V Třebíči mají Vrátka k lepšímu životu

Před deseti lety Zdeňka Palátová ztratila sluch. Kvůli svému hendikepu přestala provozovat svůj vlastní obchod a měla problém sehnat práci. Na rekvalifikačním kurzu se potkala s podobně postiženými lidmi, založila občanské sdružení Vrátka a za našetřené peníze koupila pro sdružení trafiku, kde zaměstnala prvního zaměstnance.

Dnes Zdeňce Palátové zbývají poslední zbytky sluchu, ale těžká životní událost měla i svou pozitivní stránku, zkrátka, Zdeňka je příkladem toho, že všechno zlé je i pro něco dobré. V Třebíči dnes totiž mají kromě zachovalé židovské čtvrti ještě jednu jedinečnou věc. Sociální podnik, který má v Česku svým záběrem stěží srovnání. Zaměstnává přes tři desítky lidí s nejrůznějšími hendikepy – od poruch zraku či sluchu po psychicky nemocné.

Zdeňka Palátová je vizionářka, proto k sobě potřebovala praktika, který dokáže nápady převést do reality. Michal Šmýd se s ní znal dlouhá léta a původně chtěl jen pomoci na tři měsíce. Je z toho šest let spolupráce a dnes má ve vedení Vrátek na starosti, aby běžný provoz fungoval tak, jak má. Se všemi aktivitami kolem sociálního podnikání pomáhají ještě tři další osoby, konkrétně Irena Rybníčková, Ida Svobodová a Pavla Kavanová.

V současnosti mají v Třebíči působivé množství provozoven – tři trafiky, pekárnu, kavárnu, výtvarnou a šicí dílnu, manikúru a pedikúru, bazar s oblečením, obchůdek s květinami a s kořením. V sídle sdružení se starají o přírodní zahradu, která dodává bylinky i jiným provozovnám. Ze čtyř desítek zaměstnanců je jen pět lidí bez hendikepu, tedy "zdravých".

Michal Šmýd shrnuje: „Sociální podnikání má rozpor už v názvu. Pro nás je těžké udržet rovnováhu – podnikat a zároveň být sociální je opravdu náročné. Ke státu máme povinnosti jako podnikatelé a k zaměstnancům jako ke klientům sociálních služeb. Ale je to byznys, který zisk vrací právě do služby zaměstnancům. Za všemi čísly je potřeba vidět lidi.“ Přiznává, že on je tím, kdo občas udělá nepříjemné rozhodnutí, protože bez nich žádný byznys fungovat nemůže – ani ten sociální.

V současnosti si na sebe podnik vydělá, byť o svou existenci musí pořád bojovat. Šárka Jindrová z Vrátek upřesňuje: "Na běžný provoz si sice vyděláme, ale osoby, které zaměstnáváme, už svými silami nedokáží vydělat na své zdravé asistenty. Bez nich se však na svých pracovištích neobejdou." Proto Vrátka neustále hledají partnery a sponzory, kteří by jim pomohli asistenční pozice zajistit, případně si vzali patronát nad jedním konkrétním asistentem.

"I na pozicích asistentů se snažíme být sociálním podnikem - zaměstnáváme na upravené úvazky např. maminky, které pečují o své postižené děti. Na takovou pozici totiž stát v zákonech nemyslí, a žádná dotace takového místa neexistuje," dodává.

Situace je o to složitější, že v Třebíči je kupní síla nízká, turisté jezdí jen po krátkou letní dobu, v zimě je židovská čtvrť prázdná. Ve velkém městě by podle Michala Šmýda sociální podnikání bylo snažší a efekt by byl větší.

Jen část zákazníků bere ohledy na to, že si kupuje výrobky, které vyráběli lidé s postižením. Realita je podle něj taková, že jako jakýkoliv jiný podnik musejí mít Vrátka lepší služby a výrobky než konkurence – jinak neuspějí.

Jak zaměstnávání hendikepovaných přesně funguje? „Nerozlišujeme, jaký typ hendikepu zájemce o práci má. Spíš mu řekneme: Ukažte, co umíte a co vás baví. A my vám přizpůsobíme náplň práce,“ shrnuje Michal Šmýd. Zaměstnancům pomáhají v získání a udržení jejich nových dovedností výše zmínění zdraví lidé na pozici pracovních asistentů.

Na začátku si každý z nových zaměstnanců vyzkouší různé pozice – práci v kavárně, pekárně, dílně či trafice. „Udělá si kolečko. A pak se zeptáme, co se mu líbilo a co mu šlo. A zároveň se poptáme současných zaměstnanců, kteří s ním strávili čas na dané pozici,“ dodává. Zaměstnávání hendikepovaných má řadu dalších specifik: Zaměstnanci potřebují v krizových chvílích větší podporu a například po dovolené či nemoci se jim obtížně daří návrat do běžné pracovní rutiny. Pracují většinou jen na poloviční úvazky a také je u nich větší nemocnost – to znamená pro vedení pečlivě plánovat obsazení provozoven. Na dveřích provozovny nemůže viset cedulka: "Dnes zavřeno, máme depresi!"

V pekárně pečou chleba, štrúdl či židovské cukroví. Bazar funguje tak, že se darované oblečení prodává za malé částky dál. Nepoužitelné kusy pak míří do výtvarné a tkalcovské dílny, kde další zaměstnanci vyrábějí prostírání nebo tašky, tkají koberečky či sedáky na židle. Všechny výrobky Vrátek se pak – mimo jiné - prodávají v obchůdku v centru města a také na různých trzích a v poslední době na e-shopu.

Na zaměstnávání lidí s hendikepem Vrátka dostávají příspěvky od Úřadu práce. Město jim pronajímá prostory za symbolickou částku a tím podporuje jejich aktivity.

Vrátka jsou jedním z osmi sociálních podniků, který podpořila Nadace Via, pro kterou pracuji - a to v programu Lepší byznys, který funguje díky štědré podpoře UniCredit Bank a UniCredit Foundation. Za peníze z grantu (necelých 333 000 Kč) právě v těchto dnech začali v Třebíči opravovat krásnou místnost (na fotce) v centru starého židovského města. Přesunou sem novou pekárnu, protože do té stávající se zaměstnanci už nevejdou.

Vrátkům navíc Nadace Via nabídla služby konzultanta, který jim pomohl najít slabá místa jejich byznysu. Obdrželi také peníze na experta – sami si vybrali odborníka na management, jehož služby by si jinak nemohli dovolit. Součástí programu je i série vzdělávacích seminářů pro všechny účastníky programu, které mají jeden hlavní cíl – aby české sociální podniky byly do budoucna soběstačné a jejich byznys dlouhodobě udržitelný.

Aktivity Vrátek jsou natolik rozsáhlé, že už dál v Třebíči nemohou růst. V současnosti řeší problém, který zároveň ukazuje, jakého úspěchu dosáhli. Není snadné najít nové zaměstnance. Všechny lidi s hendikepem, o který v Třebíči a okolí vědí a kteří chtějí pracovat, už totiž zaměstnali.

Hledají proto parťáky v dalších městech Česka, kteří by chtěli rozjet něco podobného. Pokud byste tedy chtěli zkusit založit podobný podnik, neváhejte do Vrátek napsat.