Úsvit společenských a humanitních věd aneb Změna 4.0

Marcel Kraus, autor: TA ČR

Nikdy v minulosti nedocházelo ke změnám ve společnosti tak překotně jako teď. Mění se společenské trendy a životní styl. Díky rozvoji internetu a digitalizace se objevují nové dimenze virtuálního života člověka a společnosti. Mizí pracovní místa a tvoří se zcela nová. Ti, kdo po staletí znali současný svět nejlépe, bývali prarodiče, nyní jsou to vnučky a vnuci. Krátce řečeno, změny ve společnosti za posledních několik málo generací dospěly do stádia, že mohou připomínat kultovní trilogii sourozenců Wachovských (ano, trilogií je myšlen Matrix, aby nebylo nutné „googlovat“).

Změny zapříčiněné rozvojem robotizace, kybernetiky, umělé inteligence, digitalizace, internetu věcí, internetu služeb jsou pro společnost tak zásadní, že se o nich mluví jako o další, v pořadí již 4. průmyslové revoluci. Vynořují se koncepty jako Průmysl 4.0, Práce 4.0, Hospodářství 4.0 Společnost 4.0, Kultura 4.0 nebo dokonce Humanismus 4.0. aj.  Objevují se nové prostory s předponou „e-„: e-mail, e-culture nebo e-commerce nás už snad nepřekvapí, ale e-government, e-democracy nebo dokonce e-citizenship (Estonsko jako první země nabízí virtuální občanství pro cizince) předznamenávají, že hranice národních států ve virtuálním prostoru mizí a tvoří se svět zcela nový, totiž virtuální a globální. A v neposlední řadě, vše je „smart“. Koncept rozvoje komunit a měst – smart city – je založen na chytrém propojení vysoce rozvinuté městské infrastruktury do jednoho maximálně funkčního, efektivního celku. Koncept smart factory pak využívá význam globálního trhu a globálně roztříštěného digitálně propojeného produkčního řetězce za pomocí kyber-fyzikálních systémů.

Tyto a další změny jsou jednoznačně příležitostí pro rozvoj nové a udržitelné kvality života. Jenomže produkce inovací v rámci těchto konceptů jsou komplexní a změny s nimi spojené vykazují rychlejší tempo, než je schopnost společnosti tyto změny absorbovat. Abychom současný svět pochopili a neklopýtali za ním, musíme umět myslet, jako on. Není již nutné umět myslet v pilířích, je důležité umět myslet ve vrstvách. Už nepůjde tak snadno oříznout skalpelem např. problém veřejné politiky jako ostrov sám pro sebe a ten vyjmout. Zjistili bychom, že ostrov krvácí, neboť je kapilárami propojen s životem člověka a společnosti podobnými sítěmi, jako digitální a kyber-fyzikální systémy.

Má-li česká (resp. evropská, nebo ještě trefněji globální) společnost zvládnout přechod od třetí ke čtvrté průmyslové revoluci bez úhony, je nutné se věnovat dvěma oblastem:

1.        Je zapotřebí zmapovat nový virtuální globální prostor. Potřebujeme nového Krištofa Kolumba, který by oblasti, kde prozatím „žijí lvi“, pro současnou společnost objevil a přispěl tak k reflexi nových kulturních a společenských vzorců, etiky, vzdělávání, práva, bezpečnosti nebo norem.
2.        Je zapotřebí vnést do výzkumu a inovací prvek odpovědnosti. Potřebujeme umět předvídat a znát společenská očekávání ve výzkumu a v inovacích včetně jejich udržitelnosti a potenciálních dopadů na člověka a společnost.

Jediným možným způsobem jak nový svět objevit a odpovědně rozvinout je propojení technického a netechnického výzkumu. Strategickým úkolem se tak stává propojit psychologii, ekonomii, pedagogiku, sociologii, právní vědy, politologii, geografii, vědy o médiích a komunikaci, historii, jazykovědu, filosofii, teologii nebo umění nejen mezi sebou, ale i s přírodními, technickými nebo lékařskými vědami, aby společně využily svých znalostí a nabízely užitečná řešení v mezioborových nebo nadoborových týmech. Krištofem Kolumbem 21. století by se mohly stát společenské a humanitní vědy, a to včetně umění. A kde mohou být tato řešení využita? Především v oblasti politického rozhodování, státní správy, komunálního a regionálního rozvoje, na akademických nebo pedagogických institucích, v soukromé sféře, v poli působnosti nevládních neziskových organizací, kulturních a vzdělávacích institucí, zdravotnických a sociálních zařízení a u dalších subjektů zastřešujících určitý segment společnosti.

Je jasné, že se společnost bude muset vyrovnat se změnami dosavadních institucionálních, společenských, legislativních, či kulturních vzorců, jako např. daňová příslušnost ve virtuálním prostoru (viz virtuální občanství), etika, tvorba politik, regulací a norem, bezpečnost, ochrana soukromí, spolehlivost systémů, ochrana duševního vlastnictví, vzdělávání, demografie, životní prostor, mobilita aj. Tuto nutnost lze pracovně pojmenovat jako „Změna 4.0“. Na řešení těchto a dalších otázek je zaměřen nový program Technologické agentury ČR s názvem ÉTA. Jaké konkrétní příležitosti pro výzkum a vývoj ÉTA přináší? A s čím vším se bude muset česká společnost v rámci výzev 21. století vyrovnat? O tom z některých příštích blogů.

Marcel Kraus

analytik TA ČR

(CV Marcela Krause)