Schengen a politika v době krize

Bezprostředně poté, co 13. listopadu proběhly v Paříži teroristické útoky, k nimž se následně přihlásil Islámský stát, bylo možné z úst některých evropských politiků slyšet vyjádření o tom, že Evropa a její obyvatelé nesmí v této situaci podlehnout strachu a reagovat omezením svobod a hodnot, na nichž stojí. Tato rétorika byla nicméně vzápětí vystřídána nutností reflektovat politickou realitu – pro politické lídry v členských státech Evropské unie je v situaci bezprostřední teroristické hrozby z hlediska jejich potenciálních volebních úspěchů vhodné zaujmout silná stanoviska týkající se zajištění bezpečnosti v rámci národních států.

Jedním z prvních terčů, na něž směřovaly návrhy politických opatření, bylo fungování schengenského prostoru. Již před pařížskou tragédií panovala v souvislosti s příchodem uprchlíků do Evropy zřetelná nejistota ohledně toho, zda je fungování schengenského prostoru v současné podobě udržitelné. Političtí představitelé států ležících na vnější schengenské hranici – nejhlasitěji z nich asi maďarský premiér Viktor Orbán – volali po potřebě zpřísnit kontroly osob, které do schengenského prostoru vstupují. Poté, co se ukázalo, že pachatelé útoků v Paříži se díky existenci a nastavení současného systému mohli bez jakýchkoli problémů pohybovat mezi Sýrií, Francií a Belgií a bez větších obtíží se tak vyhnout odhalení bezpečnostními složkami, požadavky na posílení kontrol ještě zesílily. Několik států dočasně znovu zavedlo kontroly na svých (tj. vnitřních schengenských) hranicích a přidalo se tak k těm zemím, které upravily fungování svých hraničních kontrol již dříve v souvislosti s migrační krizí.

Na svém setkání 20. listopadu se ministři vnitra členských zemí EU dohodli, že pravidla vstupu do schengenského prostoru budou zpřísněna a osoby usilující o vstup budou podléhat systematické kontrole. Nizozemská iniciativa z minulého týdne přinesla návrh na vznik tzv. „mini-Schengenu“ – prostoru sestávajícího ze zemí Beneluxu, Německa a Rakouska.  Bez ohledu na to, do jaké míry se vznik takového řešení jeví jako reálný, samotný vznik podobné iniciativy svědčí o tom, že Evropa, respektive političtí představitelé některých jejích států jsou připraveni ve jménu posílení bezpečnosti v současné chvíli rezignovat na jeden z hlavních výdobytků, kterých se podařilo v rámci evropské integrace dosáhnout, tedy Schengenský prostor.

Podobně jako některé další projekty, které v rámci evropské integrace vznikly (např. eurozóna), ani Schengenský prostor není nastaven tak, aby mohl fungovat opravdu efektivně, nýbrž se jedná o politický kompromis mezi snahami o integraci na jedné straně a o udržení klíčových kompetencí v rukou národních vlád na straně druhé. Neexistence společných bezpečnostních složek pochopitelně vnáší do fungování schengenského prostoru řadu rizik. V současné situaci, kdy hledisko posílení bezpečnosti evropských zemí dominuje politickým diskusím, existují v podstatě dvě možnosti řešení.

První možností je změnit schengenský prostor tak, aby byla efektivně zajištěna bezpečnost členských států a jejich obyvatel. Toto řešení by s sebou potenciálně neslo velké politické náklady, jelikož by nevyhnutelně vedlo k větší integraci, ať už by šlo o vznik společných bezpečnostních složek či větší míru sdílení zátěže pojící se s kontrolou vnější hranice mezi jednotlivými státy. Na straně politiků členských států nelze očekávat velkou ochotu ke krokům v tomto směru, neboť by pravděpodobně nebyly pozitivně přijaty jejich potenciálními voliči.

Druhou možnost řešení pak představuje „dočasné“ omezení Schengenu, ať už jde o obnovení kontrol na všech jeho vnitřních hranicích nebo jeho teritoriální omezení. Takové řešení se v současnosti jeví jako pravděpodobnější, resp. reálněji uskutečnitelné. Nutně by nicméně, kromě bezprostředních, tj. např. ekonomických následků, vedlo k otázce, zda Evropa nereaguje na teroristickou hrozbu přesně tak, jak teroristé chtějí – omezováním svého normálního fungování založeného na „evropských“ liberálních hodnotách.

Příspěvek byl sepsán v rámci nového formátu debat Café Evropa, jako podklad k první debatě s náhzvem "Nestabilita na prahu EU: Jak vypadá Schengenská hranice?", která proběhne 2. 12. 2015.