Británie, EU a mýtus o suverenitě
Britain, the EU and the Sovereignty Myth
Robin Niblett; Chatham House – The Royal Institute of International Affairs
Ve čtvrtek 23. června 2016 učiní voliči ve Spojeném království jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v moderních dějinách této země. V referendu budou hlasovat o tom, zda Británie zůstane součástí EU, nebo ji opustí. Zásadním tématem je přitom suverenita členského státu Unie. Absolutní legislativní svrchovanost londýnského Parlamentu je totiž důležitou součástí britských dějin a řada voličů ji nadále považuje za významnou.
Od doby, kdy se Spojené království stalo součástí Evropských společenství (předchůdce Evropské unie), se přitom rozšiřoval okruh oblastí regulovaných evropským právem. Současně se rozhodování stalo komplexnějším, a to díky zvyšujícímu se počtu členských států a rostoucím pravomocem Evropského parlamentu. Unie také ve srovnání s ostatními nadnárodními organizacemi disponuje nejpropracovanějšími nástroji pro zajištění dodržování společných pravidel ve členských státech. Z pohledu kritiků tak členství v EU výrazně omezuje suverenitu britského parlamentu.
Ve skutečnosti však přenesení pravomocí na Unii neznamená pro stát ztrátu kontroly nad danými oblastmi. I v rámci Unie spolu totiž jednají představitelé jednotlivých členských zemí. Zavedení společných pravidel pro území s 500 miliony obyvatel přitom vede k větším přínosům, než nastavení norem pouze pro jedinou zemi. A toho si byli Britové vědomi, když v minulosti sami usilovali o společnou regulaci některé nové oblasti. Vláda a Parlament Spojeného království navíc stále rozhodují o naprosté většině přijatých politik souvisejících s oblastmi, které jsou pro britské voliče nejdůležitější.
Odchod z Unie by navíc plnou suverenitu Londýna nezajistil. Spojené království je vedle EU členem mnoha dalších nadnárodních organizací, na něž byly přeneseny některé pravomoci nebo z členství v nich vyplývají závazky. Mimo to lze i v budoucnu očekávat zájem Británie o působení v rámci jednotného trhu Unie. To by však vyžadovalo, aby Spojené království přijalo legislativu vycházející z nově nastaveného uspořádání vztahů s Unií. Britský Parlament by tedy formálně mohl rozhodovat o příslušných normách, které by však musely splňovat dohodnuté podmínky. Oproti současnosti by ale neměl vliv na určování pravidel pro jednotný trh. Spojené království by rovněž mohlo uzavírat vlastní obchodní dohody se zeměmi mimo EU. Aby mohly britské společnosti exportovat produkty ze třetích zemí na jednotný trh, musely by zmíněné dohody odpovídat unijním pravidlům původu. Ta se týkají preferenčních dohod mezi EU a třetími zeměmi a dalších opatření.
Význam unijní soudržnosti
Making Sense of Europe’s Cohesion Challenge
Josef Janning; European Council of Foreign Relations
Koheze neboli soudržnost je základem pro dobré fungování jak národních států, tak EU. V rámci soudržnosti je nutné sdílet stejné pocity o vzájemnosti, důvěře, spolupráci, a přináležitosti. Síla společnosti je na národní úrovni založena na společné činnosti, sdíleném jazyku, politickém a vzdělávacím systému a národní identitě. Na unijní úrovni je pro občany koheze slabší a méně srozumitelná. EU totiž oproti národním státům některé prvky soudržnosti postrádá. V důsledku toho panuje obecně v EU slabší politická identita nebo vzdálenější politické rozhodování než uvnitř členských zemí. Přesto soudržnost i v rámci EU existuje, a dokonce se i přes otřesy poslední doby upevňuje.
A jaká byla míra soudržnosti v Unii mezi lety 2007 a 2014? V tomto období v EU rezonovala v prvé řadě finanční a dluhová krize. Bylo pozorováno, do jaké míry spolu státy spolupracovaly při řešení těchto problémů. V druhé řadě se jedná o dlouhotrvající problém překonávání rozdílů mezi státy na západ a na východ od bývalé železné opony. V tomto ohledu je zásadní, jak se státy a občané střední a východní Evropy staví k migrační krizi, a do jaké míry lidé a populističtí politici v těchto zemích záměrně přehlížejí výhody vyplývající z členství v EU.
Při porovnávání výsledků unijní soudržnosti v rámci sedmiletého období byly důležité tři proměnné. První z nich je „vzájemná závislost“ občanů a států mezi sebou v rámci EU. Druhou proměnnou byla „interakce“, jejímiž prvky jsou například přeshraniční pohyb osob nebo zboží. Třetí proměnnou je „identita“, kdy se zkoumalo vnímání členství v Unii ze strany veřejnosti, stejně jako touha po „větší Evropě“. Výsledky jsou takové, že i přes existenci různých krizí pozitivní přístup Evropanů k celkovému principu „větší Evropy“ neklesl, ba naopak se soudržnost v rámci EU prohlubuje. I přesto však bylo prokázáno, že hnací motory pro její nárůst se v různých státech čím dál více liší, a budou tedy do budoucna komplexnější.
