Máme se stát daňovým rájem?

Je dobře, že pan ministr Andrej Babiš začíná kromě DPH více hovořit i o výběru korporátních daní. Jen si nejsem jistý, jestli to v článku zveřejněném na blogu idnes bere za správný konec.

Podle odhadů Ministerstva financí přichází ČR kvůli únikům korporátních daní o 6 až 15 miliard korun ročně. Nechme stranou, že ministerstvo vychází z globálního odhadu OECD a ne z vlastních dat, i to, že existují vyšší odhady.

Vzpomeňme si, kolik energie pan ministr věnoval prosazení elektronické evidence tržeb. Nejoptimističtější odhady uvádějí, že by mohla do státní pokladny přinést kolem 15 mld. korun.

Asi se shodneme, že každá miliarda do rozpočtu je dobrá, ať už v důsledku lepšího výběru DPH nebo daní od velkých firem.

Působí ale trochu zvláštně, pokud pan ministr, jehož prioritou je dobře vybírat daně, vyzdvihuje roli speciálních daňových režimů pří lákání zahraničních investic a jako příklad zmiňuje státy jako Lucembursko a Nizozemsko.

Obě země jsou totiž známé tím, že dokážou velkým zahraničním podnikům nabídnout velmi příznivé daňové podmínky, které jsou zcela odlišné od pravidel pro domácí firmy.

Díky aféře LuxLeaks víme, že například Lucembursko bylo schopné nabídnout koncernům efektivní zdanění kolem 1 procenta, i když má nominální sazbu korporátní daně na úrovni 29 procent, tedy vyšší než Česká republika.

Je zřejmé, že země s takto „vstřícnými“ finančními úřady jsou pro zahraniční investory velmi lákavé a směřuje do nich velký objem investic.

Podle analýz UNCTAD tvořil v roce 2014 celkový objem příjmů ze zahraničních investic z 26 vyspělých ekonomik 114 procent lucemburského HDP. Malé Lucembursko patří k největším investorům v USA či Indii.

Vzhledem k 0,047 procentnímu podílu Lucemburska na světovém HDP nedává z ekonomického hlediska ani jeden z údajů smysl. Pokud ovšem nezohledníme skutečnost, že investice Lucemburskem většinou pouze “protékají”.

Na zkreslení globálních investičních toků v důsledku daňových rájů upozornilo i 355 světových ekonomů v dopise, který tento týden zaslali britskému premiérovi Davidu Cameronovi.  

Zvláštní dohody Lucemburska a jeho speciální režimy se po aféře Luxleaks dostaly pod drobnohled Evropské komise. Ta v loňském roce několik těchto dohod označila za nekalou daňovou soutěž, která křiví rovné podmínky na trhu EU. Dohody mnoha dalších firem se státy se posuzují a prověřují.

Speciální daňové režimy tedy na jednu stranu umí přitáhnout investice a i v případě, že jich většina jen proteče, je jejich objem tak velký, že i z nízkého zdanění poskytují zvláště menším zemím dostatek prostředků na blahobytný život.

Na druhou stranu jsou ale také pro mezinárodní firmy hlavní motivací k přesouvání zisků ze zemí, kde skutečně působí a kde vytvářejí zisky, do zemí s preferenčním daňovým režimem.

Podrývají tak schopnost  ostatních států - včetně České republiky -  efektivně vybírat daně. Uniklé daně pak chybí při opravách silnic, zvyšování platů ve školství či zdravotnictví nebo na sociální politiku.

Cílem návrhů Evropské komise z poslední doby je zajistit, aby se zisky danily tam, kde vznikají. Jak tedy rozumět tomu, že pan ministr dává za vzor země, které v přesouvání zisků hrají významnou roli?

Od ministra financí, který chce efektivně vybírat daně, bych spíš čekal, že bude na tyto země  tlačit, například aktivní podporou návrhů  EU, aby své speciální daňové režimy změnily.