Pro seriózní hodnocení podpory výzkumu a vývoje jsou klíčové správné indikátory

Miroslav Janeček, člen předsednictva TA ČR, autor: TA ČR

V každém hodnocení výsledků výzkumu a vývoje (VaV), hrají zásadní roli vhodné indikátory. Ty ukazují, jak dalece byly splněny cíle programu na podporu VaV. Obdobně tomu ale je i v případě příslušných politik. Není vždy jednoduché nalézt takové indikátory, které by věrně ukazovaly dosažený stav, přitom byly snadno dostupné a pro všechny zúčastněné srozumitelné. Výrazně pomoci může nový systém DAFOS, který vytvořila Technologická agentura České republiky (TAČR).

Při jejich formulování je nutno mít na paměti specifika jednotlivých oborů i různé fáze životního cyklu sledovaného programu na podporu aplikovaného VaV (indikátory vstupu, aktivit, výstupů či dopadů). Zatímco pro podporu základního výzkumu jsou vhodnými indikátory vědecká výkonnost, měřená počtem publikací, citovaností a podobně, v případech programů aplikovaného VaV se musí daleko více promýšlet, jaké indikátory pro kterou fázi programu zvolit.

Relativně snazší je to u programů zaměřených na zvýšení ekonomické výkonnosti, kde mohou docela dobře posloužit výsledky, jak je definuje stávající model hodnocení účelové podpory – tedy patenty, zavedené technologie, certifikované metodiky a další. Ani ty však nic neříkají o skutečných přínosech pro společnost. Například udělený patent je sice významným prvkem ochrany duševního vlastnictví, nechrání-li však před paděláním zavedený výrobek nebo není-li podkladem pro úspěšný prodej licence, zůstává bezcenným dokumentem. I v těchto programech se tedy musí sledovat skutečné dopady, například ekonomický přínos.

Pokud je program zaměřen na podporu spolupráce mezi firemní a akademickou sférou, měly by být ale spíše sledovány ukazatele jako „pokračování spolupráce po ukončení programu“, „uplatnitelnost zapojených studentů na trhu práce“ a jim podobné, které vycházejí z cílů programu. Ještě složitější je to v případě (aplikovaných) společenských věd, pro které se musí hledat nové indikátory i mimo stávající okruh definovaných výsledků. Pokud to je možné a vhodné, musí být indikátory měřitelné. Je rovněž vhodné stanovit či zjistit hodnoty kvantifikovatelných indikátorů před zahájením podpory.

Samostatnou kapitolu představuje dostupnost a věrohodnost potřebných dat. Ideální je stav, kdy se data shromažďují na úrovni statistických úřadů (národní, EK, OECD). I zde však existují překážky, zejména v přístupu k individuálním údajům o jednotlivých aktérech. Nicméně některé rozvinuté země dokázaly vyřešit i tento problém. Celou řadu potřebných údajů běžně shromažďují poskytovatelé a při promyšlené přípravě programu je možné jejich okruh upravit ve prospěch pozdějšího hodnocení. Jestliže to nejde jinak, využívají se k získání podkladů metody dotazníkového či terénního šetření. Technologická agentura České republiky udělala v tomto ohledu první krok vytvořením takzvaného systému DAFOS, který umožňuje propojit data z různých interních zdrojů i ze zdrojů agentury samotné.

Miroslav Janeček

člen předsednictva TA ČR

(CV Miroslava Janečka)