Zatímco si v Londýně zvolili starostu z řad muslimů a on skládal slib v neodsvěcené katedrále za přítomnosti všech autorit, včetně křesťanských, my jsme četli dost nepochopitelné řádky jednoho z českých kardinálů, které vyznívaly mnohoznačně a prostě jinak. V pražské katedrále se slouží za hasiče a další. Skvělé! Zajímalo by mne, kolik bohoslužeb pro cikány (pardon Romy), kolik jáhnů či kněží stejného etnika má arcidiecéze, kolik bohoslužeb s Iráčany se Syřany či dalšími azylanty? Dobře! Když ne bohoslužeb, tak alespoň kolik hlasitých návštěv slabých? Nic!

Zatímco si němečtí televizní tvůrci střihnou seriál s evropsky tlustým a sympatickým advokátem, který miluje jídlo, a on si zaměstnává tureckou koncipientku, my viníme Angelu Merkel z toho, co - pokud vím - neudělala. Nepozvala všechny. Tlouštík se v seriálu učí turecká slovíčka a krásná koncipientka Jasmina se nepokrytě ozývá svým jazykem, řeší potíže svých nejbližších. My, čeští tvůrci, jsme v České televizi vytvořili stránky seriálu, protože budeme vysílat všechny díly. Jenže, shodou českých okolností pod každým dílem z hlavních představitelů naprosto vypadla osobnost koncipientky. Sophie Burcu Dal tam prostě není. Omyl? Asi ne. My nemáme na to, abychom ji zmínili. Komické, že? 

Zatímco si Francouzi střihnou film Co jsme komu udělali nabitý humorem, ve kterém si čtyři katolické dcery pravověrných rodičů vezmou postupně Číňana, žida či muslima, my se třeseme odporem při vyslovení jména náboženství. Poslední dcera rodičů ve filmu přivede sice katolíka, ale černého. „Co jsme komu udělali?“ úpí konzervativní a katoličtí rodičové. Natočí u nás někdo něco podobného? Něco otevřeně komicky korektního? Jistě, abych nekřivdil, občas se něco mihne. 

Místní představitel vládní ČSSD se v litomyšlském městském zpravodaji (5/2016) vyjádří o Václavu Havlovi, že si "asi dvakrát vykoledoval vězení. Jeho židovský původ, podpora a zájem Západu o jeho osobu mu zaručovala (asi je myšleno zaručovaly) určitá privilegia a slušné zacházení..." Nepřipadne vám to přes čáru? Proč má být někomu připomínán jeho původ?

Nemyslím si o svém národě nic zlého, jen se prostě neumíme brát v závorkách a vidět jiné v jejich jinakosti. My to obecně neumíme!  Horší je, že to ani umět nechceme. A tady se vyjádřím jako člověk naděje: Jenže to se ještě může změnit!