Volební víkend

Včera ve Francii skončily volby do regionálních rad (zastupitelstev). Spojenectví levice a umírněné „Sarkozyho“ pravice v nich na poslední chvíli zabránilo nástupu Národní Fronty pod vedením Marine Le Penové a její neteře Marion Maréchal-Le Penové.

V čem jsou však tyto volby zajímavé? Volby se konají poměrně netradiční metodou. Jde o poměrný, ovšem dvoukolový systém! Právě tento „detail“ pomohl zastavit nástup Le-Pénových, které ve svých regionech získaly v prvním kole přes 40 % hlasů.

Tento systém byl zaveden v roce 2003 a tehdy byly též upraveny nové regiony, které pro účely „krajského“ vládnutím již nerespektují klasické departmenty (a později byly ještě reformovány).

Jak funguje dvoukolový poměrný systém?

První kolo je klasickými poměrnými volbami, kdy si volič vybírá jednu kandidátní listinu konkrétní strany. Pokud jedna strana obdrží více než 50% všech hlasů, druhé kolo se již nekoná. Vítěz dostane „bonus“ 25% všech křesel a zbylých 75% se rozdělí podle zásad poměrného zastoupení mezi strany překročivší uzavírací klauzuli (5%), včetně vítěze. Ten tak získá minimálně 25% a polovinu ze 75%, tedy přes 60% všech křesel.

K této situaci však často nedochází a tak se přistupuje ke druhému kolu. Do druhé kola postupují strany, které obdržely minimálně 10% v kole prvním. Tyto strany pak mohou uzavřít volební koalici se stranami, které obdrželi minimálně 5% v prvním kole. Vítěz druhého kola pak opět obdrží bonus čtvrtiny všech mandátů a stejně jako v příkladě uvedeném výše se zbytek křesel rozdělí poměrně stranám, které v druhém kole překročily uzavírací klauzuli. Vítěz tedy opět nepotřebuje koaličního partnera.

Proto se Marine Le Penová pohoršovala nad stažením socialistických kandidátek v jejím regionu. Sarkozyho pravice měla cestu k bonusu volnou.

Systém vytvoří velmi pevné vlády se silným mandátem. Zároveň však teoreticky umožňuje i zastoupení okrajovějších názorů v zastupitelském sboru. Je otázkou, zda by tento systém nemohl být odpovědí na turbulence české politické scény. Nicméně není jisté, že přesazení tohoto systému do české kotliny je samospasitelné.

Druhou přelomovou událostí byly volby v Saudské Arábii. Ta byla do minulého víkendu poslední zemí, kde se uplatňoval cenzus pohlaví a ženy nesměly volit ani být voleny. Saudské ženy však proti tomu již několik let bojují a těsně před minulými obecními volbami v roce 2011 jim král Abduláh slíbil, že příště se již účastnit budou.

Právě Saudská Arábie, největší „západní“ spojenec v regionu však i tak stále trpí mnohými nešvary tradiční feudální společnosti a dle mého soudu není vhodným pomocníkem při válce „hodnot“. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že to co se nám zdá přirozené, je otázkou perspektivy. Vždyť Lichtenštejnsko zavedlo ženské volební právo až v roce 1984 a poslední švýcarský kanton dokonce až na nátlak soudu v roce 1990.