Jsi antibabiš, nebo proti nám!

Krize v policii by se dala shrnout vlastně vcelku jednoduchým způsobem - poslední rok byla sněmovními i senátními výbory, vládou i odbornou veřejností projednávána celková policejní reforma - Rozvoj Policie České republiky v letech 2016 - 2020, ve které zcela chyběla zmínka o slučování policejních útvarů ÚOOZ a ÚOKFK.  I přes to bylo toto sloučení oznámeno jako první změna, která se v policii uskuteční, a po veliké roztržce ho ministr vnitra 15. 6. 2016 podepsal. Původně se měly útvary sloučit již 1. 7. 2016, nakonec se tak stane o měsíc později. Jak jsou vyřešeny detaily tohoto sloučení? Nijak. Prostě se jimi nikdo nezabýval, se státními zástupci se řeší až od chvíle, kdy se záměr objevil v médiích, materiál, který měl popsat, jak bude slučování probíhat, má osm stran a vznikl na Ministerstvu vnitra 13. června.  O podobě změn nevědí dokonce ani policisté samotných útvarů, více než polovina policistů ÚOOZ tak podepsala kritické prohlášení ke změnám adresované ministrovi vnitra. Očekával bych proto, že média se budou především ptát, jak je možné, že se tak zásadní změna děje tímto nehorázným způsobem, takže budí podezření, že přímo souvisí s některými kauzami, které ÚOOZ řešil v poslední době. Očekával bych, že budou kritizovat naprosté diletantství policejního prezidenta i ministra vnitra a ptát se, z jakého důvodu záměr sloučení útvarů chyběl ve zmíněném dokumentu Rozvoj Policie České republiky v letech 2016 - 2020 a proč nebyl s dostatečným předstihem projednán se státními zástupci.

 Bohužel velká část médií řeší úplně jiné téma, které výše zmíněnou podstatu sporu zcela pomáhá zakrýt - vyžívají se v prohlášeních politických stran a především stavějí protibabišovskou frontu. Milan Chovanec tak měl možnost nepřipravené sloučení schválit, protože je podstata sporu soustavně zakrývána.  V rámci budování fronty antibabiš totiž někteří novináři útočí na všechny, kteří na zbrklé a s nikým neprobrané slučování útvarů upozorňují. Je za tím úvaha na úrovni tříletého dítěte: „Nemám rád Andreje. Když Andrejovi něco vadí a vadí to i Pepovi, tak Pepu taky nemám rád.“   

Vrcholem těchto snah je např. článek J. Patočky v Deníku Referendum „Střet o Šlachtu je možná začátkem Babišova konce“, ve kterém ostře napadá protikorupční neziskové organizace, jež v ČR skutečně nemají na růžích ustláno. Patočka píše, že problém protikorupčního aktivismu tkví v neschopnosti přemýšlet o společenské a politické realitě vcelku a sedají prý na lep Andreji Babišovi. Dobře, hnutí Ano se staví v tomto sporu proti slučování, ale to přeci neznamená, že každý, kdo ze zjevných důvodů slučování kritizuje, sedá na lep Andreji Babišovi. Patočka, sám člen ČSSD, prostě nedokáže opustit staré heslo „kdo nejde s námi, jde proti nám“.

Podobný druh žurnalistiky, kdy je nedostatečný vhled nahrazován silným názorem, vidíme v médiích na opačném pólu, než stojí Deník Referendum - ve Svobodném fóru u Pavla Šafra. Ten v článku „Šlachtova kauza odhalila Babišův komplot proti demokracii v České republice“ všechny s kritickým názorem na slučování obou útvarů označuje za Babišovu frontu - a je jedno, zda se jedná o státní zástupce nebo novináře z Respektu a Aktuálně. Důkazy se Šafr taky nezatěžuje, počítám, že článek vznikl za pět minut v ranní kocovině.  Ve Svobodném fóru ostatně není sám s podobným přístupem. Korunu všemu nasazuje Výzva Klubu na obranu demokracie: Braňme společně demokracii proti novým pořádkům! Tato výzva sice varuje před kýčovitě pojatým spravedlnosti, sama však působí jako prosba blanickým rytířům, aby už konečně vyjeli. Opět se zde útočí na jiná nezávislá média i občanské iniciativy s tím, že jsou vědomými či nevědomými spolupracovníky Andreje Babiše, s podložením těchto tvrzení si nikdo hlavu neláme.

V podobném duchu „nakládá“ v Echu24 Lenka Zlámalová, místo naprosté nepřipravenosti celého sloučení obou útvarů jí přijde v článku „Stihne ještě Šlachta zatknout Sobotku a Chovance?“ nejvíce zarážející reakce státních zástupců, kteří o záměru až do poslední chvíle nevěděli. Že je naprosto zásadní, aby takové reformy probíhaly ve spolupráci s nimi, protože orgány činné v trestním řízení nemohou fungovat bez elementární důvěry v sebe navzájem, Zlámalová pomíjí. A státní zástupce opět docela nesmyslně spojuje s Babišem - jejich společným zájmem je prý antikorupční hysterie z roku 2013. Takže - státní zástupci, když se vás zastane Babiš, musíte mlčet. A vůbec, když se něco týká policie, mlčte!   

Jasno má ovšem i Pavel Páral v Euru, který to v článku Šlachtiáda hlavně chce spočítat Šlachtovi: „V normální privátní firmě by člověku s takovými výsledky a způsobem práce zapečetili kancelář a nechali ho vyvést ochrankou. Zde za něj skandálně orodují státní zástupci, kterým do organizace policejních složek není vůbec, ale vůbec nic.“

Výsledek nepodložených útoků těchto „novinářů“ je nasnadě: Daří se u každé jednotlivé kauzy zcela zamlžit podstatu věci, klíčové se stává jen, co si o tom myslí ministr financí. Andreje Babiše tak paradoxně podporují nejvíc výše zmínění, kteří v rámci svatého boje všechny zúčastněné dělí na dvě fronty. Nevím, co by dělali, když by tu náhle majitel Agrofertu nebyl, asi by museli jít zametat chodníky. Jejich nenávist k Babišovi se dostala do takových mezí, že přes antibabišovské brýle nejsou schopni ani na chvíli zahlédnout reálné dění, což je u novinářů docela potíž. Za tohoto stavu je asi nemožné je přesvědčit, že pohled státních zástupců na organizaci policejních složek je důležitý, že reformy policie je třeba dělat po důkladné rozvaze a diskuzi a že by třeba mohli konečně řešit podstatu věci, tedy proč je slučování tak nepřipravené a je s ním takový spěch.