Fotografie z klimatické konference v Paříži. Autor: František Marčík, analytik Glopolis

Že je situace vážná, napovídají i slova premiéra Sobotky, který na pařížském summitu existující hrozby klimatických změn jasně popsal. Změna klimatu podle Sobotky ohrožuje naši národní bezpečnost i ekonomickou prosperitu, negativně dopadá na boj proti chudobě i na potravinovou bezpečnost a je jednou z příčin migrace. I když si snižování emisí skleníkových plynů a adaptace na klimatické změny vyžádají značné výdaje, podle premiéra je třeba k nim přistupovat jako k investici do naší budoucnosti.

Právě otázka klimatických financí je pro konferenci zásadní. Zelený klimatický fond, který by měl od roku 2020 ročně generovat 100 miliard dolarů, dnes hospodaří přibližně s polovinou této částky.

Kde na to vzít?

Hlavní otázkou proto je, kde vzít další prostředky? Evropská unie, USA nebo Kanada hodně prosazují, aby velkou část těchto financí tvořily soukromé zdroje. Není však jasné, jak investory motivovat. Nevládní organizace proto kladou důraz spíše na veřejné zdroje.

Odborníci zmiňují, že peníze lze hledat například tím, že se zruší veřejné dotace na fosilní paliva, nebo zavedením ekologických daní či daně z finančních transakcí. Dohody o globálních daních jsou však velmi komplikované a zdlouhavé. Existují ale i další zdroje, které jsou více „po ruce“. Daňové úniky korporací – tedy potenciální finanční zdroje, které vlády nedokážou vybrat – dosahují podle zprávy, kterou pro G20 zpracovala OECD, 100 až 240 miliard dolarů.

Paradoxem je, že nejchudší rozvojové země, které jsou ohroženy klimatickými změnami nejvíce, přicházejí kvůli daňovým únikům v poměru k HDP o více peněz než bohaté státy.

Peníze v ráji

V centru úniků zdaleka nestojí jen „tradiční“ daňové ráje z Karibiku či Lamanšského průlivu, ale i řada členských států EU. Různé daňové režimy a dohody Nizozemska, Irska, Rakouska, Maďarska a mnoha dalších zemí pomáhají velkým nadnárodním firmám nedanit jejich příjmy tam, kde je tvoří a často ani nikde jinde. Nevybrané daňové příjmy pak chybí třeba i na klimatické finance.

Přitom návrhy, jak úniky do tradičních i nových daňových rájů omezit, jsou na stole jak v OECD, tak v EU. Pokud si ministři životního prostředí budou stěžovat, že nemají dostatek peněz na splnění klimatických cílů, měli by se zeptat svých kolegů na ministerstvu financí, co dělají pro lepší výběr daní zejména od velkých firem.