Nekomentujme Zemanova slova

Nestává se často, že by komentátor společenského dění mohl vstoupit úplně do téže řeky – nejde-li tedy o komentáře ohledně veřejného působení Václava Klause a Miloše Zemana.

Tento článek je takřka doslovným přepisem textu, jejž jsem publikoval na tomto blogu před čtyřmi lety, u příležitosti zahájení posledního roku prezidentského funkčního období Václava Klause. Změněno je jen jméno, příjmení a několik drobných faktických detailů. Link je zde, jinak posuďte sami:

"Miloš Zeman zachází se slovy často nehorázně, jistě však nikoli nepromyšleně. Metá je kolem sebe jako avada kedavry (nebo vlastně spíš jako pukavce), a umím si představit, jak se vždy ráno třese na to, kolikrát ve svodce tisku, kterou mu jeho pochopové nachystají, uvidí zase své jméno.

Myslím, že kultivaci veřejného prostoru v této zemi by docela prospělo, kdyby se každý, kdo se vyjadřuje k veřejným věcem, vyhnul po zbytek Zemanova funkčního období komentování jeho slov. Skáčeme mu tím totiž pořád dokola na špek, nic víc. Zítra to v souvislosti s jeho nejapnými poznámkami k soudnímu verdiktu ohledně jeho faux pas s "citací" neexistujícího Peroutkova článku udělají pravděpodobně všichni profesionální komentátoři, a řada dalších, včetně soudců.

Nebudeme-li na Zemanovy pukavce reagovat, bude to stejné, jako když hodíte cihlu do rašeliniště a ne do rybníka. V rybníce hlasitě šplouchne, vystříkne a udělá vlny, které pak ještě dlouho plácají o břehy a čeří hladinu. V rašeliništi cihla tupě plácne, a během chvíle tiše zmizí pod povrchem.

Jsou okamžiky, kdy nejrozumnějším způsobem použití svobody slova je mlčet. Od Miloše Zemana se něco takového očekávat nedá, když to ale vydržíme my ostatní, bude to ten nejhezčí dárek, jaký si můžeme do zbytku jeho funkčního období dát.

Tím ovšem neříkám, že se nemáme vyjadřovat k Zemanovým činům. Každé porušení právních předpisů, každé zneužití pravomoci veřejného činitele, každá dehonestace úřadu, který zastává, opilostí, kolaborací s totalitními režimy, či jinak, každý další den ignorování pravomocného rozhodnutí správního úřadu, každé přijetí sponzorského daru od oligarchie, každá ostudná nominace do funkcí, do nichž prezident republiky dle Ústavy nominuje, to vše si žurnalizaci zaslouží.

Jako memento rychlého a smutného konce nápadu zavést přímou volbu prezidenta - za nějž ostatně vděčíme Václavu Klausovi, že ...."