Export do Japonska nezačíná v Japonsku

 Tento týden jsme spolu se Svazem průmyslu a dopravy zorganizovali další moderovanou diskuzi zaměřenou na podporu českého exportu. Tentokrát jsme měli japanofila Ondřeje Votrubu, bývalého generálního ředitele vládní agentury CzechInvest.

Zapsal jsem si pár glos, které vás jistě zaujmou:

• Japonské kultury si musíte vážit, jinak tam neuspějete. Jedná se o nutnou podmínku.
• To, že jste uspěli jinde, neznamená, že musíte nutně uspět i v Japonsku.
• V Japonsku skoro nikdo neumí anglicky navzdory tomu, že se angličtinu všichni ve škole učí. Čtou a píší však lépe, než konverzují.
• Neumíte-li japonsky, máte menší šanci uspět. Není proto špatná úvaha najmout si Japonce. Bez Japonce to v Japonsku stejně nepůjde.
• V Japonsku existuje řada tradičních obchodních vazeb, jsou to zavedené vztahy založené na důvěře a je nutné do nich proniknout. Jde to však velmi obtížně.
• V Japonsku i jednoznačné věci trvají dlouho. Rozhodování zdánlivě běhá sem a tam firmou. Výhodou však je to, že všichni o všem vědí a poté, až se projekt spustí, tak v zásadě všichni už vědí, co mají dělat.
• Japonci se zásadně nevzdávají. Jakmile se rozhodli, tak jedou tím vytýčeným směrem.
• Ramenaté vystupování na Japonce moc nepůsobí, chtějí seriózního člověka, aby mohli vybudovat vztah.
• Na schůzku si vezměte tmavý oblek a kravatu. Ukážete jim, že znáte jejich kulturu a nemusí se Vás proto bát. Nenoste rozhalenku. Dámy nosí kostým.
• Předávání/podávání vizitky se řídí hierarchicky. Před partnerem si nikdy nepište poznámky na jeho vizitku, je to urážka.
• Máte-li na jednání s sebou tým, očekává se, že nejseniornější člověk z vás začne představovat členy týmu od druhého nejseniornějšího až po toho nejméně seniorního. A informuje protistranu o funkcích a rolích těchto lidí. Totéž se poté očekává od druhé strany.
• Dárky jsou kapitola sama pro sebe. A dárky doporučuji. Obsah je důležitý, ale obal a estetika balení je skoro tak důležitá jako obsah. Jinak je dárek jaksi ošizen. Když to zabalíte halabala či nezabalíte vůbec, tak je to téměř urážka.
• Dárky se nerozbalují na schůzkách, je pro to prý řada důvodů. Např. jeden je, že by se dárce mohl urazit, kdyby se obdarovaný dostatečně z daru neradoval.
• Japonci mají rádi organizaci, rádi se organizují a musí, jinak by se tam totiž ušlapali. Je tam velmi vysoká hustota obyvatelstva, musí být připraveni na nejhorší, na zemětřesení, apod. Proto chtějí vše vědět, mají rádi manuály, musí se jim vše vysvětlit. I např. zaměstnancům.
•  Japonci se zaměřují na skupinu. Rozhodují konsensuálně. Jsou hrdí na svou firmu. Rádi používají budovatelské fráze, jsou na to zvyklí. Ukazují si tím směr k cíli, ke kterému směřují. Nepodceňte to a nějakou budovatelskou frázi si raději vymyslete. Pro nás to sice má nádech trapnosti, pro ně ne. Je to přesně to, co potřebují.
• Navzdory tomu, že pracují velice přesčas, až třeba do půlnoci, tak se obchodní schůzky odehrávají pouze mezi 9 – 11 hod. a 13 - 17 hod. Získat schůzku, resp. termín v jiném čase je velice obtížné. 
• Japonci mají obrovskou úctu k šéfům. Musíte svým podřízeným říci, že máte zájem i o kritiku, jinak se nikdy nic nedozvíte a budete roky dělat věci špatně.
• Export do Japonska začíná v České republice. Je hezké dojet se podívat do Japonska na veletrh, ale je iluzorní se domnívat, že tam uděláte nějaký obchod, nikdo Vás tam nezná a nejspíš neumíte japonsky.
• Japonsko má i v ČR řadu tzv. „sourcingových“ firem, které hledají pro Japonsko produkty. Tam je nejlépe začít. Tedy nezačínejte v Japonsku.