Způsob hodnocení účelové podpory se musí změnit

Miroslav Janeček, člen předsednictva TA ČR, autor: TA ČR

Jedním z nejzávažnějších problémů celého systému podpory výzkumu a vývoje a inovací v České republice je jeho správné hodnocení. Správný přístup, který je všeobecně známý jako „evidence based policy“ je založený na promyšleném shromažďování relevantních informací, jejich analýze a z nich vycházejících strategických rozhodnutí. A také na návrzích opatření, jejich uskutečnění, vyhodnocení jejich výsledků a dopadů. Patří k nim ale i využití získaných zkušeností při  tvorbě  nových politik či programů. 

Z tohoto pohledu pokrývá dosavadní systém hodnocení programů účelové podpory, obsahuje ho „Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů“,  bohužel jen část tohoto cyklu. Je jí každoročně opakované „souhrnné vyhodnocení výsledků VaV“. Několikaletá zkušenost ukázala, že navázání institucionální podpory na výsledky dle CEP vede k účelovému chování aktérů a nepřináší potřebné efekty. Mezinárodní audit systému VaV v ČR z roku 2012 jasně ukázal na některé nedostatky při hodnocení účelové podpory a označil aktuální český systém spíše za pouhé monitorování programů. Za nejvážnější nedostatky lze označit absenci:

• vstupní analýzy a z ní vycházející zaměření programu a jeho cílů
• některých stupňů hodnocení, zejména hodnocení ex ante a hodnocení dopadů programu
• indikátorů, vhodných ke sledování toho, jak jsou stanovené cíle plněny (s důrazem na indikátory kvantifikovatelné)
• zpětné vazby, tedy promítnutí dopadů programu do dalších kroků (návrh nových programů či politik apod.).

Technologická agentura České republiky se zúčastnila v rámci svého členství v mezinárodní asociaci inovačních agentur TAFTIE projektu, zaměřeného právě na hodnocení účelové podpory. Jedním z jeho nejdůležitějších výstupů bylo vypracování dokumentu s názvem Evaluation Reference Model, jenž shrnul nejlepší praxi ze zúčastněných agentur. A je naprosto zřejmé, že zásadním rysem hodnocení účelové podpory v podobě programů je komplexnost, kdy se od samého počátku uvažuje s jednotlivými hodnotícími kroky, tedy hodnocením ex-ante, interim, výsledků a dopadů. Za tímto účelem se již v okamžiku formulování programu a s ohledem na jeho cíle hledají indikátory, které by posléze umožnily posoudit plnění zadaných parametrů. Indikátory by měly být kvantifikovatelné a měla by být zjištěna jejich výchozí hodnota. Pokud si program klade například za cíl snížení emisí, měla by být známa jejich hodnota v okamžiku zahájení programu. Dopady programu zejména u firem by měly být posuzovány až s určitým odstupem po ukončení programu (například 3 let), kdy se může naplno projevit účinek provedených opatření. Pro hodnocení dopadů se používá řada metod, z nichž nejznámější je kontrafaktuální analýza, která porovnává hodnoty indikátorů (ekonomickou výkonnost podnikatelských subjektů, zaměstnatelnost studentů, zapojených do jednotlivých projektů a podobně) u podpořených subjektů a u kontrolní, tedy nepodpořené skupiny. Touto cestu by se měla v hodnocení účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací ubírat i Česká republika.

Miroslav Janeček

člen předsednictva TA ČR

(CV Miroslava Janečka)