Jak Singapur poráží růst své muslimské populace a islámský proselytismus

Jednoduše, čínsko-buddhistická dominantní singapurská vláda používá dvojí přístup: 

1) Přísnou neimigrační politiku pro muslimy.

2) Přísný právní zákaz mezi-náboženských manželství mezi muslimskými muži a ne-muslimskými ženami v Singapuru.

V Singapuru si žádný muslim nemůže vzít nemuslimskou ženu. Není povolena muslimská imigrace ve velkém měřítku. Žádní žadatelé o azyl. Žádní ekonomičtí parazité. S výjimkou některých jednotlivých případů vysoce kvalifikovaných odborníků Singapur nikdy neumožňuje rozsáhlou imigraci muslimů z kterékoliv muslimské země.

Islámský proselytismus mezi-náboženským manželstvím je ze zákona zakázán: V Singapuru neexistuje zákonné omezení na mezi-náboženské sňatky s výjimkou mezi-náboženských manželství muslimských mužů a nemuslimských žen.

Zde je vhodné definovat pojem „proselytismus“ což je: cílené získávání nových věřících pro náboženskou společnost změnou jejich původního náboženského přesvědčení. Proselytismus je odvozen od slova proselyta, které pochází z řeckého proserchomai – příchozí a je často chápán negativně, jako druh nátlaku. V současnosti je v některých státech, zejména islámských, proselytismus trestný. Mezi některými církvemi také existují dohody o neprovozování vzájemného proselytismu.

Pro prosazení tohoto zákona udržuje Singapur dva oddělené registry manželství. Registr muslimských manželství (ROMM) pro muslimy a zápis do registru manželství (ROM) pro ne-muslimy. Polygamie je ze zákona zakázána. Buddhisté a buddhistky se tak mohou vzájemně oddávat s hinduisty a hinduistkami nebo s křesťany a křesťankami či s jinými věřícími či s ateisty a ateistkami. Ale směšovat manželství muslimského ženicha na ne-muslimské nevěsty není povoleno, pokud žena není ochotna konvertovat k islámu. Singapurská vláda striktně vynucuje muslimský zákon z roku 1968 a ROMM je významnou součástí tohoto zákona pro cca 15% muslimskou populaci z celkové singapurské populace o 5,4 milionu lidí.

Singapur tak není předurčen k tomu, aby se mohl stát další Barmou, kde jsou muslimové příčinou občanských nepokojů, zvýšené kriminality, znásilňování a vynucovaných sňatků s buddhistickými ženami. Na rozdíl od Barmy je vynucovaná konverze buddhistických dívek a žen k islámu zakázána.

V Barmě si bengálští muslimové mohou svobodně brát až čtyři barmské buddhistické ženy a všechny buddhistické ženy později vynucovaně konvertují k islámu. Ilegální imigrantský bengálský muslim může vytvořit masivní 20ti člennou muslimskou rodinu za pouhých 10 let.

V téměř každém případě mezi-náboženského manželství mezi muslimem a buddhistkou nebo ženou v Barmě muslimský manžel vždy řekne své nastávající buddhistické nevěstě, že může praktikovat buddhismus v jejich manželství. Později jsou buddhistické nevěsty nuceny konvertovat k islámu.

V Singapuru lze vidět, že je-li nejdříve u buddhistek vyžadováno zákonné konvertování na islám v dostatečném předstihu, než se provdá za muslimského muže, tak to vážněji předtím zváží, než když by se hned slepě vdala za muslimského muže.

Singapurská ústava obsahuje dvě ustanovení (články 152 a 153) týkající se zvláštního postavení Malajců a muslimů.

Článek 152:

§1) Musí být odpovědností vlády neustále se starat o zájmy rasových a náboženských menšin v Singapuru.

§2) Vláda vykonává své funkce takovým způsobem, aby bylo uznáno zvláštní postavení Malajců, kteří jsou původními obyvateli Singapuru a podle toho musí být v kompetenci vlády chránit, zajišťovat, podporovat a propagovat jejich politické, vzdělávací, náboženské, ekonomické, sociální a kulturní zájmy a malajský jazyk.

Vzhledem k tomuto článku singapurská vláda odrazuje misionáře, aby proselytizovali Malajskou populaci od islámu k jiným náboženstvím a aby se zabránilo rasovému a náboženskému napětí v rámci muslimského obyvatelstva z důvodu Malajské islámské identity, kdy má malajská kultura úzké a silné ztotožnění se s islámem.

Článek 153:

Zákonodárce musí podle zákona učinit opatření k regulaci muslimských náboženských záležitostí a pro správu vytvořit výbor jako poradní orgán prezidenta v záležitostech týkajících se muslimského náboženství.

V Singapuru tak byly od roku 1968 zřízeny tří hlavní muslimské instituce:

1)      náboženská islámská rada Singapuru;

2)      soud šaría;

3)      registr muslimských manželství.

Tyto instituce jsou v kompetenci Ministerstva pro komunální rozvoj, mládež a tělovýchovu i když ministr zodpovědný za tyto institucí je ministr pro muslimské záležitosti – aktuálně Prof. Dr. Yaacob Ibrahim.

Zdroje:

http://www.barenakedislam.com/2013/12/28/how-singapore-culls-its-muslim-population/

https://en.wikipedia.org/wiki/Islam_in_Singapore

Čtěte na podobné téma:

Premiér Singapuru z let 1960–1990: „Můžeme integrovat všechna náboženství a rasy, kromě islámu“