Přestavba Zemanem

Zeman na Hradě není osobním problémem, ale problémem politickým. Nejde o morální charakteristiky jedince, ale o strukturální problém české veřejnosti. Dokud nebude přijato toto východisko a dokud nepodnikneme politické kroky ke sjednocení české veřejnosti, tak nám reálně hrozí další pětiletka se Zemanem na Hradě. Tentokrát ovšem nejspíše s Babišem jako premiérem. To je hrozba, proti které bledne i 27 let obávaný nástup KSČM k moci.

Strukturálním problémem české veřejnosti, který se promítá i do politického systému, je roztříštěnost. Indikátorem budiž rostoucí počet subjektů na české politické scéně, zejména na její lokální úrovni, který je také příčinou věčných trablů s koaličním vládnutím. Dosavadní pokusy toto překlenout byly (a jsou) dvojí. Prvním je pokus zavést v naší zemi většinový systém po vzoru zemí, kde se u moci střídají dvě politické strany. Druhým je pokus překlenout ideologické rozdíly a sjednotit se na technokratické bázi. To známe hlavně v komunální politice - výstavba silnic nezná pravo a levo. Jenomže obec má zajišťovat třeba i bydlení - a komu a jak, to už je ideologická otázka s hodnotovým základem. Ale hlavně, ani jeden z těchto pokusů nenesl plody. První řešení se zdiskreditovalo spolu s opoziční smlouvou v letech 1998-2002, druhé řešení se snažilo aplikovat ANO2011 a rozpadá se na něm jedna radnice za druhou.

Ve světle hrozeb spojení s nedemokratickými systémy, ve světle zážitků z čínské parády, ve světle 17.11. 2015, kde slavil prezident s Martinem Konvičkou za pomoci PČR a nikoliv studenti a rektoři,  a konečně v předtuše reálných rizik další Zemanovy pětiletky na Hradě je třeba hledat jiné řešení překlenutí roztříštěnosti české politické scény. Bude to stát hodně kompromisů a zapomínání, ale takovým tématem se rýsují být lidská práva a svobody. To je totiž základ, na kterém lze najít průnik TOP09, KDU-ČSL, STAN, Pirátů, Zelených a bohužel jen části ČSSD. Pokud by se alespoň tyto politické strany domluvily, je možnost, že by to oslovilo část občanské společnosti a tedy spojenými silami i nadpoloviční většinu voličů v přímé volbě prezidenta ČR. Dokud není jednoticí téma, nelze stavět jednotícího kandidáta - na jeho osobnosti vždy bude něco vadit.

Nelze opakovat dvě chyby z minulých voleb. Zaprvé nelze postavit proti Zemanovi dalších deset kandidátů, každý tak nějak toho svého. Ale hlavně, nelze již znovu využít morální kýč jako politický marketing. Není to souboj lepších lidí s horšími, Evropana s ruským poskokem, slušného prezidenta s neslušným. Souboj těch, kteří jsou na sociálních sítích a těch, kteří jsou na sociálních dávkách. Výsledek takové kampaně žijeme dnes a není třeba dělat stejnou chybu dvakrát.

V podzimních krajských volbách už kandidují některé koalice, třeba na nich bude možno stavět další propojování. Zeman vyhrál o cca 500 000 hlasů, to je meta, která se dá zdolat. Podzim je také polovinou pětiletky se Zemanem a nejzazší termín pro reálnou alternativu vůči druhé pětiletce se Zemanem. Dokážeme spolknout řadu hořkých pilulek a překlenout spory? Dokážeme zapomenout při pohledu na Kalouska s vlajkou Tibetu Kalouska let devadesátých? Dokážeme zapomenout na spory ČSSD a TOP09? Pokud to dokáží voliči a vyšlou stanám jasný signál, pak jej politické strany nejspíše rády vyslyší. Bez této přestavby veřejnosti a politických stran žádný kandidát Zemana porazit nemůže. Lidská práva a svobody za ten pokus stojí.