Dnes slavíme mezinárodní den think tanků

Titul tohoto blogového příspěvku je trochu nadsázkou, oficiálně takový mezinárodní den neexistuje, nicméně existuje důvod, proč o tomto tématu psát. Letos je to právě 28. leden, kdy se zveřejňuje celosvětový index think tanků – projekt, u jehož počátků stojí University of Pennsylvania a který má za cíl přinést přehledný žebříček či katalog think tanků působících v mnoha tematických i geografických oblastech. Dnešní doba je do jisté míry ve znamení žebříčků a kompetitivního soutěžení v různých oblastech života, je ovšem důležité si uvědomit, že i přes detailně vypracovanou metodiku, velkou skupinu nezávislých hodnotitelů, expertů a snahu o zahrnutí velkého počtu think tanků je nesmírně obtížné vytvořit komplexní a věrohodný žebříček či pořadí podle kvality. Jednoduše řečeno práce think tanků není tenis, kde se přeci jen dokáže určit pořadí jednotlivých hráčů precizněji.

Co je ovšem na indexu (oficiální název je Global Go To Think Tank Index) důležité, je jeho snaha katalogizovat různé think tanky a vytvořit přehled zahrnující dnes již téměř 7.000 institucí z celého světa. K vytvoření takového katalogu vede dlouhá cesta a výsledný produkt lze považovat za něco prospěšného jak pro think tanky samotné tak i pro další aktéry, kteří služby think tanků využívají či mohou využívat. Dalším a snad ještě důležitějším důvodem pro existenci takového indexu je vyzdvižení samotného tématu think tanků a snaha o určitou propagaci aktivit, které think tanky ve společnosti a pro společnost vykonávají.

Co je to vlastně think tank? Zkoumání etymologie tohoto anglického slova nás zavede do Palo Alta v Kalifornii, kde byl v roce 1959 poprvé prokazatelně použit termín think tank pro institut zabývající se psychologickými aspekty chování. Think tanky samozřejmě existovaly i dávno předtím, jen se tak nenazývaly, většinou byl volen název institut (anglicky Policy Institute nebo Research Institute). Zaměřovaly se především na oblasti spojené s praktickou politikou (např. zahraniční politika, hospodářská či sociální politika, obrana apod.) a snažily se překlenout mezeru mezi univerzitami, vládou a občanskou společností. Tradičně nabízejí analýzy a názory a předkládají doporučení pro ty, kteří rozhodují (většinou politici nebo úředníci). Ačkoli v USA i Evropě najdeme think tanky slavící 100 či více let, jejich opravdový boom registrujeme až po druhé světové válce a poté v osmdesátých a devadesátých letech.

Think tanky můžeme kategorizovat dle mnoha kritérií, jedním z nich je například „vlastnictví“ instituce. Rozlišovat můžeme ty, které jsou zřízeny či převážně financovány vládou, které mají úzký vztah ke konkrétní univerzitě (mohou být do jisté míry samostatným výzkumným pracovištěm), které mají úzký vztah ke korporacím nebo k politickým stranám. Existují samozřejmě i instituty, které se snaží profilovat jako nezávislé a které nemají jednoho klíčového donátora.

Pokud se na think tanky podíváme z hlediska zkoumaných témat, nalezneme povětšinou klasické společensko-vědní disciplíny, tj. politologie, ekonomie, sociologie, mezinárodní vztahy apod. Pokračujeme-li dále, nalezneme think tanky zabývající se např. aspekty ochrany zdraví či ochrany životního prostředí a na této hranici, kde se z věd společenských stávají vědy přírodní, se i zastavíme, protože v oblasti přírodních věd think tanky většinou nenalezneme. To je totiž tradiční území univerzit a výzkumných center.

České prostředí je na think tanky poměrně bohaté a živé. Instituty vznikají a zanikají, často i hibernují podle toho, jak aktivní jsou jejich členové, jaká je poptávka po jejich službách či zda je u moci levicová či pravicová vláda. Nejstarší institucí v ČR, kterou lze označit termínem think tank, je pravděpodobně Ústav mezinárodních vztahů, který byl založen Ministerstvem zahraničních věcí již v padesátých letech. Naprostá většina dalších podobných institutů však byla založena až po revoluci v letech devadesátých. Je přirozené, že mnoho tehdy vznikajících institutů bylo pravicového smýšlení, což lze zdůvodnit naprostým nedostatkem ucelených pravicových idejí v období po pádu komunistického režimu. Postupem času však přibývalo i jinak orientovaných think tanků, včetně levicových či environmentálně založených institutů.

Zajímavá je i nabídka think tanků spojených s politickými stranami. Na rozdíl například od Německa, kde každá tamní parlamentní strana má svou vlastní politickou nadaci financovanou dokonce ze státního rozpočtu, v Česku není taková tradice příliš silná. Existují sice subjekty, které jsou afilovány k určité politické straně, nicméně dosud se příliš nezabývaly praktickým výzkumem a nabízením ucelených analýz. Spíše se zaměřovaly na vzdělávání členů politické strany, což je mimochodem oblast vlastní asi všem think tankům. Vzdělávání v širším slova smyslu (vč. práce s veřejností, seminářů, článků, názorů) můžeme nazvat druhý pilířem, na kterém činnost think tanků stojí.

Činnost think tanků v Česku je spíše nenápadná, nicméně důležitá. Věřme, že zpracované analýzy a příslušná doporučení se budou čím dál více dostávat k rukám politiků a vysokých úředníků, kteří na jejich základě dojdou ke správným a vyváženým rozhodnutím v rámci vykonávání své svěřené konkrétní politiky.