Slovák generálním tajemníkem OSN?

Žádný z generálních tajemníků nesloužil na této pozici déle než dvě funkční období, a zdá se být více než pravděpodobné, že ani Korejec Pan Ki-mun tuto tradici nenaruší. Výsledky jeho práce nelze označit za zcela uspokojivé a ochota členských států podpořit jeho další setrvání ve funkci je mizivá.

Prostor se tak otevírá dalším kandidátům. Rada bezpečnosti OSN nakonec doporučí Valnému shromáždění OSN jen jedno jméno ke schválení. Profil ideálního adepta tak významně ovlivňuje hned několik faktorů. Ve hře je právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, kteří mohou politicky nevyhovující osobnosti snadno smést ze stolu. Ustálená snaha reflektovat rotaci regionů pak napovídá, že nastává čas pro východní Evropu, která dosud „svého“ generálního tajemníka jako jediná ještě neměla. A generálním tajemníkem taktéž nikdy nebyla žena. Nadcházející volba je tak ideální příležitostí, jak obojí změnit.

Žádná velká volební kampaň však spuštěna nebyla; nic podobného se ostatně ani neočekává, vyjednávání o podpoře příslušného kandidáta je spíše věcí zákulisních diplomatických jednání. Nad řadou jmen se spekuluje, několik politických představitelů naznačilo zájem (pochopitelně zcela mimo záznam), pár států začíná pro své kandidáty předběžně vyjednávat podporu.

Okamžik pro východní Evropu

Pomyslný první výstřel v boji o funkci mají na svědomí Slovinci. Již v lednu 2014 vláda v Lublani oficiálně nominovala na kýžený post exprezidenta Danila Türka. Ten má rozsáhlé zkušenosti s prací v OSN – byl prvním slovinským velvyslancem při OSN, pět let pracoval coby asistent generálního tajemníka a je považován za velkého odborníka  na lidská práva.

Nedlouho poté kandidaturu podala i současná generální ředitelka UNESCO Irina Bokovová z Bulharska. Absolventka elitní moskevské diplomatické akademie MGIMO a velezkušená matadorka na bulharské, unijní i mezinárodní politické scéně představuje jedno z nejžhavějších želízek v ohni. Dokázala UNESCO rozsáhle reformovat a vyrovnat se s rozpočtovou krizí. Její aktivní vystupování v oblastech ochrany kulturních památek, přístupu ke vzdělání, genderové rovnosti, boje proti rasismu, antisemitismu a xenofobii i taktické mlčení v otázce Ukrajiny z ní dělá výtečně kompromisní kandidátku, jež je schopna získat podporu Washingtonu i Moskvy.

Hned tři silné kandidáty mají naši východní sousedé. Soudce Mezinárodního soudního tribunálu Peter Tomka, vedoucí rekonstrukční mise OSN v Afghánistánu Ján Kubiš i současný ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák jsou na půdě organizace respektovanými osobnostmi. Jejich zvolení by představovalo fenomenální úspěch pro slovenskou diplomacii a další podnět k zamyšlení pro tu českou. Slovákům však nenahrává současný postoj jejich vlády k uprchlické krizi.

Zájem naznačila i populární prezidentka Litvy, Dalia Grybauskaitéová, ostrá kritička ruské politiky. Její výroky však téměř určitě předznamenávají kremelské veto. Kandidovat chtějí i bývalý předseda Valného shromáždění OSN Vuk Jeremić ze Srbska, maďarský prezident János Áder a chorvatská ministryně zahraničí Vesna Pusićová. Těm se však dávají jen minimální šance.

Hledá se žena

Zajímavá jména však nepadají jen v souvislosti se zeměmi bývalého východního bloku. Další velmi silnou kandidátkou je předsedkyně Rozvojového programu OSN (UNDP) Helena Clarková, třetí nejvýše postavený funkcionářka celé OSN. Tato bývalá dlouholetá a velmi úspěšná premiérka Nového Zélandu rovněž pochází z oblasti, která nikdy svého generálního tajemníka neměla, Oceánie. Austrálie a Nový Zéland jsou totiž součástí regionální skupiny nazvané „Západní Evropa a ostatní“, tichomořské ostrůvky zase patří do Asijsko-pacifické skupiny. Může se spolehnout na podporu celé své regionální skupiny, výborné vztahy má také s Čínou, se kterou ještě v úřadu premiérky uzavřela, jako první z rozvinutých zemí vůbec, smlouvu o volném obchodu. Řada hlasů v její prospěch by mohla přilétnout i z rozvojových zemí, kterým v čele UNDP pomáhá bojovat s chudobou.

V Latinské Americe je zastoupení žen ve vysoké politice tradičně vysoké, spekulace o možné kandidatuře některé z místních prezidentek se tak množí. Média hovoří zejména o populární Chilance a bývalé předsedkyni organizace UN Woman Michelle Bacheletové. Zcela bez šancí nejsou ani brazilská hlava státu Dilma Rousseffová či bývalá generální podtajemnice OSN Rebeca Grynspanová z Kostariky.

Západoevropská média také hojně přiživují spekulace, kdo z evropských politiků by na postu generálního tajemníka mohl usednout. Největší šance se dávají dánské expremiérce Helle Thorningové-Schmidtové, bývalým předsedům Evropské komise Romanu Prodimu a Josému Barrosovi či vysokému komisaři OSN pro uprchlíky Antóniu Guterresovi z Portugalska. V porovnání s výše jmenovanými však tito tentokrát hrají až druhé housle.

A jak to celé dopadne? Najít v tuto chvíli jasnou odpověď je v podstatě nemožné, v této diplomatické hře o trůny je stále ještě přemnoho neznámých. Autor by si ale vsadil na Novozélanďanku Helenu Clarkovou či Irinu Bokovovou z Bulharska.

Martin Mezenský

Autor působí v AMO

Follow @AMO_cz