Tlustá čára mezi Tureckem a Sýrií

Když jsme vyjížděli do Kilisu na turecko-syrských hranicích, všichni nás varovali. NGO tam jezdí vždy jen na den, aby je v noci neunesli, žádní cizinci tam nejsou a já bych se rozhodně měla obalit hlavu šátkem, abych nebyla nápadná. Prostě divoký kraj. Čekali jsme mnoho a snad se i trochu báli. Poctivě jsme se nahlásili bezpečnostním oficírům a ti prý, ať jim potvrdíme, až se v pořádku vrátíme. A s tím jsme vyrazili na cestu.

Co jsme čekali od hraničního města a jeho uprchlických táborů? Jednak policejní kontroly na cestě k nim. Pak jsme čekali ukoptěné, zaprášené město, podezřívavé pohledy několika místních, kteří se pohybují venku. Prostě zoufalství. A to byla chyba. Po slabé hodince jízdy nás překvapilo čisté město velikosti Olomouce, fungující univerzita, hezké a upravené náměstí. Prostě turecká normálka. V rámci průzkumu situace jsme zalezli do staré čtvrti do upatlané syrské restaurace. Vařili výborně a pěkně si s námi popovídali. Jen do kamery mluvit nechtěli, báli se Turků, Asada a vůbec všech, kterým by se jejich performance mohla znelíbit.

Syřané, kteří zůstali v Kilisu patří zpravidla k chudším vrstvám a řada z nich žije v táboře u města. Na život tady si svorně stěžují, na rozdíl od těch, které jsme potkali ve větším Gaziantepu. Nájmy zde si nemohou dovolit a na pronájem na provozování praxe/obchodu/restaurace zde uprchlíci nemají právo a tak je nutné uplatit nějakého Turka, aby šla licence na jeho jméno. A Turci situace samozřejmě hbitě využívají a takový pronájem vyjde výdělku chtivého Syřané draho. Na to si stěžoval i přísedící řezník, žijící v táboře. Zatímco prý turečtí kolegové kupují maso za 15 lir, jemu ho prodávají za 100.  A tak je to tady se vším.

Vyšli jsme z restaurace a zamířili trhem na hlavní náměstí, kde to s námi šlo ráz na ráz. Tajná policie zde pracuje rychle a efektivně a asi má i dobré zpravodaje. Tři muži v černých kožených bundách nás důkladně legitimovali a poslali pro různá povolení pro natáčení v této oblasti. Místní správa byla zavřená a nám bylo jasné, že povolení nedostaneme a tak jsme zamířili k autu, že si zkusíme zajet k táboru a natočit, jak nás tam nepustí. Nedostali jsme se daleko. U našeho auta, poctivě zaparkovaného o několik ulic dál, už čekala další skupinka tajných.  Proběhlo další kolečko ukazování dokladů, po kterém jsme se rozhodli se zdekovat. Tady, s tajnými zády, nám pšenka nepokvete.

Vybloudili jsme z města a sjeli na boční silnici, vedoucí podél syrských hranic. Ačkoliv jsme slyšeli letadla a ozvěny bombardování, o kterém jsme si večer přečetli, že se jednalo o Turky útočící na IS, byli jsme patrně jediní, koho to zaujalo.

Syrsko-turecká hranice je obsypaná vesnicemi. Zatímco ty syrské jsou teď asi prázdné, ty na turecké straně pokračují, jako by se nic nedělo. Pole jsou obdělaná, ženy na návsích probírají drby při třídění ořechů a děti lozí po prolézačkách, které v tomto ošuntělém prostředí září novotou. Kam až oko dohlédne je klid.

Hranice jsou zde relativně silnou linií, oddělující válečnou zónu od každodenního života místních obyvatel. Ale i přesto jsme se neubránili pocitu, že místní tajná policie brání hranici v prvé řadě před novináři. Všichni místní mluví o tom, jak se členové IS volně pohybují sem a tam a někteří dodají, že Evropě vyhovuje, že své radikály přes Turecko pošlou do Sýrie, aby se jich zbavila. Další věc, kterou vám místní mohou říct je, že nechápou, že Západ raději vyhodí miliardy dolarů za rakety, než aby pomohl těm, kteří utíkají před válkou.

Podobných prohlášení je zde ke slyšení řada a samozřejmě, jedná se často o příběhy a zprávy tradované od stánku ke stánku a od ucha k uchu. Rozhodně je ale velká část z nich hodná zamyšlení. Přeci jenom, tomu, co se zde vypráví, naslouchají tisíce lidí, pro které se to stává pravdou. Co s tím? Lidové povídačky a pravdivé či mylné světonázory by mohl trochu osvěžit lepší přístup k zaměstnání, příležitost podnikat či finance k nákupu čistých šatů. Celá situace je sice v plenkách ale věřím, že se uprchlíkům v příhraničí podaří si polepšit. Přeci jenom, o Syřanech je známo, že jsou podnikavý národ, tak ať ukáží, co umí!