Jak na daňové úlevy ve výzkumu a vývoji

Miroslav Janeček, člen předsednictva TA ČR, autor: TA ČR

Výklad dosud nebyl jednoznačný. Finanční úřady nemají úplně jasno v posuzování novosti výzkumných projektů, na které jejich autoři daňové odpočty uplatňují. Situace by se už ale mohla výrazně zlepšit. Technologická agentura České republiky (TA ČR) v rámci interního projektu Zefektivnění zmapovala situaci a připravila metodiku posuzování podnikových projektů, která má pomoci správci daně při rozhodování. Na toto téma pak uspořádala čtyři školení pro 200 úředníků z finančních úřadů i z Generálního finančního ředitelství.

Nepřímou podporu výzkumu a vývoje (VaV) v podobě daňového zvýhodnění podnikových aktivit v oblasti VaV využívá většina rozvinutých zemí. Výhodami jsou rovný přístup, relativně jednodušší administrativa, omezení rizika neúspěšnosti žádosti o podporu a zejména výrazné snížení rizika odhalení či vyzrazení technologického vývoje ve firmě. Daňové odpočty na VaV mají v jednotlivých zemích různou podobu i různou intenzitu, liší se i systém kontroly ze strany správce daně. Úlevy na daních v České republice jsou jedny z nejštědřejších – umožňují odečíst od daňového základu 100 % nákladů, které byly utraceny v souladu s §34 zákona č. 586/1992 Sb. a novela zákona rozšiřuje okruh nákladů i na VaV, nakupovaný od výzkumných organizací. Od zavedení v roce 2005 postupně narůstal počet firem, využívajících tento nástroj i objem prostředků, které podniky využily na podporu VaV a o které odvedly nižší daně. V roce 2013 byl tento objem cca 2,3 mld Kč, což je asi polovina toho, kolik činí srovnatelný objem prostředků ve vyspělých zemích.

Jedním z problémů, který sebou daňové úlevy přinášejí, je posouzení, zda podniky skutečně uplatňují daňový odpočet za činnosti s povahou VaV. Některé země, například Nizozemí, řeší problém zapojením odborníků příslušné inovační agentury, kteří posuzují podnikové projekty po stránce technické. Ve Velké Británii zase využívají katalog uznatelných činností v podobě příkladů pro jednotlivé oblasti. Českým specifikem je uspořádání, kdy o uznatelnosti takového daňového odpočtu rozhoduje správce daně, v praxi řadoví úředníci finančních úřadů. Největším problémem je proto problematika posuzování novosti navrhovaných řešení a jejich technické nejistoty, vyžadující hluboké odborné znalosti. I přes upřesňující pokyn Ministerstva financí D-288 a následné sdělení z roku 2014 není tento problém úspěšně vyřešen, jak ostatně ukazují četné reakce v tisku i soudní spory k této problematice. Posledním významným příspěvkem k této diskusi je usnesení Nejvyššího správního soudu, který ukládá obecný soudům přizvat ve sporných případech znalce.

TA ČR v rámci projektu Zefektivnění zmapovala situaci a připravila metodiku posuzování podnikových projektů, která má pomoci správci daně při rozhodování. Na toto téma byla uspořádána čtyři školení pro zainteresované pracovníky, jichž se účastnilo na 200 úředníků z finančních úřadů i z Generálního finančního ředitelství. Pracovní skupina pro daňové úlevy mimo jiné zjistila, že jednou z příčin rozporů je nezkušenost žadatelů, kteří někdy nesprávně odhadnou hranici mezi VaV a rutinními činnostmi a nedokážou připravit podnikový projekt VaV v souladu s předpisy. S ohledem na závažnost problematiky nepřímé podpory VaV, jakou daňové úlevy představují, se bude TA ČR této problematice věnovat i nadále. Může zde totiž uplatnit svoje zkušenosti při posuzování projektových návrhů ve veřejných soutěžích i nově budovaných odborných kapacit kanceláře TA ČR. 

Miroslav Janeček

člen předsednictva TA ČR

(CV Miroslava Janečka)