Prohloubení jednotného trhu práce a digitální inovace
A Deepened Single Market for Labour and Digital Innovation
Paul-Jasper Dittrich; Notre Europe - Jacques Delors Institute
Produktivita práce v EU dlouhodobě klesá. Jednou z cest, jak trend obrátit, je vyšší mobilita výrobních faktorů, a to především práce, kapitálu a technologií. Protože spojení kapitálových trhů pomáhá efektivnější alokaci kapitálu, mohl by právě to evropský pracovní trh udělat pro faktor práce. Základem růstu produktivity by měl do budoucna být i vznik jednotného digitálního trhu (DSM). Plány pro integrování kapitálových trhů už existují a mezi unijními zákonodárci jsou přijaty pozitivně. Jaké politiky je třeba přijmout pro vznik evropského pracovního a digitálního trhu?
Z právního hlediska je volný pohyb osob jednou ze čtyř hlavních svobod, na kterých EU stojí. Skutečná mobilita unijních obyvatel však zůstává omezená. Vyšší mobilita pracovní síly by přitom mohla vést k lepší produktivitě a růstu blahobytu. Unie by se proto měla snažit lidem s hledáním práce za hranicemi pomáhat. Jednou z možností je vytvoření „evropské pracovní agentury“. Šlo by o propojení národních úřadů práce do jedné velké databáze tak, aby bylo možné lépe sdílet informace o volných pracovních místech po celé EU. Vhodné by bylo i vytvoření unijního programu pro vzdělávání a kvalifikaci. A nutná je také harmonizace některých oblastí sociální politiky. Především u penzí by bylo dobré zkoordinovat jejich danění a zajistit možnost jejich přenosu mezi jednotlivými státy Unie.
Druhým velkým tahounem unijní produktivity by mohl být jednotný digitální trh. Unijní ekonomice by mohl vynést až 415 miliard eur a vytvořit stovky tisíc pracovních míst. EK proto prosazuje novou digitální agendu, která by měla evropským ekonomikám pomoci přizpůsobit se velkým technologickým změnám ve výrobních procesech. DSM by umožnil rychlejší šíření nových nápadů, byznys modelů a technologií, a tím zvýšil produktivitu. V rámci DSM by se pak měli zákonodárci soustředit především na oblast elektronického obchodování a telekomunikací. Elektronické obchodování je rychle rostoucím segmentem a pro jednotný trh představuje velkou příležitost. Z obchodování na internetu by mohly těžit především malé a střední podniky, které tak získávají snadný přístup ke skoro 500 milionům zákazníků za minimálních nákladů. Na trhu mobilních telekomunikací je třeba urychlit adaptaci na nové 5G technologie a dodat tak Unii výhodu ve vyvíjení nových služeb a produktů v éře propojenosti a internetu věcí. Investovat by se mělo i do infrastruktury širokopásmového připojení. To by mohlo produktivitu práce zvýšit až o 20 %.
Obrana Evropy: Od strategie k provedení
European defence: From strategy to delivery
Magriet Drent a Dick Zandee; Neetherlands Institute of International Affairs - Clingendael
Unie vydala v roce 2003 Evropskou bezpečnostní strategii. Tímto dokumentem se rozhodla k zapojení se do odpovědnosti za globální bezpečnost a budování lepšího světa. V současné době se však objevují nové bezpečnostní výzvy, na které je potřeba v daném duchu reagovat. Není tedy žádným překvapením, že se EU v roce 2015 rozhodla k vytvoření nové Globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Tento dokument by měl být představen v červnu 2016. S tím souvisí i plán na tvorbu bílé knihy SZBP, což by měl být dokument úzce související právě s novou globální strategií.
EU se v budoucnu bude muset vyrovnat s novými hrozbami, které jsou komplexnější. Unie by navíc měla nyní převzít mnohem větší odpovědnost za krize v jejím okolí. Kolem jejích hranic se totiž místo kruhu přátel vytvořil nestabilní kruh zahrnující řadu konfliktů a napětí. V současné době by se tedy Unie měla zaměřit především na řešení dvou nejpalčivějších bezpečnostních problémů. První se týká ruského revizionismu, který může představovat čím dál větší problém. Druhou nesnází je situace na Blízkém východě a v Severní Africe. Nestabilita v těchto oblastech je doprovázena masovou migrací, která momentálně představuje kritický problém pro EU.
Tyto oblasti, které má zohlednit nová globální strategie, korespondují i s dalšími sférami. Mezi takové můžeme řadit námořní bezpečnost, boj proti terorismu či kybernetiku. S těmito body by naopak mělo být více pracováno v kontextu plánovaného vzniku nové bílé knihy SZBP. Daný text musí pro tuto politiku také počítat s novými úkoly. Mezi ty se řadí mezinárodní intervence a stabilizace, územní ochrana Unie a výcvik a pomoc regionálním organizacím či přímo národům.
EU tedy momentálně stojí před řadou nových výzev, s nimiž se bude muset vypořádat. Komplexnost daných hrozeb přitom bude vyžadovat daleko systematičtější řešení. Budoucí strategie EU by tedy v dané oblasti neměla zůstat pouze na papíře, ale naopak být co nejrychleji aplikována.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
%MCEPASTEBIN%
