Zvyšování nerovnosti politické soutěže pod pláštíkem transparentnosti

Strana zelených v dlouhodobě podporuje návrhy, které vedou k zprůhlednění financování politických stran, včetně zřízení nezávislého kontrolního úřadu. Dlouhodobě jsou naše kampaně i stranické financování hodnoceny jako nejtransparentnější a většinu navrhovaných opatření již dobrovolně plníme. Potud je snaha o zprůhlednění financování stran velmi potřeba.

Nicméně, jedním z cílů zákonů na změnu financování kampaní kromě zvýšení transparentnosti je také narovnání podmínek jednotlivých stran. V této oblasti je možné najít několik problematických návrhů.

První se týká tzv. politických instututů. To by měly být veřejně prospěšné právnické osoby, napojené na politické strany, které mají za hlavní náplň činnosti výzkumné, publikační a vzdělávací - zejména pak v oblasti rozvoje demokracie, aktivného občanství nebo zvyšování kvality politické diskuse.

Inspirací je model například německých politických nadací. Český model přiznává státní příspěvek na provoz institutů (ve výši 10% z celkového státního příspěvku "mateřské" straně) jen těm stranám, které mají svého poslance nejméně dvě ze tři po sobě jdoucích volebních období. V konečném důsledku tak tento příspěvek pouze "betonuje" stávající situaci, protože na příspěvek by aktuálně měly nárok jen ČSSD, ODS, TOP09, KDU-ČSL nebo KSČM, v případně úspěchu ve volbách 2017 i ANO a Úsvit.

Celkově se jedná o více než 40 milionů Kč ročně, což s politickou soutěží může dosti zahýbat, přičemž na politické instituty se vztahují méně přísná pravidla kontroly a omezení financování než na strany samotné. Představují tak navíc jednu z děr do systému financování. Nelogický je i výpočet příspěvku - zatímco přiznání příspěvku je vázáno na poslanecký mandát, jeho výše se vypočítává z i z příspěvků za mandáty v senátu či krajských zastupitelstvech.

Dřív nebo později se tak z institutů namísto vážených organizací s publikacemi a výzkumem stane jen převodní kanál financí na podporu jednotlivých stran či hnutí. Vůbec spojovat vznik těchto institutů s reformou financování politických stran je obecně velmi nešťastné a jejich založení by měla předcházet širší společenská diskuse.

Druhým zvýšením nerovnosti v navrhovaném zákonu je zákaz politické inzerce v obecních a krajských novinách pro všechny druhy voleb s výjimkou obecních. Například v krajských nebo senátních volbách často kandidují místní starostové, kteří mají dostatek propagace v redakční části novin, a jediným způsobem jak proti nim bojovat je zaplatit si placenou reklamu v inzertní části. Nyní toto nebude možné, přestože v mnoha městech a obcích jiná tištěná média nemají možnost voliče efektivně zasáhnout. Také zde tedy návrh zákona prospívá politikům ve funkcích a ztěžuje vstup do politické soutěže těm mimo funkce.

V debatě o financování politických stran naopak úplně chybí snaha o zlevnění kampaní, například v podobě poskytutí veřejnoprávních reklamních ploch (nyní je to pouze na uvážení starosty obce). Velkou část výdajů za kampaně také tvoří billboardy, které navíc hyzdí veřejný prostor a krajinu. Jejich zákaz se před časem snažil prosadit senátor Václav Láska, ale jeho návrh byl v senátu odmítnut. I v dalších volbách se tak můžeme těšit na tupé politické proklamace a politickou diskusi, vedenou trojslovnými slogany. 

Autor je místopředseda Strany zelených