V posledních měsících ve věci potíží Evropské unie zaznívají hlasy hovořící o tom, že řešením může být jen intenzivnější spolupráce, případně dokonce federalizace. Někteří lidé hovoří o tom, že rozdílné postoje zemí v záležitosti migrační krize ukazují, že federalizace zřejmě není uskutečnitelná. Jiní hovoří o tom, že přenos imigrační politiky by měl být krokem na další cestě k této federalizaci.
Obávám se, že je to úvaha zcela zcestná. Ano, Evropská unie by měla být federalizována. Stavět ale posun k tomuto cíli na společné imigrační politice považuji za nesprávný.
V prvé řadě vzdání se pravomocí musí státům něco přinést. Společná imigrační politika, navíc s automatickou povinnou realokací migrantů tento potenciál vůbec nemá. Migrační krize sice je problémem Evropské unie, ale není problémem všech jejích členů, možná ani ne většiny. Na realokaci tedy může vydělat jen několik států, ale nepřinese výhodu zbytku. Co tedy tyto státy získají, aby souhlasily s tím, že se podřídí? O tom nikdo nemluví. Nejvýše se mluví o vzájemné solidaritě, případně o trestu, pokud někdo solidární nebude chtít být.
V druhé řadě stojí za to připomenout to, o čem jsem psal naposledy: bez ostnatého drátu a násilí kvóty na přerozdělování migrantů nemohou fungovat. Dokud existuje volný pohyb osob podle čl. 20 Schengenského kodexu, do té doby nelze zabránit tomu, aby se lidé odsunutí z Německa do Německa opět nevrátili. Život v ilegalitě tam pro ně bude většinou lepší, než legální život např. v Rumunsku nebo v České republice. Anebo si to přinejmenším myslí, což je ve výsledku totéž.
Pokud má evropská federace vzniknout, nechť vznikne tak, jako každá slušná federace, tedy od společné zahraniční a obranné politiky. To je ale přesně to, co se zřejmě stát nemá. Potom tedy můžeme donekonečna diskutovat o tom, že Polsko má být solidární s mnohem bohatším Německem ve věci migrantů, kteří do Polska nechtějí, ale Německo nemá být solidární s Polskem ve věci energetické bezpečnosti. A už vůbec nemá být nikdo nikým omezen pokud jde o vojenské zásahy jednotlivých států Evropské unie v jejím nejbližším okolí.
Dům by se tedy měl stavět od základů a každému by měl nabízet něco přijatelného, proč se do něj nastěhovat.
Původně publikováno v Právním rádci č. 6/2016.
