Podporuj tu Ženu - vzdálený sen či blízká skutečnost

Jako obyvatelka Prahy jsem sledovala a stále sleduji v posledních týdnech vyhrocenou situaci na pražské radnici a v ANO z pohledu vzájemné podpory žen.  Kdy se asi v Čechách začne v realitě uplatňovat věta, kterou hlásá Rostya Gordon Smith: “Podporuj tu Ženu.”?  Rostya sama užívá silnější výraz pro Ženu.  Každopádně význam je jednoduchý – i přes možné rozmíšky či antipatie podporuj Ženu v její cestě na vrchol.  Proto, že je žena a potřebuje teď podporu. Rozumná žena jí následně vrátí.  Abych ten výrok a opravdovou ženskou pracovní solidaritu zažila v praxi, musím zatím jezdit do zahraničí.  Docela luxus.  

Jezdím každý rok na mezinárodni konferenci o ženském leadershipu a inspiraci W.I.N.  Ta letošní se konala v Římě počátkem října.  Pracuji tam spolu s dalšími ženami jako dobrovolnice týden v organizačním týmu.  Tým je zodpovědný za hladký proběh konference pro 600 účastnic.  Ten letošní byl složen z 36 žen 24 různých národností, nejvíce zastoupeny byly Evropanky, ale i Khmérka žijící v USA, či Afroameričanka bydlící v Tokiu, se najdou mezi ženami ve věku mezi 25 let do 65 let.

Každé bylo jasné, že jednotlivě nevynikneme, že naše jméno nikde veřejně nezazní a jedině úspěch celku bude oslavován. Velebena za úspěch akce bude pouze Kristin Endwig, která vytvořila koncept konferencí. Přesto jsme všechny makaly celý týden od rána do pozdního večera jako o život.  V týmu bylo hodně pocitů odhodlání, chuti pomoci tvořit krásnou a noblesní, přitom uvolněnou a pohodovou atmosféru pro účastnice samotné.  Několikrát jsem si během týdne na konferenci kladla otázku, čím to je, že jsme tak motivované, když to děláme zadarmo a chceme pomáhat a pracovat v podstatě ve prospěch té jedné ženy, která bude vidět,

Nejnázorněji mi to ukázala mladičká Italka, čerstvá magistra, která měla poprvé za úkol asistovat na odpoledním workshopu věhlasné lektorky.  Měla jí krátce představit, uvést účastnice, celkově říct tak 5-6 vět. Celé dopoledne si nervózně opakovala, co řekne a na co nemá během asistence zapomenout. Koučovala jsem jí, že přeci musela už úspěšně mluvit před lidmi, když je magistra.  Její odpověď mne odzbrojila: „Ano, to jsem mluvila tři čtvrtě hodiny před třemi profesory.  Ale to jsem mluvila o své práci, to bylo jen o mně.  Tam na workshopu budu za celý tým, za nás všechny!  To je úplně jiné.”  I když jsem se jí i nadále uklidňovala, hřál mne její přístup u srdce. Cítila opravdovou odpovědnost za výsledek celého týmu, i když byla jen jeho (malou) částí.

Tenhle přístup jsme tam měly všechny, ať vyslovený či jen prakticky konaný.  Proto to celé fungovalo.  Kristin měla na konci konference obrovský aplaus.  Dělila se však následně o konkrétní poděkování s celým týmem, stejně jako mu každý den věnovala alespoň půl hodiny svého času na ranní poradě.

Ještě jednu věc jsem v zahraniční kolegyním záviděla. Dva dny jsem slýchávala velmi natěšené zmínky Italek v týmu, že „Ve čtvrtek bude Laura.“, či „Náš VIP host je v programu zítra hned po obědě, tam musíš jít.“  Jejich nadšení se blížilo těšení se na vystoupení nějaké superstar. Začala jsem být zvědavá, jaká ta Laura bude.

Ve čtvrtek Laura Boldrini, předsedkyně italské Poslanecké sněmovny, dorazila.  Projev v angličtině měla předem připravený.  Stručné, jasné a úderné věty, kde otevřeně pojmenovávala problémy současných žen v Itálii na účastnice zjevně zabíraly.  Na závěr jí celý sál, nejen Italky, tleskal ve stoje. Potlesk byl zasloužený.

Těším, až někdy v Čechách zažiji podobné těšení se posluchaček na vystoupení političky.  A ještě více se těším, že uvidím i opravdový příklad ženské podpory i na hodně vysokých postech.  Jen doufám, že nebudu čekat moc dlouho.