Zpět v USA...

Ve Spojených státech převládá pocit, že obchodní cyklus se blíží ke konci: infrastruktura v zemi je opotřebovaná, letiště vypadají hůř než v leckteré rozvíjející se zemi, kterou jsem navštívil, dálnice jsou plné výmolů a lhostejnost dosáhla téměř maxima.

Úroveň inteligentní diskuse v médiích se přiblížila nule. V jedné epizodě televizní talkshow najdete hlubší myšlenky než na všech obchodních a zpravodajských kanálech dohromady.

Blížící se volba amerického prezidenta přináší jen zmatek. Republikáni se nedokáží dohodnout, zda se od Donalda Trumpa distancovat nebo ho podpořit. Trump zatím nadále plní stadiony a arény s návštěvností přes 15 000 lidí, zatímco jeho „oponenti“ mají štěstí, když na ně přijde 500 návštěvníků. Podle mě Trump nepředstavuje americké veřejné mínění, ale reprezentuje platformu republikánské strany, která je „čím dál bělejší a rozhněvanější“, zatímco USA jako takové jsou stále různorodější a potřebují otevřenost a změnu více, než kdy dřív.

Hillary Clintonová má problémy – začínám pochybovat, zda o prezidentskou židli vůbec stojí, ale prohra je na ní, koneckonců už ji zažila (vítězství měla téměř jisté a přesto prohrála s Obamou) – je to chaos. A tak USA vyčkávají, zatímco se Obama pokouší stvořit, a důležité je zde slůvko „stvořit“, svůj odkaz.

Díky bohu za univerzitní americký fotbal – včera jsem se díval na zápas Alabama versus Clemson – to je skutečná Amerika! Hra s vysokým skóre, odvážná herní rozhodnutí a vším prostupující energie. Alabama má jednoduché motto: Dohrát, dohrát, dohrát.

To se mi líbí a obdivuji strategii a provedení, které je potřeba na zvládnutí soupisky 120 hráčů v týmu s obrovskými egy. Tak by měla Amerika vypadat i po ekonomické stránce, ale nevypadá!

Možná by měl kandidovat trenér Saban – i když nevím, jestli by „trhům“ vyhovovala požadovaná disciplína a tvrdá práce, která za úspěchem alabamského týmu stojí!

Ale zpět k trhům, právě jsme vydali náš výhled na první čtvrtletí s názvem „Mind the Gap“ – ten se zabývá tím, že trhu nedochází změna ceny peněz.

HDP podle Fedu směřuje níž a níž: 

Mezitím Fed (a samozřejmě Stanley Fischer) dál mluví o dalším zvyšování sazeb – v roce 2016 mají být čtyři. To znamená, že mzdy a trh práce mají přednost před růstem ... prozatím.

Moje teorie je, že Fed se zoufale snaží dostat federální fondy z 15 základních bodů na 1,25 %, aby mohl zabránit další finanční krizi, která nyní hrozí vzhledem k problémům, které začaly na ropném trhu, postoupily na rozvíjející se trhy a nyní ohrožují i rozvinuté země.

Skutečně jsme u konce cyklu, tak blízko u konce, že aktiva budou mít v roce 2016 problém přinášet pozitivní výnosy, ale z mého pohledu musím říct, že situace se nejprve bude muset zhoršit, než se začne zlepšovat.

Je pravda, že trhy mají nasmlouváno víc, než mohou prodat, v Číně nakonec dojde k překalibrování, avšak lhostejnost, nedostatek nápadů a ochota investovat je pro ekonoma, jako jsem já, zřejmá.

Spojené státy přežívají na slevách! Maloobchodní sektor vám nabídne minimálně 25 %, aniž byste o to žádali, jen aby snížil zásoby – po slevách se dostaví realita a i když to maloobchodní sektor chápe, stále si myslím, že trhům a zejména USA to teprve musí dojít.

Strategie:

Po většinu prosince a v prvním čtvrtletí držím krátké pozice. Strategie je prodávat ve dne a uzavřít na noc, alespoň dokud jsou „intervence“ centrálních bank nekoordinované.

Pořád čekám na jasný signál amerického dolaru, který se proti euru dál obchoduje v úzkém rozmezí, ale je silnější v párech s měnami rozvíjejících se zemí. Americký dolar je pro mě i nadále katalyzátorem – budu jej sledovat od průlomu na 1,05 nebo 1,12 ... pokud bude výš, je tu riziko, pokud níž, riziko mizí.

Odvážný nemá být trh, ale trh pro obchodníky – k tomu ode mě opravdu žádné připomínky neuslyšíte.