Pavel Buršík pracuje jako odborný analytik kriticko-informační kampaně Špatný vTTIP o rizicích připravované obchodní úmluvy TTIP mezi EU a USA. V odpovědích přibližuje současnou situaci kolem reformy arbitráží.
Jak reagovali vyjednavači TTIP na vlnu kritiky proti arbitrážím?
Ke kritice milionů občanů a stovek europoslanců nemohla zůstat hluchá ani Evropská komise, která úmluvu vyjednává za evropskou stranu. Eurokomisařka pro vnější obchod Cecilia Malmströmová proto představila reformu investičních arbitráží, která údajně řeší negativa tohoto kontroverzního mechanismu.
Hodnotíte reformu arbitráží jako úspěšnou?
Pokud se na tuto údajnou reformu podíváme blíže, zjistíme, že přináší spíše kosmetické změny a nedotýká se hlavního problému arbitráží. Tedy faktu, že zahraničním korporacím je dáno privilegované právo popohnat stát před investiční tribunál a nechat si z peněz daňových poplatníků zaplatit tučná odškodnění za údajná poškození investic. Toto právo však nemají ani domácí firmy a živnostníci, ani občané, ani státy vůči investorům. Kromě ztráty desítek miliard se také státy nachází permanentně pod hrozbou arbitráže, pokud se například rozhodnou regulovat hazard, zamítnout těžbu či zavést novou daň.
V čem tedy spočívají ony kosmetické změny v arbitrážích?
Proklamovaným cílem reformy je ustavit namísto dosavadních jednorázových tříčlenných tribunálů stálý nezávislý mezinárodní investiční soud. Tvrzená nezávislost soudců je však dosti problematická. Zatímco běžní soudci – a to včetně soudců různých mezinárodních soudů – pobírají stálý plat, arbitři by byli velmi štědře placeni za každý den práce. Tedy podle návalu případů. Platí zde přitom jednoduchá a neúprosná logika: čím víc se rozhoduje ve prospěch investorů, tím větší mají investoři motivaci popohnat státy před arbitráž. A to samozřejmě znamená tisíce dolarů navíc pro arbitry, čímž se kruh uzavírá.
Problémem je tedy nezaujatost arbitrů?
Ano, panují také obavy, že arbitři budou zaslepeni tzv. expert bias, což lze do češtiny nejlépe přeložit jako fachidiotství. Arbitři budou obdobně jako doposud vybíraní z právníků, převážně těch korporátních, kteří na žalobách investorů postavili celou svou kariéru. Tito arbitři tak oproti národním ústavním a nejvyšším soudům nebudou příliš brát do úvahy veřejný zájem, lidská práva a právo států regulovat.
Dají se vůbec arbitráže reformovat, nebo se jedná od začátku o přešlap?
Procedurální reformy arbitráží, které návrh Komise přináší, jsou spíše krokem správným směrem, to je třeba uznat. Zavádí se například právo odvolat se k druhé instanci. Celá reforma je ale bohužel jen zoufalým pokusem zachránit a opravit systém, který je ve svém jádru nevýhodný pro státy a jejich občany a firmy. Jediným skutečným a přijatelným řešením je postupné opouštění tohoto mechanismu, nikoliv jeho další upevňování a rozšiřování.
