Hra o bilion ve finále

Pod nezávislou kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu dnes spadá více než 1 bilion korun ročně státního majetku a plnění státního rozpočtu (80 procent z něj ale tvoří mandatorní výdaje, kde není co kontrolovat). Poslanci a poslankyně dnes budou rozhodovat o dalším více než 1 bilionu korun ročně z veřejných prostředků, které by se po několikaletých průtazích mohly taktéž dostat pod nezávislou kontrolu. Pokud poslanci ve třetím čtení schválí novelu zákona o rozšíření pravomocí NKÚ a ta poté projde i Senátem, NKÚ by mohl nezávisle prověřovat například hospodaření obcí, krajů, jejich příspěvkových organizací, státních fondů, zdravotních pojišťoven, veřejných vysokých škol a firem, v nichž má stát, obce nebo kraje nadpoloviční podíl.

Možná si to pamatujete ze školy nebo z letního tábora. Na ten den byla ohlášená kontrola školní inspekce nebo hygieny - učitelé se od rána usmívali, hodina byla o dost zajímavější, táborová kuchyně celý den pečlivě uklizená a si pravidelně a pečlivě myli ruce. Kontrola se nakonec nekonala, ale leccos z toho ještě nějakou dobu vydrželo, něco i napořád.

Už jen samotný Damoklův meč případné externí kontroly může mít na řadě míst blahodárné účinky. Kontrola se ani nemusí stát. I její permanentní hrozba může být sama o sobě prospěšná. Nehledě na to, že nezávislá a dobře provedená kontrola může opravdu na řadu nesrovnalostí poukázat.

Kontroly by tak mohly prověřovat projekty, o kterých jsme v minulých letech často slýchali až zpětně, v nepříjemných souvislostech o prohospodařených penězích a předražených nákupech. Ve výroční zprávě BIS už v roce 2012 stálo: „Dalšími rizikovými oblastmi jsou správa společností s majetkovou účastí obcí a krajů nebo přerozdělování veřejných prostředků. Ve všech těchto oblastech BIS zaznamenala rozsáhlé zneužívání veřejných financí, které vzhledem k legislativnímu nastavení zůstává ve většině případů skryté a nepostižené…“ Ředitel NKÚ Kala také v jednom z rozhovorů uvedl možnost kontroly samospráv i jejich firem jako spojité nádoby. Pokud by městské firmy ve výčtu pro možnou kontrolu chyběly, hrozilo by podle něj, že zastupitelé budou vyvádět obecní majetky právě tam.

Zákon byl připravován už od roku 2010. Už tehdy si právníci tehdejšího Ekologického právního servisu (dnes Frank Bold) všimli, že kontrola se nemá týkat státních firem, u kterých bylo opakovaně upozorňováno na problémy při hospodaření. Právní experti EPS připravili srovnávací analýzu, která ukázala mezery v legislativě o dohledu nad majetkem státu oproti jiným evropským zemím. Představili ji politikům na semináři v poslanecké sněmovně, kterého se účastnil i ředitel slovenského NKÚ. Scházeli se s politiky, několikrát zapojili veřejnost, politikům v této věci několikrát psali desítky lidí. O tři roky později - ve chvíli, kdy byla založena platforma dvou desítek neziskových organizací s názvem Rekonstrukce státu - se téma dostalo mezi devět zákonů, které platforma sleduje a podporuje. Členové pracovní skupiny se opakovaně scházeli s poslanci a senátory, připravili několik verzí argumentářů, hodnocení návrhů, mluvili na výborech, sehnali si posudky od expertů na ústavní právo.

Po desítkách seminářů, stovkách odpracovaných hodin a tisícovkách stran popsaných papírů – od politiků i řady neziskových organizací, které se zákonu i přes jeho opakované torpédování stále věnovaly – to nyní vypadá zatím nejnadějněji za poslední léta.

Poprvé šance i v Senátu

Pokud zákon dnes poslanci schválí, bude zbývat už jen jediný krok – projednávání v Senátu. Právě tam už ale zákon dvakrát tvrdě narazil (v letech 2013 a 2014 spojeným úsilím senátorů ODS a ČSSD). Naposledy si senátoři vymínili vypracování prováděcího zákona ke změně Ústavy. Právě ten se nyní do Senátu blíží a poslední překážka by tak měla být odstraněna. Předběžné hlasy ze Senátu i z diskuzí, které jsme k tématu pořádali, dávají naději, že ani tam by tentokrát zákon nemusel narazit. Řada senátorů ČSSD totiž deklarovala názorový posun poté, co navštívili sousední země a seznámili se s jejich pozitivní zkušeností. Přidali bychom se tak k většině sousedních zemí - Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo – ve kterých jsou státní firmy pod nezávislou kontrolou. Šéf slovenského Nejvyššího kontrolního úřadu Ján Jasovský, který kontroluje státní a obecní firmy již více než 9 let, k situaci v ČR v rozhovoru pro Aktuálně.cz před třem lety uvedl: „Nekontrolovat třetinu majetku státu je nezodpovědnost."

Zákon dosud brzdily hlavně obavy starostů, že přibudou další kontroly a že jim úřad bude zasahovat do kompetencí. Snad se podaří vysvětlit, že NKÚ nebude vybrané subjekty kontrolovat plošně, ale bude pokračovat v namátkových kontrolách vybraných oblastí. Ve veřejných kontrolních zprávách uvede svá zjištění. Odstranění nedostatků už bude na starostech a zastupitelích. Starosty také uklidnilo, že na samosprávy má zákon dopadat postupně od roku 2017 do roku 2021 v závislosti na počtu obyvatel. „Naším cílem není obce, města a kraje terorizovat, ale naopak jim pomáhat tím, že jim poskytneme unikátní informace, které od nikoho jiného nedostanou a které jim pomohou podívat se na svou práci s odstupem a ve světle zkušeností ostatních obcí,“ uvedl k tomu v listopadovém rozhovoru prezident NKÚ.

Narozdíl od jiných kontrol, které tato vláda zavádí, se neočekává ani podstatný  nárůst zaměstnanců. Mělo by jít o několik desítek lidí. Výrazněji by neměl stoupnout ani počet kontrol. Nemusíme být ekonomové-profesionálové, aby bylo celkem zřejmé, že v tomto případě opravdu zisky a přínosy převládají nad ztrátami a riziky. Přesto na tuhle změnu čekáme už bezmála šest let.

Václav Zeman, Rekonstrukce státu