Musím říci, že mi ten nápad na první pohled připadá snad až prvoplánově provokativní. Ne, že by nám znalost angličtiny nepomohla zvýšit možnost se prosadit na globálním trhu, ale myslím, že to je jen část rovnice, jejímž výsledkem by mohl být lék na naši uvadající produktivitu.

Znalost angličtiny můžeme uplatnit jedině v kombinaci s dalšími dovednostmi a znalostmi, jejichž rozvoj v českých školách, jak to jen říci slušně,  směřuje do…lů. Těžko se ve světě prosadíme, když budeme schopní mluvit jen o banalitách bez znalosti hlubších souvislostí, a především bez logického uvažování a schopnosti něco vyrábět, vynalézat či konstruktivně řešit.

A právě schopnost analýzy a řešení  zadaných úkolů či problémů, umět vidět problém v jeho komplexnosti a přitom najít bod, od kterého se bude problém rozplétat, je u dnešních studentů minimálně chabá, ne-li tristní.

Vím, že učení se faktů zpaměti je dnes nejspíš zbytečné, ale Bože, proč se tedy učitelé ve školách nezaměří na schopnost informace vyhledávat, najít v nich souvislosti, správně vyhodnotit a navrhnout řešení!

Tato mizerná schopnost analýzy se právě odráží i v umění vyjadřovat se. Stále převládá  memorovací styl výuky. Viděla jsem to před pěti lety, vídám to i teď.  Děti se naučí jako cvičené opičky, co je třeba k jednotlivé lekci, umí vyplnit kdejaké cvičení, mají osvojené strategie, jak cvičení zvládnout, ale nejsou moc schopné  samy  vytvářet struktury sdělení, vyjadřovat stejnou myšlenku různými jazykovými prostředky, odlišnými konstrukcemi, obměňovat fráze, nejsou schopny jazyk generovat. Ani se nedivím, že je angličtina mnohdy nebaví.

Zřejmě teď urážím tu hrstku nadšenců, která se na lekce poctivě hodiny připravuje, ale jak říkám, takových učitelů je hrstka a té se tímto omlouvám.

Ale budiž, experimentujme a zaveďme angličtinu jako druhý úřední jazyk, třeba to přinese všeobecné zlepšení jazykových kompetencí jako vedlejší produkt. Nejprve ale proveďme hlubší než hlubokou revoluci ve školství (na reformu už je pozdě). Inspirací ať nám je, nikoli vzdálený Singapur, ale evropské Finsko.

Děsím se jen toho, jak úřední dvojjazyčnost zatočí s češtinou. Už teď se stírají hranice mezi naší mateřštinou a angličtinou, slýcháme blbosti jako „udělal jsem novou zkušenost“ nebo „umyju své ruce“! Musím říci, že „z toho bolí moje hlava a vstávají mé vlasy“!  Proto bychom měli začít revolucí výuky češtiny, kdy po devíti letech základní docházky budou studenti umět kultivovaně projevit svůj názor, napsat „čitelný“ článek a skloňovat a časovat (ale ne ve školním cvičení, nýbrž v životě).

…A chraň nás Pánbůh, až si miliony mladých dychtivých Číňanů uvědomí, že jich je jedna celá tři miliardy, tak proč by měl globální business mluvit jinak než čínsky!