Ti Syřané, kteří zůstali v Turecku

Málokdo v Česku slyšel o tureckém městě Gaziantep, ale pro mnohé obyvatele severní Sýrie je toto místo první volbou. V současné době se počet jeho obyvatel blíží ke dvěma milionům a polovinu z tohoto počtu tvoří právě Syřané. Někteří přišli před lety, jiní před několika měsíci nebo i dny. Ti, kteří nemají prostředky, aby se uchytili v drahém a rychle rostoucím městě, jsou odkázáni na tábory na hranicích, kde jim turecká vláda zprostředkovává základní potřeby.

Obyvatelé Gaziantepu totiž situace uprchlíků rychle využili a tak ceny nájmů a nemovitostí prudce vzrostly. Syřané mají také zakázáno provozovat řadu povolání – nemohou být například holiči nebo lékárníky, aby nekradli práci místním. A tak jim nezbývá než se nechat zaměstnávat nebo svoji praxi provozovat tajně, čili jako lékař chodit od domu k domu. Jejich klienti jsou ale v prvé řadě jiní Syřané. Je zde totiž stále jazyková bariéra, kterou se obě strany učí překonat a to v mnoha případech velmi zdárně. Uprchlíky zde lze nalézt všude, ale ne jako žebráky a chudáky. Obyvatelé města Aleppo, odkud většina místních Syřanů pochází, jsou proslulí svou činorodostí.

Než bylo město zničeno a rozděleno mezi znesvářené strany, stály v něm proslulé výrobny látek, jeho řemeslníci zaplavovali trh řadou výrobků a jeho vyhlášená kuchyně lákala gurmány. To vše je pryč a mnozí začínají znovu od nuly. I přesto věří, že se jednou do své země vrátí. Mají tam stále rodiny, které nemohou vycestovat, přátele a hlavně kořeny. Gaziantep je místo pro ty, kteří netouží po Evropě, ale mají naději na brzký návrat. Město je sice drahé a situace není lehká, zejména co se pracovních příležitostí týče, ale ani vidina Evropy není pro mnohé zde lákavá.

Cesta přes moře je nebezpečná – čluny jsou vratké, posádka verbovaná z uprchlických řad a pašeráci jsou dobře ozbrojení. Každý druhý z těch, kteří cestu absolvovali, může vyprávět o dírách v palubě, potápějící se kocábce a strachu o život. A to vše za cenu patnácti set euro. Je tedy jasné, proč řada z dvou a půl milionu uprchlíků v Turecku po cestě netouží. Jsou zde ale i jiné důvody. Muž, který nás dnes zadarmo královsky pohostil ve svém krámku v chudé čtvrti, byl podle svých slov vychován v konzervativní rodině. Nikdy neviděl ženu svého bratra a jeho bratr neviděl jeho ženu a takto chce žít i nadále. Evropa v tomto není pro něj.

Je také veřejným tajemstvím, že lidé z Islámského státu pronikli i do města. Turci jsou ale podle svých slov na hrozbu atentátů zvyklí už od sedmdesátých let a tak kontrola a scan při vstupu do obchodních domů a tramvají překvapí málokoho. Útoky ale ve skutečnosti téměř nikdo neočekává. Turecké váhání zakročit proti IS a zapojit se do formujících se protiteroristických koalic zaručuje zemi jistou ochranu. Křehká stabilita mohla být narušena zasedáním G20 v Antalyi, jak nás varovali místní aktivisté, když jsme projevili zájem o cestu na hranice. Zatím je ale situace klidná. Tedy tak klidná, jak jen na turecko-syrském pohraničí může být.

Gaziantep stále tepe životem, denním i nočním. Restaurace, kavárny a hospody jsouplné studentů, starší muži popíjejí čaj na nárožích a upravené a osvětlené parky velkoměsta se hemží chodci. Nic nenasvědčuje tomu, že o hodinu jízdy na jih je válka a na hranicích bojují celé rodiny o možnost dostat se na druhou stranu. Život zde jde dál tak, jako by zde snad ani Syřané nebyli.