Jak předejít anti-EU populismu, když euroskepticismus je nový normál

Zodpovědnost zastínily emoce 

Tato nenápadná a dost možná náhodná alegorie dobře ilustruje napětí mezi dvěma přístupy k politice, zodpovědným pragmatismem a populismem. Britské referendum bylo bohužel příkladem toho druhého. Jeho vypsání v dozvucích finanční krize a nástupu té imigrační byl od premiéra Davida Camerona hazard. A tvrzení, že půjde o rozhodnutí na základě nových podmínek pro Británii v EU, či původně zamýšlené hluboké reformy Unie, nebylo víc než zbožné přání. Se svou politickou zkušeností mohl Cameron předvídat, že hlasování strhnou emoce. Volbu Britů ovlivnila do velké míry domácí politická situace, politické ambice leaderů a řada zkreslených či přímo lživých argumentů na adresu EU.

EU je třeba vysvětlovat

„Získejme zpátky kontrolu“ a zbavme se „bruselského diktátu“, byla zkratkovitá hesla pro většinové obyvatelstvo, které se zrovna neživí profesionální evropskou politikou a logicky tedy může mít malé ponětí o tom, jak funguje rozhodování v EU. Pochopení tak komplexní organizace není samo sebou ani s diplomem z evropských studií, a čemu nerozumím, tomu nefandím, v horším případě mi to nahání strach. Politické elity napříč Evropou výrazně selhávají ve vysvětlování fungování a smyslu EU. Potřebu lepší komunikace často zdůrazňuje i současná česká vláda, čehož si všimla i bruselská média. V souvislosti s Brexitem citovala doporučení státního tajemníka ČR pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, že je třeba tvrdě zapracovat na tom, aby občané o EU měli přesnější představy a důvěru v to, že je užitečná.

„Euroskepticismus“ je přežitek

Jenže jedna věc je úřednická práce a jiná politické vedení. Charizmatické zastánce integrované Evropy, kteří dokáží srozumitelně zdůvodnit její přínosy, aby mezi předními domácími politiky pohledal. Podobná situace je i v ostatních členských státech, kde v průměru téměř polovina obyvatelstva vidí EU negativně. Za takových okolností je takzvaný „euroskepticismus“, který dříve vyjadřoval opozici vůči převažujícímu kladnému vnímání EU, již přežitek. Z „euroskepticismu“ se stává nový normál, standardní přístup k EU dnešní doby. Je klíčové, aby si to představitelé politického establishmentu uvědomovali a pracovali s tím. Na kritiky EU by měli nahlížet jako na důležitou součást hlavního proudu a snažit se je zahrnout do konstruktivní debaty o EU, aby neměli potřebu hledat útočiště u populistických národoveckých hnutí.

Reforma a realistická očekávání

Zodpovědná evropská politika by měla stát na dvou základech – racionalismu a kultivaci očekávání. Prounijní propaganda je nežádoucí a při mainstreamové nespokojenosti kontraproduktivní. Obranou proti populistickým žralokům může být to, že občané budou mít pravdivé informace o EU a důležitá data pro to, aby si sami utvořili názor. Leadeři navíc musí dodat realistickou vizi a zdůrazňovat, že pro její naplňování je třeba trpělivost. Jak se ukázalo v Británii, vyhlídky rychlých řešení jsou nebezpečné. Příkladem toho byl slib Davida Camerona, že vláda omezí čistou imigraci na 100 000 přistěhovalců ročně. Když byl jejich počet před referendem přes 330 000, ochromilo to důvěru v jeho vedení a schopnost proměnit EU ve prospěch Velké Británie. Zásadní reforma EU, která by nyní měla nastat, by se proto měla soustředit na vytváření realistických očekávání. Navíc nesmí zůstat za zavřenými dveřmi bruselských institucí a vládních kabinetů, ale být sdíleným projektem s vidinou pozitivních výsledků pro celou společnost.