky. Vydejme se proto nyní jako kluci v legendárním Zemanově filmu na cestu proti proudu času a podívejme se, jak se energetika proměnila za posledních osmdesát let.

Před deseti lety ČEZ dokončil nákup většinových podílů ve třech bulharských distribučních společnostech a chystal se na další slibnou expanzi v této zemi, nákup elektrárny ve Varně (za roky 2013 a 2014 ztráta téměř dvě miliardy korun). Dva roky už běžely oba jaderné reaktory v Temelíně. Šéf ČEZu Martin Roman varoval, že pokud nepostavíme nové zdroje, nebude mít někdy mezi roky 2016 a 2018 Česká republika dostatek elektřiny (žádné zdroje do provozu uvedeny nebyly, přesto vloni vyvezla ČR pětinu vyrobené elektřiny. V Německu v roce 2005 slavili pět let burzovního obchodování s elektřinou, když zobchodovali 603 terrawatthodin (loni už to byl trojnásobek). Megawatthodina se prodávala za 51 eur a nárůst její ceny se zdál neodvratný (loni stála jen 33 eur).

Před dvaadvaceti lety jsme se sžívali s faktem, že jsme zase o něco menší. ČEZ slavil první výročí přeměny ze státního podniku na akciovou společnost. Narozeniny oslavil výstavbou své první větrné elektrárny. Žádná revoluce obnovitelných zdrojů se ale nekonala. Naopak, v březnu Klausova vláda rozhodla, že se zatím dokončí dva bloky Temelína s podmínkou dostavby v roce 1995 a za 68,8 miliard korun (nakonec vše stálo 98 miliard). Rozhodnutí to bylo více než dobře podložené, protože nedlouho před tím Ministerstvo průmyslu a obchodu varovalo, že bez spuštění Temelína hrozí v roce 1997 výpadky elektřiny v rozsahu tří týdnů až sta dní (k žádným výpadkům nedošlo, ačkoli Temelín byl tehdy ještě staveniště). Připravoval se ropovod z německého Ingolstadtu, aby s ČR stala nezávislou na dodávkách ropy z Ruska, kde tanky ostřelovaly sídlo parlamentu.

Na naší cestě po řece času můžeme přistát ještě v roce 1955. Tento rok odpovídá roku 2075, což je rok, do kterého by běžela hypotetická jaderná elektrárna, slavnostně otevřená letos ministrem Janem Mládkem. V sovětském Obninsku běží už rok první generátor elektřiny poháněný jadernou energií. České země se dočkaly plné elektrifikace a už deset let si užívaly prvního propojení do zahraničí, do polské elektrárny ve Walbrzychu. Masivní přetoky elektřiny ze sjednoceného Německa si jen stěží někdo představoval. To už by si možná radši člověk vsadil na jadernou budoucnost lidstva, kdy malý a bezpečný jaderný reaktor bude v každé kosmické lodi a domácnosti. Energetici s nohama pevně na zemi se alespoň těšili na potrubní spojení se Sovětským svazem, aby ropa nemusela být nadále přepravována po železnici.

Zatímco Zemanovi kluci ve člunu ke konci své cesty zatuhli v karbonských bažinách, nám se na naší poslední zastávce pluje o poznání veseleji. V roce 1933 na Vltavě nestála jediná velká přehrada a člověk nerušeně plul ze Šumavy až do Mělníka. Jen u Vraného by vodák narazil na výstavbu prvního článku vltavské kaskády. Krajinu nehyzdily ani další zásahy spojené s energetikou. Z velkých uhelných elektráren nestála jediná – první „větší zdroj“ byl u nás postaven ani ne před deseti lety. Výkon této hnědouhelné elektrárny byl pouhých 70 MW, asi desetinový ve srovnání s dnešními nejmodernějšími zařízeními. Ona elektrárna stála v Ervěnicích, obci, která za třicet let uvolnila cestu uhelným rypadlům. Kolik tamních obyvatel by tomu tehdy uvěřilo? Kolik z nich by si dovedlo představit krušnohorské panorama s desítkami větrníků? A co by řekli na to, že německý průmysl za horami bude poháněn hlavně elektřinou, navíc z jedné šestiny pomocí jakýchsi vrtulí na kopcích a panelů lapajících sluneční svit?

Ve zkrácené podobě vyšlo 19. října v deníku e15.